Neměli by se žáci seznámit i s pravidly, riziky a třeba tím, jak Vandalové zničili Schengen?
Když mi bylo nějakých čtrnáct let, moc jsem nedal na to, co říkají rodiče, a už vůbec ne na to, co tvrdí ve škole. Byla polovina 70. let, ta nejhlubší husákovská normalizace. Řeknete si, že to byla doba s dnešní érou svobody absolutně nesrovnatelná. Ale jak v čem.
I teď by stát mohl ovlivňovat uvažování žáků (indoktrinovat je). Svědčí o tom projekt, který pro české školy připravily organizace META a Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Formou přitažlivých žánrů – komiksu a filmu – má dětem zprostředkovat pohled samotných běženců z rizikových oblastí, což je o. k. Problém je ale v tom, že takto by se děti učily dívat na svět jen brýlemi jedné strany problému migrace. Proto stát projekt odmítl coby indoktrinaci. Jistě, už nejsme v 70. letech, kdy nezbývalo než před oficiální ideologií srazit podpatky.
Ale cosi ze 70. let v mysli přežívá – jisté instinkty a zkušenosti. Třeba tyto. Prezident Miloš Zeman projekt po svém zvyku nabubřele zadupal: „další idiotský projekt vysokého komisaře“, „stejně naivní jako bolševická propaganda“, „stejně stupidní“. Nedělá mu tím v očích puberťáků – tak jako v 70. letech – spíše reklamu? Nepřitáhne je k němu jako k něčemu, čeho se stát demonstrativně štítí? Uvidíme.
Když humanita válcuje pravidla
Faktem je, že z onoho komiksu čpí na sto honů sluníčkářství, jak se říká. Ale ty příběhy se neopírají o vylhaná fakta či situace. Opírají se o realitu, třeba o fakt, že americké drony zanechávají při útocích na džihádisty „kolaterální oběti“ (tuto politiku si mírový nobelista Obama asi za rámeček nedá). Jenže tu realitu interpretují velmi pohádkově a černobíle.
Jako bychom si nasadili brýle alternativců, autonomů či zelených radikálů – lidí, kteří považují za zlo kapitalismus, západní imperialismus, NATO i Wall Street. Lidí, kteří veškerá rizika i hrozby muslimského světa buď bagatelizují, nebo je líčí jako Západem vybuzené. (Tady si překvapivě notují s ultrakonzervativci typu Václava Klause.) Lidí, pro které je ztělesněným ďáblem islamofob, ale postavení žen v muslimských společnostech je až tak netrápí.
Nic z předchozího odstavce není novinkou. Novinkou bylo jen to, že tak vyhrocený způsob vidění světa byl navržen jako výchovná norma bez nějakého alternativního pohledu.
Problém komiksu Jednou se zase setkáme, Sanam odráží širší problém v západní debatě. Levicoví liberálové (lídři kultury vítání) prosazují hájení hodnot a zatracují důraz na pravidla. V prosinci to dobře vystihl německý esejista Georg Diez: „Řád není žádnou hodnotou o sobě..., ale humanita jí je.“ Tak asi by šlo nejstručněji definovat migrační politiku Angely Merkelové. Z toho pak plyne, že humanita, ať už ji kdokoliv právě interpretuje jakkoliv, musí být nadřazena pravidlům, ačkoliv ta jsou předem dohodnutá, zanesena černá na bílém a kontrolovatelná.
Důležitá otázka zní: Mají se děti ve škole učit hodnoty i pravidla? Logicky by se měly učit nejprve pravidla, neboť ta lze snáze pochopit a kontrolovat i dětským rozumem. Ale pokrokáři je chtějí učit nejprve hodnoty, pro jejichž pochopení je třeba trochu rozhledu i životní zkušenosti. V tom spočívá problém zmíněného komiksu. Ale schůdnější cestou než jeho démonizace je konkurovat mu stejně aktuálními tématy, která zdůrazňují pravidla.
Učit se o těch druhých?
Citované dílo nese podtitul Příběh o cestě za svobodou. Stejně tak dobře si ale můžeme představit komiks s podtitulem Příběh o obraně pravidel svobody. Mohl by se opírat o známou historickou událost a vypadal by třeba takto.
V noci z 31. prosince roku 406 na 1. leden 407 mrzlo, až praštělo. Zamrzl i Rýn a z dnešního Německa přes něj po ledě obešli střeženou hranici římské říše (limes romanus) bojovníci kmene Vandalů. Limes romanus byl de facto vnější hranicí Schengenu. Podíváte-li se na historickou mapu, zjistíte, že římské legie nebyly rozmístěny uvnitř impéria, ale jen po jeho obvodu. Ano, starý Řím, stejně jako dnešní EU, delegoval ochranu hranice na vnější obvod impéria. Ale když se tato vnější hranice prolomí, nastává průšvih.
Náš komiks by pokračoval asi takto. Vandalové projedou jako nůž máslem do ohromné říše, která zaručuje svobodu pohybu, ale uvnitř nemá prostředky k vlastní obraně. Ubrání se pouze velká města s vojenskými posádkami jako Tolosa (dnešní Toulouse). Již roku 409 Vandalové překračují Pyreneje a v Hispánii není nikdo, kdo by se jim postavil. Za další tři roky jsou na jižním pobřeží dnešního Španělska, tam zrekvírují flotilu a s ní se dostanou na Baleáry, do Maroka, Alžírska i Tuniska...
Dejme tomu, že by ten komiks vznikl. Ale napadlo by vůbec někoho nabízet ho ministerstvu školství? Přitom pojetím by se nevymykal komiksu Jednou se zase setkáme, Sanam. Jeden by kladl důraz na hodnoty humanity, druhý na význam ostrahy hranic a pravidel. Ale představa, že by se děti měly učit i o motivaci lidí, kterým záleží na pravidlech a kultuře Evropy, se dnes vymyká představivosti. To už si spíš dokážeme představit, že se děti učí říkat jim fašouni.
LN, 26.1.2016