SPOLEČNOST: Vítejte u nás, imigranti! (2)

Po procházce Prahou, kultuře (zde) a posezení v minipivovaru „V cípu“ v Michalské ulici mne, staromilce, čekaly doma noviny a časopisy. Člověk když už něco čte (abych parafrázoval Jana Wericha), tak má koukat, aby to čtení za něco stálo. A tak jsem pátral, v podvědomí stále mající ty „imigranty“ a našince a cizince, po něčem zajímavém.

Až jsem narazil v sobotních LN z 16. 1. 2016 na článek „Množit se memeticky“. Od Stanislava Komárka. Biologa a filosofa. V článku se říká: Evropané se (dnes) začali množit memeticky a samotnou výrobu dětí outsourcovali mimo Evropu. A o tom, pokud jste v mém povídání stále nenašli souvislost s článkem a imigranty, tak „vo tom“ to je. Dokonale integrovat imigranty. Tedy z „cizinců“ udělat „našince“. Což se podle genetiků Čechům nadmíru výtečně daří. Viz informaci, kterou jsem si nechal raději na druhou část článku. Aby to s některými čtenáři nefláklo. Podle společnosti Genomac, zabývající se genetikou, není 90 procent Čechů pravými Čechy (viz). Vědátoři tvrdí, že na základě genetiky zjistili, že pouze u jednoho z deseti testovaných vzorků „Čechů“ se nikde ve světě nenašla žádná, ani blízká (genetická) příbuznost (s jiným etnikem) . To s největší pravděpodobností znamená, že jen nepatrný zlomek obyvatel našeho území tvoří „prapůvodní Češi“, kteří tady žijí už po staletí. Ostatní jsou vlastně potomci a kříženci dávných přistěhovalců...

Nelze se divit. Bojovní Češi byli od doby Velké Moravy známí coby divocí válečníci, porazili Avary 626, pak Franckou říši 632, pak samotného Karla Velkého (tedy jeho výpravu r. 805), pak pomohli Otovi I. porazit roku 955 uralské Maďary na Lechu. Když tam padlo 1000, slovy tisíc, českých jezdců Boleslava I. Což byla obrovská vojenská síla. A potom válčili a válčili. Vlastně i mezi sebou. Při obléhání Milána v roce 1158 měli tak strašnou pověst krutých válečníků, že město raději kapitulovalo. Český kníže Vladislav II. byl za odměnu korunován českým králem. Přemysl Otakar II., řečený Král železný a zlatý, nic jiného nedělal, Jan Lucemburský bojoval v čele českých oddílů, husité pak „proti všem“. Husitské války trvaly od roku 1419 s přestávkou až do roku 1479. Následovaly čtyři další velké války. A mrtví a mrtví a mrtví...

bitva u Milána

bitva u Loděnice

Politicky a vojensky pak Češi vzdorovali katolické Evropě do roku 1648. Před tím přišla Bílá hora a pak třicetiletá válka a nakonec tady zbylo, a to včetně českých Němců, asi tak 30 % původních obyvatel ze dvou milionů. A pak už to ti zbylí nedokázali „zasemenit“. A tak jsme takoví, jací jsme.

Ostatně na tom vidíte, jak jsou všichni ti Schulzové a Junckerové a naši sluníčkláři úplně mimo mísu. Národu, jehož většinu tvoří potomci imigrantů, nadávají do tradičních xenofobů!

Ale k tomu množení: Co to je „memetika“, asi moji čtenáři vědí, považuji ji za jeden z klíčů k pochopením dnešního světa. Takových „klíčů“, jako je McLuhanova „Globální vesnice“, Desmondova „Nahá opice“, Koukolíkova teorie „deprivantů“, Talebova “Černá labuť“, Schrödingerova „kočka“, Al Khaliliho “Černé díry, červí díry a stroje času“ a další.

