Na veřejnost unikly tajné informace, které se týkají okolností vysvobození občanů České republiky, kteří byli v nedávné minulosti uneseni. Kdyby tomu tak nebylo, nemusel by zmiňovaný únik prošetřovat Národní bezpečnostní úřad. To je v tuto chvíli jediná potvrzená jistota.
Předmětem vyšetřování bude to, zda se informace na veřejnost dostaly z Bezpečnostní rady státu, nebo nějakým jiným způsobem. Zjistit to je velmi důležité. Hlavně proto, aby se podobné věci pokud možno neopakovaly.
Jsou totiž v rozporu s bezpečnostními zájmy České republiky a mohou v budoucnosti komplikovat záchranu občanů, kteří se ocitnou v rukou teroristů. Vzhledem k tomu, že únosy lidí a jejich propuštění na svobodu za peníze patří k jedněm z nejdůležitějších zdrojů financování terorismu, je prakticky jisté, že se případy typu dívek unesených v Pákistánu či mužů zadržených v Libanonu budou opakovat.
S teroristy se podle oficiálních vyjádření nevyjednává nejenom v České republice. Reálně tomu tak většinou nebývá. Pokud je možnost zachránit konkrétního člověka, nemůže vláda dané země postupovat tak, aby ho jednoduše vydala na smrt.
Pochopitelně existují různé způsoby, jakými se pokusit o jeho záchranu. Liší se podle okolností daného případu a nemusí jít nutně o vyplácení peněz. Z tohoto úhlu pohledu si vláda počínala správně, když přispěla k záchraně občanů České republiky. Byť je momentálně ostře kritizována opozicí, ta by na jejím místě patrně nepostupovala jinak.
Problémem není výměna rukojmí za peníze, nebo za obchodníky se zbraněmi navázanými na teroristy. Bez ohledu na to, že lze mít výhrady k tomu, jakým způsobem se tito lidé do zajetí dostali. Problémem je únik citlivých informací do médií.
Ten může ohrozit úspěšnost podobných záchranných operací v budoucnu. I když si lze jen obtížně představit, že by teroristé i bez něj neměli představu o tom, že se jim vyplatí Evropany, včetně občanů České republiky, či Američany unášet.
Přesto je zveřejnění tajných zpráv, které by měly potvrzovat vyplacení výkupného za unesené dívky, názornou ilustrací absurdnosti doby, ve které žijeme. Média by měla informovat o všech podstatných záležitostech a odhalovat nejrůznější nešvary, ke kterým dochází. Problém je v tom, že se jen těžko vymezuje hranice, za kterou by neměla jít.
Kdyby nepřekročitelná mez existovala a byla respektována, nemohla by média publikovat údaje potvrzující zaplacení výkupného za unesené Češky. Tyto informace totiž nepřispívají k odhalení nějakého pochybení ze strany politiků, úředníků či tajných služeb.
Rovněž nelze tvrdit, že bez jejich publikování by zásadním způsobem došlo ke zkreslování skutečnosti, tak jako v případě neinformování o násilnostech o silvestrovské noci v Německu. Okolnosti o vyjednávání záchrany lidských životů patří do jiné kategorie a neměly by se objevovat v médiích.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus