Tak ho zakážeme znovu a víc
České zákony potírají opilství už teď přísně. Pokud se ty staré nezačnou vymáhat, nové nic nevyřeší.
Jakmile v jedné větě zazní slova „pivo“ a „zakázat,“ začne to smrdět lidovým povstáním. Na Nově to vědí a z návrhu nového protipijáckého a protikuřáckého zákona ždímají, co jenom jde: „Byli jste zvyklý [sic] si na dětském karnevalu dát skleničku vína nebo se v horkém počasí na dětském dni osvěžit oroseným pivem? Tohle bude možná už brzy minulostí,“ varuje článek Poslanci hrozí: Zakážeme alkohol na dětských akcích i na fotbale!
Špatná zpráva pro rodiče, kteří potřebují udržovat hladinku: navržený zákon opravdu zakazuje „prodávat nebo podávat alkoholické nápoje [...] na akci určené převážně pro osoby mladší 18 let.“
Dobrá zpráva pro rodiče, kteří potřebují udržovat hladinku: v zákoně 379/2005 najdete totéž. „Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholické nápoje [...] na všech akcích určených osobám mladším 18 let.“
Všimli jste si, že byste na karnevalu nedostali sklenku vína a na dětském dni orosené pivo? Nevšimli, protože je to deset let všem jedno: pořadatelům, hostům, úředníkům, policistům. A takový rozdíl mezi teorií a praxí tady můžete pozorovat u všech pokusů o prevenci.
Na papíře prohibice, v praxi oktoberfest
Teorie: lidem pod osmnáct se nesmí nalévat, hrozí za to dokonce uzavření podniku. Praxe: kontroly se v barech provádějí svátečně a policejní mluvčí na razie někdy dokonce upozorňují dopředu. I vinou toho má 94 procent českých patnáctiletých zkušenost s alkoholem. To je nejvíc ze všech zemí OECD. Pro srovnání: v Nizozemsku 45 procent, v Irsku 38 procent.
Teorie: zjevně podnapilé osoby mají zákonem č. 379/2005 Sb. zakázaný vstup do dopravních prostředků. Praxe: viz pražské noční tramvaje nebo brněnské rozjezdy.
Teorie: alkohol se podle stejného zákona nesmí prodávat ani podávat „v prostředcích výlučně určených pro vnitrostátní hromadnou dopravu osob“. Praxe: v autobusech Student Agency dostanete pivo. Neškodnou malou desítku, mrk mrk – ale pořád pivo.
Teorie: mnoho měst zakazuje vyhláškou pití alkoholu na veřejnosti. Praxe: je to neskrývaný bič na bezdomovce, a dokud budete mít správnou délku vousů, dopřávat si můžete.
Teorie: jakýkoliv prokazatelný alkohol v krvi stojí české řidiče body a papíry. Praxe: v roce 2014 zemřelo 63 osob při 4637 nehodách zaviněných pod vlivem alkoholu. O pětinu menší Rakousko zaznamenalo ve stejném roce 32 mrtvých při 2213 nehodách, přestože se v něm toleruje půl promile.
Opak ideálu
České zákony nejsou měkké. Na rozdíl od většiny evropských zemí vyznávají nulovou toleranci k alkoholu za volantem i na jízdním kole. Na rozdíl od sousedního Německa neumožňují šestnáctiletým pít pivo a víno.
Zásadní problém je v tom, že se téměř nevynucují. Zažíváme opak ideálu, podle kterého by pravidla měla být co nejjednodušší – a zároveň by je měla doprovázet jistota, že jakmile je někdo překročí, bude s ním zle. Teoreticky žijeme v poloviční prohibici, v praxi se může nacamrat kdokoliv kdekoliv. Tenhle stav nevyřeší aktivita ministrů a poslanců, ale aktivita policistů a úředníků.
Můžeme jim to zkusit vysvětlit, až se s nimi potkáme u výčepu na dětském dni.
Autor je rodič, který potřebuje udržovat hladinku
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce