Kdyby člověk ve svém uvažování podlehl některým vnějším projevům příslušníků národa žijícího v Česku, tak by mohl propadnout pesimismu. Zejména kdyby čerpal z veřejných internetových diskusí, z některých blogů či nejrůznějších médií. Dospěl by k názoru, že žije v zemi plné xenofobů, rasistů, nevzdělanců, hulvátů, sobců, nepřejícníků, v lepším případě pak ultrapravičáků a ultralevičáků. Předem říkám, že tomu tak zcela není.
Kdyby člověk čerpal z některých jiných téměř poplašných zpráv, nabyl by dojmu, že tato země je plná lidí žijících v chudobě nebo na její hranici. S tím, že současně jsou tito lidé na jedné straně vykořisťováni hazardem a majiteli ubytoven, na druhé straně pak institucemi nabízejícími finanční půjčky, po nichž přicházejí nezodpovědní a stále více a více bohatnoucí exekutoři. Předem říkám, že tomu tak zcela není.
Mohl bych pravděpodobně napsat ještě několik dalších odstavců o zbídačelých (duševně i fyzicky) občanech naší země. Také o těch, kdož porušují zákony způsoby primitivními i vysoce rafinovanými. Také o korupčnících. A udělat z toho závěr, že „tato země nevzkvétá“.
Přitom nám nemůže nikdo upřít, že máme řadu velice schopných umělců, zpěváků, hudebníků, designérů, výtvarníků, skladatelů, dirigentů, spisovatelů, básníků, historiků, vydavatelů, tanečníků, režisérů, kameramanů, překladatelů, fotografů, tiskařů, divadelníků, cestovatelů, malířů i hudebních a jiných kritiků. Máme také výborné lékaře, stomatology, obětavé a zodpovědné sestřičky, rehabilitační pracovnice, piloty, řidiče autobusů či tramvají, výborné kuchaře, číšníky, policisty, detektivy, soudce, duchovní, pekaře i kominíky. Máme šikovné podnikatele, hospodské, studenty, vynálezce, sportovce, odborníky mnoha technických profesí, architekty, stavitele, zedníky, řemeslníky, trenéry, reportéry, učitele, profesory a vědce nejrůznějších profesí. Máme dokonce i dobré politology a publicisty, které bohužel nikdo neposlouchá a záměrně nečte. Máme mnoho lidí nejrůznějších znalostí, které jsme vyslali do světa nebo kteří tam odešli a jsou velice úspěšní. Jde o i o ty, kteří odešli i po Listopadu 1989. Zapomněl jsem snad na někoho? Jistě neúmyslně.
Namítnete, že tento výčet by mohli učinit ve většině vyspělých zemí světa. Mohli a nemohli. V něčem jsme dokonce jedničky. Ale úžasné je i to, že máme lidi, kteří mají trpělivost vychovávat psy k tomu, aby tito později učinili snazší život slepcům a jiným zdravotně postiženým. Někteří naši spoluobčané pěstují koně pro hipoterapii, či ji provádějí. Mnozí se obětavě ujímají osiřelých dětí v úloze pěstounů, jiní pracující v terénu v nejrůznějších sociálních funkcích. Stovky tisíc lidí přispívají na různé charitativní akce, jiní zakládají nadace a pracují v nich. Mnoho lidí pracuje v neziskových organizacích. Doma například opravují památky, odhalují historii, venku pak pečují o nemocné a potřebné. Převážná většina z nás vychovává dobře své děti a pomáhá jim s výchovou vnuků a vnuček. Mnozí senioři studují v univerzitách třetího věku, jiným se dostává neuvěřitelně obětavé péče ve stále rostoucím počtu hospiců.
Není to špatná bilance, že? Tak co mi vadí?
Snad jen to, že v tom množství zodpovědných, vzdělaných a skvělých lidí se vždy najde několik desítek těch, kteří se domnívají, že zastávat funkci ministra (či podobně vysokého úředníka) je hračka, která se dá zvládnout levou rukou, a to bez potřebné kvalifikace či vzdělání, když oni netuší, že oboje není jedno a totéž. Přičemž je jim zcela jedno, o jaký ministerský resort jde. A oni bohužel většinou vždy dostanou příležitost k tomu, aby to ke škodě této země předvedli. Jistě, jsou i výjimky. Těm se zase do cesty postaví další z těch troufalců a ujme se vedení vlády. Poznáte je dle toho, že nikdy neříkají „naše vláda“, ale „moje vláda“. Podle toho to také tak vypadá.
A za druhé mi vadí mléko. Kdysi, když mi nějaké zbylo (i to kupované v obchodě), postavil jsem ho na kredenc, ono přirozeně zkyslo a já ho vypil jako kyšku. Teď z toho vznikne pouze odporná břečka.
Tyhle dvě věci odstranit a bude v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dobře.