Tak se stalo, že jsme doma dostali do schránky slovy jedno jediné vánoční přání. Opravdu nebudu obtěžovat staromilskými žvásty a jen kratičce se zmíním o tom, jak jsme před Vánoci s maminkou a tatínkem popisovali štos Ladových vánočních pohlednic. Čo bolo, to bolo, terazky tu máme mail a musím jednoznačně prohlásit, že mě ten mail štve, pokud slouží jako prostředek k mechanickému rozsévání vánoční, respektive novoroční pohody.
Tyhle sériové gratulace vznikají tak, že si dotyčný najde půl minuty na sestavení důvtipného textu typu „hodně zdraví a štěstí“ a tímto zaklínadlem obšťastní každého, kdo se ocitl v drápech jeho poštovního adresáře. Bohužel moje adresa elektronické pošty visí na třech elektronických denících, přičemž Neviditelný pes má milion přístupů měsíčně, takže těch drápů je opravdu hodně. Už jsem si vytvořil ochranné filtry, počítač maže všechno, co má jako předmět zprávy PF nebo pf. Taky jsem se pokusil vytvořit filtr obsahující klíčové slovo k exekuci jakýkoli derivát štěstí. Bohužel je čeština jazyk tvarově pokroucený jako kořání skalní borovice, takže štěstí odolalo mému jazykově genocidnímu úsilí. Jsem tedy nadále zahrnován štěstím ze stroje. Útěchou mi budiž jen to, že jsem sám nepřispěl k elektronickému plevelení. Nikdo ode mne neobdržel mechanicky vytvořenou gratulaci ať už vánoční nebo novoroční.
To ovšem není žádné předsevzetí, to je prosté konstatování skutečnosti.
To předsevzetí spočívá v tom, že nadále budu posílat poštou, tedy prostřednictvím instituce Česká pošta, novoroční blahopřání cílená na konkrétní osoby s konkrétními adresami. Novoročenku vytvořím, vložím do obálky, opatřím adresou, přilepím známku a až bude vše hotovo, odnesu do schránky a nasoukám do okénka. Budu mít krásný pocit dobrého skutku. To jedno vánoční přání nalezené v naší schránce (bylo zle utištěné reklamními letáky) mě i moji paní potěšilo a máme ho vystavené na okně hned vedle Betléma. Takže si představuji, že i naše novoročenka by mohla v adresátovi vyvolat cosi blízkého uspokojení. Je to tedy skvělá příležitost vykonat něco dobrého a milého hned na začátku roku.
Dokonce v sobě hýčkám představu, že by mohla nastat jakási novoročenková řetězová reakce. Kdo ví, zdali bych své předsevzetí pojal, nebýt toho jediného papírového přáníčka v naší schránce. Dost možná, že bych mohl zůstat při nabručené mazací akci. Dál bych tepal do klávesy DELETE a hromadně mazal desítky elektronických vzkazů od zcela neznámých lidí a institucí, každý z nich přecpaný neosobním přáním štěstí ze stroje. Jenže my jsme ten vzkaz na prostém kartonovém obdélníčku dostali, šipka se trefila, neviditelný prstík stiskl neviditelné tlačítko a předsevzetí zde je.
Má to ale jeden háček.
Předsevzetí by bylo v pořádku, kdyby mělo jít o vánoční přání, protože Vánoce jsou už za námi. Jenže píšeme 28. prosinec a rok 2015 potrvá včetně dneška ještě čtyři dny. To je fůra času k sepsání a odeslání veletuctu novoročenek. Že já ten nápad nedostal o týden později!
LN, 28.12.2015