Memetika je když: se nějaká informace replikuje - tedy přenáší, rozmnožuje a udržuje při životě, případně roste, podobně jako biologická součást lidského těla. Tedy gen. Laicky řečeno, gen je součástí DNA a bez ní bychom nebyli. A „mem“ je součástí stavby našeho chování, kultury, civilizace. Pan Komárek říká: „Memy se navzájem propojují v memplexy, jejich složitější a nějak smysluplné komplexy (křesťan­ství, zastupitelská demokracie, Wagnerovy opery atd.).“

Já bych dodal, že se memplexy skládají nejen z Desatera přikázání, ale informují nás i o tom, jaká jsou pravidla, když se u nás chodí čůrat. Jinak kluci a jak jinak holčičky. A co se při tom a po tom dělá či nedělá. Ostatně, třeba v „kulturně blízkém Turecku“ teprve loni povolili klerikové věřícím, aby si po stolici otřeli zadek toaletním papírem. Že to už nebude proti islámu.

Já si následně dovolím citovat větší než menší kousek z článku pana S. Komárka. On mi to snad odpustí. I když osobně si myslím, že se to ani nedozví. Protože netuší, že nějaký Vlk st. existuje, že?!

Nejprve je potřeba si uvědomit, že naše bohatá a asi poněkud moc poživačná, nestřídmá a zároveň strašlivě orwelovská společnost není tím, co předstírá. Je skupinou, kde je společenským územ říkat, že „pravda je lží, nenávist přátelstvím, zlodějna je službou pokroku a největším hříchem je říkat pravdu (viz náš moderní euro-vzor , co je prý „demográticky“ a morálně daleko před námi, tedy Německo a jeho reakci na kolínské události). A navíc stárneme a blbneme. Zachránit by nás mohlo jen rozmnožování, ale do toho se dnešní generaci nechce. Holt jsme nevyslyšeli zásadní výzvu, kterou nám napsala na školní tabuli paní učitelka v Pelíšcích:

Místo sexu provozujeme „intelektuální revoluci“, jejíž tragické příznaky všichni známe.

Takže: “Naše evropská společnost jako by přecházela z tradičního biologického (sexuálního) na ryze „kulturní“ rozmnožování - memetická, nikoli už sexuální reprodukce je, zdá se, na Západě na pořadu evolučního dne. Proto je pro nás tak zásadně důležitá asimilace migrantů: mají-li hrát roli našich potomků, musejí být jako my, jinak jsme jako „kulturní rodiče“ fatálně zklamali - a zanikneme, nezanechavše potomstva.“

Jednoduše řečeno, v tomto směru jsme na tom jako ve starém Římě na konci jeho doby. Ať staří římští vládci dělali, co dělali, Římanky nerodily a nerodily. Neplatily na ně žádné pobídky ani tresty.

Jak píše na svém blogu Vít Kučík: „Nízká porodnost trápila Římany stejně jako nás – s růstem blahobytu nechtěli zkrátka rodit děti a již první z císařů, Augustus, zaváděl opatření pro zvýšení porodnosti: velké rodiny platily citelně menší daně, bezdětným antickým “mamánkům” byly odepřeny významnější státní úřady nebo kariérní růst, apod. Nepřipomíná vám to něco? (Třeba dnešní nápady ČSSD, lidovců a TOP 09?) Tato opatření však valný účinek nepřinesla.“

Římanky, aby měly vůbec nějaké děti a nemusely rodit, spíše „kradly“ (adoptovaly) děti jiných. Často germánské děti. Což vypadá jako ten skutečný, zasunutý a nepřiznaný důvod, proč Norové, bohatí díky plynu až hanba, kteří také vymírají, kradou jiným národům děti. A zvou si léta k sobě muslimy s haldou dětí, jak o závod. No a Řím pak vyvrátili Germáni, jejichž elity oni sami předtím vychovali a vycvičili v boji.

