Hledání kandidáta pro Hrad je součást kultivace politiky
Zemanův osudový výrok, kdy v servilním rozhovoru pro čínskou televizi hovořil o „osamostatnění se“ od Západu, rázem sjednotil dosud roztříštěnou opozici proti obracení kormidla naší země na Východ, k Rusku a Číně. Ukazuje se, že touha říci jasné ne „chlapcům z Prognostického ústavu“ a zřetelně navázat na masarykovsko-havlovskou prozápadní, proevropskou demokratickou tradici je silnější, než se zdálo. Ano, profilují se osobnosti, které mohou tuto volbu nejlépe reprezentovat a zároveň mít možnost získat většinu ve společnosti, v níž Zemanovi lidé nyní populisticky zneužívají strachu a protiimigrační hysterie k zakrývání svých skutečných cílů.
I když prozápadní a proevropská politická kultura má přirozeně pozitivní ohlas zejména mezi vzdělanými lidmi a mladou generací, zatímco typický Zemanův příznivec je důchodce s nostalgií po husákovské normalizaci, dnes proti Zemanovi nestojí jen „pražská kavárna“, nýbrž zodpovědně přemýšlející lidé v regionech napříč republikou, kteří se dávají dohromady. Ti těžko osloví „tvrdé jádro“ Zemanových příznivců, ale to není zdaleka tak silné, jak se zdálo z průzkumů, které nerozlišují „tvrdé“ a „měkké“ mezi těmi, již tvoří jeho potenciální voliče.
Ovšem prozápadní opozice se nemá stále jen vyhraňovat proti Zemanovi a jeho hrozícímu znovuzvolení, nýbrž by měla také pozitivně rozvíjet politickou kulturu, morálně-kulturní proevropské klima a zejména důkladné občanské vzdělávání v naší zemi – mne osobně víc zajímá tento dlouhodobý úkol, do prezidentských voleb bych šel jen v krajním případě. Otázka nejvhodnějšího kandidáta v příštích volbách je dílčím momentem v tomto procesu kultivace politického prostředí, ale pracuje se i na tom. Jména zatím nemá smysl vystřelovat do vzduchu, je třeba se nakonec sjednotit na tom, kdo může za dva roky nejlépe oslovit co nejširší vrstvy. Již existují týmy, které ho podpoří nejen při volbách, ale budou s ním spolupracovat i poté v jeho úřadě. Jde o konfrontaci dvou typů politické kultury, dvou rozdílných směřování země mezi Západem a Východem, která nemá možnost „třetí cesty“.
Autor je katolický kněz, teolog a sociolog
LN, 26.4.2016