Proč se naši občané staví tak urputně na odpor bruselským návrhům na přijímání migrantů z arabských a afrických zemí? Odpověď je jednoduchá...
Naštěstí ještě neztratili zdravý rozum a nenechali si vymýt mozek levicovými, bruselskými, technokratickými liberály. Naši mediální manipulátuři se nám pokoušejí vsugerovat myšlenku, že jsme latentní rasisté a migranty z Afriky a arabských zemí nenávidíme. Omyl. Naši lidé se jich jenom bojí. A to je rozdíl. Bojí se jich totiž právem. Stačí, když se rozhlédnou po okolních zemích, jako je Německo, Belgie, Francie, Anglie, Norsko, a vidí, co se stane, když se do země nahrne masa kulturně cizorodých lidí.
Zkusme se vrátit o čtvrt století zpátky, do doby před pádem Berlínské zdi. Tehdy byl svět ještě jasný a přehledný. Na jedné straně stálo sovětské, utlačovatelské impérium a na druhé západní svět demokracie, kapitalismu a svobody. Evropa byla tedy rozdělena na levici a pravici. To už dnes neplatí. Demokratické svobody vládnou více méně po celé Evropě a evropské elity, ale i běžní občané, se dělí spíše na konzervativce a na liberály. Nebude na škodu si oba pojmy definovat.
Co propagují „konzervativci“ - tradiční hodnoty, kulturní a civilizační zvyklosti, odpor proti oslavování homosexuality, pevnou rodinu, pracovitost, slušnost a odpovědnost.
Co propagují liberálové - bezbřehé svobody pro každého, legalizaci marihuany, vstřícnost k jakýmkoliv imigrantům, pochopení pro jejich kulturu a jejich nechuť k integraci do evropské společnosti.
Do jaké kategorie patříte vy?
Zajímavý je náš současný president. Ten totiž vytvořil zcela novou politologickou kategorii. Stal se prototypem levicového konzervativce. (Konzervatismus byl totiž doposud spojován s pravicovou orientací.)
Ale vraťme se ke xenofobii. Tvrdím, že naši občané nejsou o nic více xenofobní než jiní Evropané. Je to zjevné. Nemáme žádné problémy s lidmi z Vietnamu, Ukrajiny, Ruska, Slovenska, Číny, Indie, Kuby a řady dalších zemí. Nemáme předsudky vůči lidem jiné barvy pleti, ať už je žlutá, hnědá a nebo černá.
Že máme problematické vztahy s Romy? To jistě ano, ale důvodem není barva jejich pleti, ale naše dlouhodobá, staletí trvající zkušenost s jejich většinovým chováním.
S romskou populací si nedovedl poradit Franz Josef, Masaryk, Hitler, Gotwald, Husák, Klaus ani Zeman. Jistě, nikdo (s výjimkou hrstky polointeligentních nácků) netvrdí, že „všichni cikáni jsou stejní“. Rozumní občané vnímají světlé příklady vzdělaných, ctižádostivých Romů, které vídáme i na obrazovce ČT. Bohužel, procentuální počet vysokoškolsky vzdělaných romských vědců, sportovců a slušných podnikatelů je minimální. Romové nás údajně mohou kulturně obohatit. Možná, ale ne každému se romská hudba líbí, mnohým je dokonce protivná... a konečně, ne každý Rom se může uplatnit jako populární hudebník. Občas je třeba pracovat i rukama, případně podle svých intelektuálních schopností. Problém je určitě v tom, že naše, údajně svobodná media prostě nesmějí jakékoliv statistické údaje o romské komunitě zveřejňovat. Když Jan Zima uveřejnil na svém blogu na iDnes vědecky zpracovaný, statistický dokument o romské populaci, musel jej editor po devíti hodinách stáhnout. Proč? No, jsme přece tolerantní, otevřená, multikulturní, politicky korektní společnost a informace (byť i pravdivá) by mohla zvýšit nechuť k nepřizpůsobivé menšině.
Ale opět, většinová populace nemá v oblibě Romy k vůli jejich barvě pleti, ale ze zkušenosti soudí, že se vyhýbají práci, agresivně obtěžují spoluobčany a veškerou svoji inteligenci upírají k získání co nejvíce „sociálních dávek“. Jsou tyto problémy řešitelné? Moje slovenská kamarádka si myslí, že snadno. Podle ní by stačilo omezit přídavky na děti na dva potomky. Těm, co pracují a mají hodně dětí (chvályhodné), omezit daně na minimum a těm líným a vychytralým poskytnout jen životní minimum. Navíc ty, co kradou a překračují zákony, důsleně a rychle sankcionizovat.
Mimochodem, mezi Romy, Araby či subsaharskými Afričany je určitě jisté procento slušných, přizpůsobivých lidí. Otázka je jediná:. jak velké to procento je. Jistě na to máte vlastní názor.
A tady jsme u kořene problému. Evropská media, včetně těch našich, bezostyšně manipulují občany. Poskytují nám jenom takové informace, které pokládají za „užitečné“. Ty ostatní, byť i pravdivé, filtrují a utajují – aby nezvyšovaly, podle jejich názoru, nezdravé tendence ve společnosti. Ještě, že máme internet!
Co tedy nemáme vědět?
- že, v západní Evropě (Francie, Anglie, Německo, Dánsko, Belgie, Švédsko) vznikají díky „otevřené náruči“ naprosto nekontrolovatelná ghetta, do kterých se bojí i policisté a ve kterých žijí islámští imigranti podle svých pravidel, tedy podle práva šaríja.
- že téměř 75 % vězňů ve francouzských věznicích jsou vyznavači islámu a jediné, čím se ve vězení zabývají, je snaha obrátit zbytek křesťanských vězňů na jejich víru. Mimochodem, podobná situace je třeba i ve věznicích v USA.
- že počet znásilnění vyznavači Islámu ve Švédsku nemá být evidován a zveřejňován, protože podle šaríi je znásilňování nevěřících žen povoleno.
- že situace v Calais je už neúnosná, migranti terorizují místní obyvatele.
A tak dále a podobně.
V čem je největší problém současné Evropy?
V tom, že drtivá většina občanů má jen minimální představu o tom, co je vlastně islám. Většina z nás si myslí, že islám, to je vlastně ten korán. To je ale trapný omyl. Samotný korán je dost neškodný, je to jen jakýsi „Starý zákon islámu“. Nebezpečných pasáží v samotném koránu je jen minimum a hledají se dost obtížně.
Ve chvíli, kdy píši tento článek, probíhá v naší Poslanecké sněmovně diskuze na téma „Máme se bát islámu“. Naši poslanci poslouchají učené vývody našich stoupenců islámu a vůbec si neuvědomují to základní, že šaríja přímo navádí stoupence islámu, aby v zájmu víry lhali všem nám, ničemným nevěřícím. Naši islamisté využívají absolutní nevědomosti našich občanů o islámu jako takovém. Poukazují na to, že korán je vlastně ušlechtilá, mírumilovná kniha.... a mají pravdu. Problém je v tom, že základem jejich náboženství je korán jen ze 14 %. Ten zbytek, daleko nebezpečnější tvoří tak zvané hadísy a hlavně pak suna. O jejich existenci a náplni ví snad tak jedno procento naší populace. Co je to tedy šaría? Čtěte prosím pozorně:
Šaría je vlastně koncentrátem celého islámu. Neměnný a nezpochybnitelný kodex každého
vyznavače islámu. O šaríi není dovoleno pochybovat a diskutovat. Kdo by tak činil, vystavuje se trestu smrti, stejně jako každý, kdo islám příjme a pak se jej rozhodne opustit. Trestem za odpadlictví je smrt. Naopak vyznavač pravé, islámské víry, má povinnost šířit islám ohněm a mečem, zabíjet nevěřící a přivlastňovat si jejich majetek. Co tedy hlásá základní kodex islámu - šaría? (Odvolávám se na studii dr. Billa Warnera, profesora Tennessee State University. Velmi doporučuji prostudovat si ji celou.)
V souladu s právem šaría:
neexistuje svoboda vyznání,
neexistuje svoboda slova,
neexistuje svoboda myšlení,
neexistuje svoboda uměleckého projevu,
neexistuje svoboda tisku,
neexistuje rovnost mezi lidmi – nemuslim, káfir, není nikdy roven muslimovi,
neexistuje jednotná ochrana pro všechny lidi – spravedlnost je dvojí, jedny zákony platí pro muslimské muže a jiné pak pro ženy a nemuslimy,
neexistují rovnocenná práva pro ženy,
ženy mohou být fyzicky trestány,
nemuslimové nemají právo nosit zbraně,
neexistuje demokracie, neboť demokracie znamená, že nemuslim je rovný muslimovi,
ústava státu je člověkem vytvořený dokument nevědomosti, džáhilíje, proto musí být podřízen právu šaría,
židé a křesťané jsou dhimmí – třetiřadí občané,
všechny vlády musí následovat právo šaría,
na rozdíl od obecného práva, šaría není výkladová, ani nesmí být měněna,
neexistuje zde zlaté pravidlo chování (tj. čiň ostatním, co chceš, aby oni činili tobě).
Musíme tedy pochopit to základní:
... že my, Evropané, jsme něco mezi psy a velbloudy a nemáme žádná práva. Pokud se k nám nahrne islámská komunita, naší povinností je jim sloužit a respektovat jejich práva a náboženství. Právu šaría se musí podřídit celá Evropa. Naše pomoc a vstřícná gesta k nim jsou naší povinností a důkazem naší slabosti. Naší povinností je respektovat jejich požadavky ohledně oblékání, času modliteb, péče v nemocnicích, stravy, školských zákonů a podobně. Pokud se budeme podle toho chovat, až ovládnou Evropu, tak nás možná nechají žít.
Otázka zní: Mají pravdu ti, kteří říkají, že jsme xenofobové a nepřátelé jiných náboženství, anebo se jen právem obáváme zániku evropské civilizace? Odpověď je myslím zřejmá.
Ví Bůh, že nejsem fanouškem Miloše Zemana. Znám jej osobně a politicky s ním určitě nesouhlasím, ale s jeho názory na migraci souhlasím na 100 %. Stejně tak s názory maďarského presidenta Orbána. Vážím si ho jako odvážného Evropana.
Oba zmínění pánové pochopili to základní, že totiž křesťanství se vyvíjí už přes dva tisíce let. Ovšem islám vznikl až v sedmém století - a je tedy o sedm set let pozadu, ve svém středověku. Není se tedy čemu divit.
Už delší čas se snažím přesvědčit své známé a přátele v redakci ČT 24 (jsem jejich fanoušek) o tom, že by bylo dobré - místo dlouhých večerních diskusních programů o bagatelních problémech - zařadit několik celovečerních diskusních programů, ve kterých by seriózní odborníci poskytli našim občanům informaci o tom, co je to vlastně islám a jeho doktrína. Snažím se marně. Mají svoje pokyny a nařízení a „ti nahoře“ dobře vědí, že pokud by naši občané znali celou pravdu o islámu, jejich obavy by se ještě zvýšily – a to není žádoucí. Není to politicky „korektní“. Běda nám.
Autor článku pracoval v devadesátých letech jako parlamentní zpravodaj Radiožurnálu a vnitropolitický komentátor deníků Telegraf a Český deník. Rovněž jako mediální poradce federálních ministrů hospodářství a zahraničního obchodu.