Zvykli jsme si cokoliv přeměřovat měřítkem „lidských práv“, aniž bychom - obávám se - měli jasnou představu o tom, co si pod tím dnes v Evropě vlastně představujeme. Poslední události tyto pochybnosti jen zvětšují. Vysoký akademický funkcionář soudí, že symbolem svobody a boje za lidská práva není vlajka některého z historických revolučních hnutí minulých let, ale vlajka Tibetu, tedy země, kde otroctví bylo zrušeno až v roce 1958.
Čínský prezident je některými ochránci lidských práv nazýván „tyranem“ (O. Sommerová), přestože v jeho zemi došlo k takovému růstu práv a zvýšení ekonomické úrovně občanů, která u takového množství občanů nemá v celé historii lidstva obdoby.
Máme na stole novou „bruselskou“ úpravu trestního práva, která kriminalizuje „hanobení“ třídy, tedy definované skupiny občanů.
A konečně norský soud rozhodl, že způsobem, jakým je vězněn masový vrah Breivik, je porušován článek 3. Evropské úmluvy o lidských právech zakazující „nelidské a ponižující zacházení“, ačkoliv Breivik má k dispozici tři cely: v jedné žije, druhou využívá ke studiu a třetí ke sportu.
K dispozici má mimo jiné moderní herní zařízení, televizor s DVD přehrávačem, psací stroj, knihy, časopisy a tréninkové stroje. Je-li takovýto způsob výkonu trestu považován za porušení lidských práv, pak by norští představitelé při jakékoli návštěvě jiného evropského státu měli ostatní vyzývat k dodržování lidských práv, protože vězni nikde v Evropě takové podmínky nemají.
Samozřejmě jsou lidská práva z povahy věci vždy právy konkrétního člověka jako jednotlivce a o nějakých kolektivních právech se nedá zde hovořit.
Ale stejně tak ovšem musí platit, že lidská práva jsou úzce spojena se společenstvím lidí a jsou navázána na existenci státu, neboť člověk žijící osaměle, někde v pralese, žádná lidská práva nemá, neboť příroda je neposkytuje. Ale pak se mi zdá, že tento současný, snad „moderní“, způsob ochrany lidských práv bez přihlédnutí k právům jiných, nebo dokonce jako by práva jiných jednotlivců neexistovala, k ničemu dobrému nepovede. A skutečné ochraně skutečných lidských práv je tím prokazována ona příslovečná medvědí služba.
Vede to k pochybnostem, zda to, co nazýváme lidskými právy, není jen exkluzivitou nemající s reálným životem občanů nic společného.
Pochybnosti vznikají, pokud výkon trestu odnětí svobody Breivika budeme považovat za nelidské a ponižující zacházení, ačkoli kvalitativně zjevně daleko přesahuje úroveň života značné části evropských občanů. Pochybnosti vznikají, jestliže vlajku kruté lamaistické východní despocie povýšíme na symbol lidských práv. Nebo jestliže ostentativně ochraňujeme práva jednotlivce způsobem, který hrubě narušuje veřejný pořádek panující ve společnosti, či jestliže kriminalizujeme potřebu lidí nazývat věci těmi jmény, která jsou obecně považována za vhodná.
A vede to tedy i k pochybnostem, zda lidská práva nejsou jen nepotřebnou veteší, kterou se již ani nemusíme příliš zabývat...
Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv
Právo, 22.4.2016