Evropa je dnes v tomto stavu: „Proto Evropan vnímá tak nesmírně úkorně přistěhovalce, který sice užívá naše statky (proto se přece přesunul do Evropy: utekl před hladomorem, chudobou či válkou do společnosti obžerství a míru), ale nechce zaplatit svým plným poevropštěním - to je přece zjevný podvod, krádež! („Co všechno jsme pro vás udělali, a jak vy nám to oplácíte?“) Přistěhovalec, který se „schválně“ nechce poevropštit, nás chce zlovolně obrat o naši budoucnost! Evropa naštvaná na imigranty, kteří se nechtějí či nedovedou stát do morku kostí Evropany, tak trochu připomíná tradičního otce rodiny, jehož jediný potomek odmítá převzít prosperující firmu a místo toho blábolí něco o umění.“

Dovolil bych si poněkud doplnit pana Komárka. Ne každý Evropan vnímá nesmírně úkorně imigranty. Západ (tedy jeho levicové „elity“) a Východ (národy i vlády) se silně lišíA není to o žádné „vyšší a nižší kultuře“, jak kdekdo ze Západu nafoukaně žvaní. . My, když máme někomu předat národní „firmu“ (naši vlast), tak chceme jedině těm, s kterými si rozumíme.

Máme totiž nepřenosnou zkušenost, že zdánlivá jistota přežití národa, a to nejen fyzická, se může kdykoli změnit. Nevzdělaní „uálové“ a levicové kruhy v západní Evropě pocházejí z národů, jimž v posledním půl tisíciletí nikdy nehrozilo fyzické a politické zničení. Angličané, Francouzi, Norové, Švédové ani Italové nikdy nestáli před hrozbou definitivního národního a státního konce. Taková věc, myslí si, se „nám nemůže stát“. A Němci, hlavní „zvači“ muslimů, přestože rozpoutali dvě strašlivé války, nakonec skončili na straně skutečných vítězů. A nikdo je, jako národ, za nic nepotrestal. A nakonec se vítězně sjednotili a hospodářsky ovládli střední a východní Evropu, kterou se dvakrát pokoušeli dobýt vojensky. A jejich kancléřka se cítí být Vůdcem Evropy .

S. Komárek na konci své stati říká: “Proto je také Evropa v této věci na všech stranách tak pudově iracionální a vypjatá až k hysterii: jde-li nakonec o věc nejarchaičtější, totiž o rozmnožení a přetrvání, nelze očekávat „rozumné“, v klidu rozvážené a „logické“ řešení. Jako bychom čím dál zřetelněji tušili, že pokud se nám kulturní indoktrinace a asimilace přistěhovalců nezdaří, nezanecháme žádných potomků a skončíme - všichni kolektivně - na evolučním smetišti.“

Tu citaci je nutno upravi: V nové části evropské Unie k žádné hysterii nedochází. Ta racionálně reaguje. Třeba na to, že Polsko, kdysi slavný stát, zmizelo po zásahu Ruska, Rakouska a Německa na dobu od roku 1772 až do roku 1918 z mapy Evropy. Nás samotné srazily mocnosti o staletí zpátky svým politickým rozhodnutím, Vestfálským mírem, uzavřeným 24. října 1648. A téměř nás vymazaly jako národ. A opakovaly to „pro velký úspěch“ v roce 1938. Slezané za posledních sto let jako národ nepřežili vůbec, Rusíni mizí a jako další a další, o pěti milionech židů ani nemluvě. Takovouto historickou, hluboce uloženou zkušenost mají ze starých států Unie, s muslimskými Maury , třeba Španělé, a ti se s dnešními migranty, Brusel-Nebrusel, nemazlí. A Brusel si na Španělsko netroufne. Koho dneska Španělé na hranicích chytí, ten maže do rukou marocké policie.

Už jen obludný náfuka a skutečný politický idiot jako Martin Schulz, předseda Evropského parlamentu (mimochodem jediný člen parlamentu EU bez maturity a bývalý knihkupec - jako Konrád Henlein), může skutečně věřit tomu, že muslimští imigranti - protože o ty jde - jsou spásou Evropy.

