Nic jiného než toto sousloví mě nenapadlo, když jsem se dívala na přímý přenos z jednání zastupitelstva městské části Praha 3, jehož svolání si vyžádalo opoziční uskupení Žižkov nejen sobě, v němž hlavní roli hraje Strana zelených, a které se mělo věnovat objektu Jeseniova 60 v Praze 3, jinak též známému jako „Klinika“.
Nebyli přítomni všichni členové zastupitelstva. Některým bylo jasné od samého počátku, že jednání bude marné. Oproti tomu bylo přítomno několik desítek těch, kdo „Kliniku“ provozují.
Protože byl na začátku jednání přečten přípis Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vykonává vlastnická práva jménem státu, protože tento přípis velmi přesně popsal veškeré náležitosti, týkající se daného objektu, bylo zbytečné dále jednat.
Proč? Protože muselo být každému zřejmé, že tím, kdo může cokoli rozhodnout, není městská část, není toto zastupitelstvo. Přesto celé další dvě hodiny probíhala „košatá debata“ namísto jednoduchého závěru, že není o čem jednat. V debatě měli hlavní slovo příznivci squatterů. Bez ohledu na upozorňování starostky na kompetence samosprávy, tj. zastupitelstva, na jednací řád, na pořadí přihlášených. Vše zbytečné. Mladí, pohlední, energičtí formulovali své pocity, názory a požadavky ve smyslu „Klinika“ musí dýchat, kliniku nevyklidíme. Na zesílení účinku takových slov se ozýval častý potlesk i pokřik squatterů. Oproti nim jejich oponenti - vedení radnice - hovořili řečí faktů a zákonů, ale velmi opatrně, až neobratně, protože každá malá nepřesnost v jejich vyjádřeních byla okamžitě předmětem kritiky, ironie, zesměšňování a halasného smíchu.
Po dvou hodinách drama skončilo, protože nebyl schválen program. Nemohl ani být. Zastánci „kliniky“ prostě nechtěli slyšet, že se není k čemu vyjadřovat, že budova nepatří Praze 3, že chtějí-li protestovat, musí někde jinde. Nakonec z jejich úst zaznívalo, že vlastně pouze chtěli, aby toto zastupitelstvo vyslalo signál směrem k vlastníkovi.
Protože zastupitelstvo má jednat o tom, co mu svěřuje a umožňuje zákon o hl. m. Praze a doplňující Statut, a kromě toho si ještě může v samosprávné působnosti některé oblasti tzv. vyhradit, což ale nikdo ze zastánců squatterů neudělal, a protože nikde se nemluví o vysílání signálů, bylo takové vyjádření k účelu jednání vyvrcholením zbytečně promarněného odpoledne.
Takové téma o jedné malé budově někde v Jesenijce se může jevit jako marginální, až trochu únavné, pro někoho úsměvné. Nesouhlasím. Tito lidé, kteří nectí základní pravidla a zákony v jednání, mají ambice. Oni „chtějí dělat politiku“. Nejen komunální. Jaká to ale bude politika bez zábran, bez jakéhokoli respektu k řádu, který ostatní lidé ctí?
Malá ukázka takové politiky byla vidět v zasedací síni radnice Prahy 3 v úterý 8. března t.r. Svévole v kabátě krásných slov. Stejná krásná slova od nich budeme slyšet v další volební kampani. Ti méně zapomnětliví si budou pamatovat tento příběh.
Už pouze na okraj: starostka uvedla, že jedno jednání zastupitelstva stojí rozpočet obce 50 tisíc korun. Za tuto zbytečně utracenou částku mohlo být kompletně opraveno
Autorka je bývalá starostka Prahy 3