„Nahrazení síly právem) je ale možné jenom za dobrého počasí,“ píše Václav Žák v článku Nad Evropskou unií se zatáhlo (Právo, 5. 2.). Ale co tedy funguje a co je možné za „špatného počasí“?
Zastavím-li své auto uprostřed magistrály proto, abych znemožnil jízdu jiným, je pro policii věc jasná: budu odvezen na služebnu a auto, aby nepřekáželo, bude odtaženo. Učiní-li však tak tři stovky řidičů taxikářů? „Je-li řidič přítomen, nelze vozidlo podle zákona odtáhnout,“ upozorní policejní důstojník diváky ČT na námitku moderátora ohledně policejní pasivity.
Policie odvážející stovky řidičů na své služebny a s desítkami odtahových vozidel uvolňujících magistrálu by asi opravdu vypadala jako filmový inspektor Clouseau, který jako snaživý policista nechal v jednom z dílů Růžového pantera autobusy svážet na komisařství prostitutky z celé Paříže, neboť prostituce je přece nezákonná.
Ministr spravedlnosti soudí, že policie „selhala“, když v sobotu v Praze nezakročila proti „ozbrojené skupině se zahalenými tvářemi“ (měli tyče a kukly). Odhlédneme-li od toho, že při tomto výkladu práva by pak účastníci každého shromáždění s vlajkami (na tyčích) byli ozbrojenou skupinou, ale co tedy měla policie dělat? Vyzvat k odstranění zakrytí obličeje lze efektivně jednotlivce, ale řvoucí dav?
Máme se tedy v Praze smířit s další blokací magistrály těmi, kteří si takto vymáhají efekt svých podnikatelských aktivit (nebylo to naposledy, hrozí „šéf“ blokujících taxikářů), máme čekat na další akce „zakuklenců“? Máme se smiřovat s opakujícím se shromažďováním davů v ulicích, na kterých se občané kameny a světlicemi „přesvědčují“, kdo je a kdo není ten „pravý“ uprchlík a na koho se vztahuje či nevztahuje „uprchlické právo“?
Policie asi opravdu dnes nemůže hned a na místě efektivně řešit situaci tam, kde je za „špatného počasí“ právo porušováno velkým počtem osob. Ale východiskem není rezignace na právo, ale přijetí faktu, že potřebujeme pro nové časy, pro „špatné počasí“, také nové zákony, předpisy a nařízení, tedy asi nové právo.
Často slyším, že jedním z problémů naší společnosti je snaha o omezování práv občanů. Ale kterých občanů?
Není tomu totiž spíše tak, že u nás nejde ani tak o omezování práv, ale o zcela zřetelně vychýlenou rovnováhu mezi právy a povinnostmi, která poškozuje práva těch občanů, kteří při realizaci svých práv na své povinnosti nezapomínají? Lidé již zcela zjevně nejsou ochotni tolerovat práva bez povinností. Není pak dnešní obecně pociťovaná frustrace společnosti způsobena nikoliv nedůvodným strachem, jak se nám pořád někdo snaží namluvit, ale neodbytným dojmem, že současné právo funguje jen pro některé a za dnes již neexistujícího „dobrého počasí“?
Není ale právě toto jedním z důvodů, proč se nad Evropskou unií, a tady i u nás „zatáhlo“?
Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv
Právo, 16.2.2016