A co my? Stárneme, moc nevyrábíme děti, naše intelektuálky (a to je dneska podle směrnic EU každá druhá) dělají kariéru. Děti jim smrdí, neb kakají a čůrají jak se jim chce, a v noci ječí. A potentní mladí muži sedí na netu. A když přijde potřeba, tak si nad porno obrázky pomohou „Ančou Dlaňovou“. Kdo by byl taky zvědavý na to mít s nějakou genderistickou aktivistkou dítě? To by musel být na hlavu! A je to!

Kdo nám tedy nadělá ty naše potomky, jak se ptá S. Komárek? No přeci imigranti. Slováci, braťja naši, jsou všude a jejich děti jsou už v první generaci Češi. Mimořádné oživení genofondu představují Vietnamci. Světový zázrak! Jsou o cca 900 let starší kulturou než Slované, z jiného prostředí, s jinými dějinami, ale možná se starou zkušeností národa žijícího pod tlakem čínského obra a úplně pitomého Západu, který je sám nahnal do rukou sovětů. Mimochodem, vynikající vojáci. Mají tady děti a ty děti mluví česky a mají české školy. A i když si sami mezi sebou říkají „banáni“ – zvenku žlutí, uvnitř bílí -, tak kdybychom je neměli, asi bychom si je museli vymyslet. Čistě asijský národ se stal klenotem toho, co potřebujeme. (No a nesmím zapomenout ani na mé známé Číňany, co, jak zjistil i Václav Klaus, jsou už tak čeští, že jejich děti neumí čínsky.)

Bulhaři, Moldavani, Poláci a další Slované se mění na Čechy tempem přímo závratným a houfně už nejméně sto let. Kdepak bychom taky vzali od roku 1947, když nás bylo 8 milionů (po odsunu), dnešních 10,5 milionu obyvatel? A všechny jejich děti už jsou „české děti“.

A co Ukrajinci? Je nich tady nespočítaně (asi tak 200 000) a i když vyrostli v prostředí vodky a děděného antisemitismu a také celoživotní dřiny, rychle se mění. Už je na ulici, pokud nepromluví se svým typickým přízvukem, nepoznáte. Osvědčili se tak, že kdekdo už ječí - i podnikatelé, ale i někteří politici -, aby jich sem vnitro pouštělo víc. Potřebujeme je. Oni a jejich děti navážou na tradici ukrajinské emigrace z dob Rakouska-Uherska a první republiky. Jen tady dneska mají málo dětí. Ono je ekonomicky výhodné mít děti tam a vydělávat tady. Už kvůli šíleným poplatkům za zdravotní pojištění. S tím by se mělo něco dělat. Vstříc Ukrajincům. Ukázalo se, že jsou z nich vynikající pracovníci a ty děti, co tady mají, prostě od našich nepoznáte.

Děláme-li si starosti, kdo po nás převezme naši civilizační štafetu, za kterou naši dědové bojovali a pracovali a umírali, budou to, s našimi dětmi, právě oni. Totiž jejich děti. Totiž jejich „české děti“.

Mám v rodině a mezi přáteli různé „cizince“. A zjistil jsem, že to, čemu já soukromě říkám „hradčano-mánie“, tedy mně až nepochopitelná láska k „Hradčanům“ jako symbolu všeho českého, je nejsilnější právě mezi nimi.

Takže tyhle imigranty vítám. Ti pochopí naše kulturní „memplexy“. Naše civilizační geny. Bez kterých nelze žít.

A protože zachování rodu i národa se neobejde bez jistých věcí, dovolte mi nakonec citovat jednu báseň ze sbírky francouzské galantní poesie:

Upřímnost

Milenec v žáru lásky
se optal svojí krásky,
zda by mu neposkytla onen kout,
v kterém by mohl slastně spočinout.

Nezvu tak štědře v ona místa,
řekla mu bez všech orací.
Zvláště když se tam někdo k odpočinku chystá.
Pod můj krov zvu jen lidi za prací.

No, a u nás jsme zvyklí zvát sem lidi jen za prací. I když za jinou, než ta dáma v té básni. Za skutečnou.

Konec