„Já se tě nebojím, hergot!“ vykřkoval po cestě malý kluk Jirka, aby zahnal strach na táborové stezce odvahy.
Statečně klotýpal kolem lesa ke vzdálenému světélku na konci fotbalového hřiště. Tam ležela u svíčky tužka a papír, na který se měly děti z nejmladších oddílů jen podepsat.
Když šel Jirka kolem smrčku, kde odpoledne kluci stavěli chaloupky z mechu, vynořil se ze tmy stín:
„Baf!“
„Hergot, trpaslík!“ vykřikl klučina. Když se uklidnil, povídá strašidlu: „Ty teda bydlíš v mojí chaloupce pod muchomůrkou?“
„Baf!“ zopakoval trpaslík a byl ten tam...
„Hergot!“ ulevil si Jirka a pokračoval v cestě.
Svíčka se pomalu přibližovala. Za chvíli už táborník držel v ruce tužku a skláněl se nad světýlkem.
„Tak podepsat se, jméno... Hergot! Jo, Novotný,“ zabručel, cosi naškrábal a rychle mazal zpátky. Na papíře po něm zůstalo kostrbatým písmem napsáno: Hergot Novotný.
Převzato z blogu autorky s jejím souhlasem