Takhle zjara nás čekává novina, kterou já pokládám za příznivou. Dozvídáme se, že se Praha a její okolí umístila mezi deset nejbohatších regionů v Evropě. Bylo tomu tak loni i dříve, podle posledních čísel je devátá v pořadí a v roce 2008 byla dokonce šestý nejbohatší region v Evropě. Dále mě těší, že se v žebříčku umisťuje i Bratislava, ta obsadila někdejší náš šestý stupínek. Těší mě, že to naše Česko – Slovensko, rozkrojené jako houska, se neztratilo a vede se mu dobře.
Jistě chápu, že zdaleka ne každý to takhle vnímá. Zakysle se na to mohou dívat obyvatelé jiných oblastí. K tomu podotknu, že sám v Praze nebydlím, žiju na vesnici, takže to umístění Prahy beru asi s takovým zadostiučiněním, jako když slečna Kvitová vyhraje nějaký zápas. Nemám na jejím vítězství žádnou zásluhu a tenisák beru do ruky jen proto, abych ho házel našim pejskům Garině a Noře. Přesto mě těší, když slečna Kvitová vyhrává a že se Praha tak pěkně umisťuje a taky té Bratislavě fandím a mám ji rád.
Na těchto úvahách asi není zlobivého ani za mák. Ke zlobení se ale hned dostanu. Ono už před lety, kdy se poprvé dostal ten žebříček úspěšnosti na veřejnost, mě to napadlo. Praha je bohatý region. Jak k tomu ale dojde?
Kdyby na Karlové náměstí byly naftové vrtné věže, pak bych si řekl, ano, zde je zdroj bohatství. Kdyby v Nuslích stály ocelárny a zásobovaly svět ocelí, pak bych to chápal jako zdroj bohatství. Jenže ocelárny jsou na Ostravsku a Ostravsko platí za kraj se sociálními problémy. Pivo se vaří na Smíchově, ale v Plzni a Budějovicích se ho vaří víc. Vyrábíme víc aut, než kdykoli v naší historii. V Praze se ale nevyrábějí snad ani koloběžky, natož pak auta, ta se dělají v Boleslavi a Kvasinách a čertví kde ještě. A tak dále. Kde je tedy ten zdroj bohatství?
Nebudu se tvářit, že kladu otázku a netuším odpověď. V Praze sídlí ouřady, sedí tu parlament a kousek od něho je Strakova akademie coby sídlo vlády. Ministerstev jako naseto. Úřadů jak blech na prašivém psu. Že by tohle byl zdroj bohatství regionu?
Praha měla v minulosti dvě zlatá období, jednak za císaře Karla IV. (o němž si s vytrvalostí lepší věci hodné namlouváme, že byl Čech), jednak za císaře Rudolfa II. Tehdy byla Praha sídlem velké mnohonárodní monarchie. Nasávala do sebe peníze z obrovského teritoria. Za císaře Karla vyrostlo celé Nové město, za Rudolfa rašily ze země paláce. Copak ale raší dnes? Nějak žádné rašení nevidím, pozoruhodných staveb nevidět, Tančící dům je dvacet let starý a Blob nám Václav Klaus zakázal. Odkud se tedy to zpropadené bohatství bere? Možná ty ústřední orgány ze sebe vytřepávají dukáty jako ten pohádkový, otřásající se oslík.
Leč, přestaňme se marně pídit po příčinách, asi se jich nedobereme, spokojme se s faktem samým. Tím spíš, že je, jak trvám, příznivý.
LN, 29.2.2016