Neviditelný Pes

SPOLEČNOST: Klimatické války, poškozená věda a terorismus

20.11.2015

O eseji Matta Ridleyho a současnosti

Sluší se informovat čtenáře, že jsem začal psát tento text 12. listopadu, ale dopsal jsem závěrečnou stránku až 17. listopadu 2015.

ridley1

Prvně byl esej publikovaný 19. června v magazinu Quadrant. Vzbudil velkou pozornost především mezi klimatology propagujícími lidskou vinu a zodpovědnost za katastrofické oteplování. Nezdá se, že by mu fandili. Ridley nikdy nepatřil ke klimaskeptikům, ale snažil se v eseji být co nejobjektivnější. Nyní získala Nadace politiky o globálním oteplování (The Global Warming Policy Foundation, GWPF) copyright a vydala jeho poslední esej jako brožuru s názvem „Klimatické války a poškozená věda“ (v angličtině zde – pozn.red.).

Matt Ridley patří mezi nejznámější propagátory vědy. Jeho knihy byly přeloženy do 30 jazyků a koupilo si je přes milion čtenářů.

Hned na začátku se ptá, jestli debata o klimatické změně může mít toto celkem jednoduché vyznění: Může mít zdvojnásobení koncentrace neškodného plynu tak nebezpečné následky, že už teď se vyžadují od vlád drastická a ekonomicky bolestná opatření? Navíc považme to, že tento plyn je nutný pro existenci rostlin a že se jím úspěšně hnojilo. Matt Ridley říká, že většina vědců odpovídá na položenou otázku o lidském vlivu na současné oteplování: je to možné. Někteří říkají: zcela určitě. Někteří však zdůrazňují: určitě ne. Takto široký rozptyl odpovídá také výsledkům modelování budoucího klimatu. Výsledky jsou od 1,5 do 4 oC, tedy od mírně výhodných až po nebezpečné podle Ridleyho. On sám sebe řadí k vlažným zastáncům možného vlivu. Nesouhlasí s oběma – podle něho – extrémními skupinami. Objektivně však posuzuje současnou atmosféru léta roku 2015.

Politické a nátlakové skupiny požadují potrestání všech, kdo se podílejí na výrobě energie z fosilních paliv, od vyhození ze zaměstnání, jak se stalo Philippe Verdierovi, francouzskému velice populárnímu meteorologovi po tom, co vydal vlažnou knížku o globálním oteplování, až po definici klimaskeptiků jako kriminálníků, kteří se mají zodpovídat za zločiny proti lidskosti. To požadoval James Hansen, bývalý šéf Goddardova institutu v organizaci NASA. Prezidentu Obamovi zorganizoval v podobném stylu dopis profesor Jagadish Shukla z George Mason univerzity a dal 20 vědcům podepsat. Tentýž J. Shukla, který přidělil sobě a své manželce 1,5 milionu dolarů ročně navíc z fondů soukromé společnosti starající se o životní prostředí. To jsou práce a povinnosti navíc, nad povinnosti a plat univerzitního profesora (250 000 dolarů ročně). Nezmiňoval bych to, ani M. Ridley, kdyby pan profesor a jeho okolí nepoužívali argumenty o údajně podivných platbách ze strany petrolejářských firem odpůrcům „převážné většiny“. Nezdá se, že by si „převážná většina“ nevzala příklad z pana profesora Šukly.

Matt Ridley

Matt Ridley

V další části Matt Ridley píše, že kriminalizování odpůrců jedné hypotézy vede k celkovému úpadku vědy. Uvádí několik příkladů, kdy v nedávné minulosti byla vyhlášená určitá hypotéza jako jediná platná a pak musela být odvolaná. Nejvýrazněji tomu bylo u Lysenkovy „teorie“ vedoucí ke statisícům úmrtí.

Nejstrašlivější není nyní idea, že se mění klima, ani že tu změnu způsobují lidé, ale že změna je tak významná, že si vyžaduje politickou reakci.Kde jsou ty doby, kdy se v sedmdesátých letech minulého století Světová meteorologická organizace (WMO) odmítla zabývat tehdy módní hrozbou, že nastává nová doba ledová. WMO to tehdy brala jako nepotvrzenou a nepotvrditelnou hypotézu. V současnosti už kuráž nemá, aby se stejně rázně vypořádala s oteplovací kampaní. Naopak, získává píď po pídi víc a víc převahu nad vědeckým zpochybňováním. V rozpočtu různých zelených institucí se objevují obrovské částky peněz a nikdo nemůže říct, že to jsou vyhozené peníze, protože je velice vzdálená budoucnost, kdy by se současná drahá opatření měla kladně projevit jako stopka globálnímu oteplování. Jak se ukazuje v Ridleyho eseji, odpůrci tak zvané teorie jsou různými metodami trestáni. Věda tady zasazuje sama sobě smrtelnou ránu tím, že neumožňuje diskusi a přihlíží ideovému a politickému diktátu.

Autor eseje uvádí několik příkladů, kdy vysoce postavení klimatičtí odborníci rozhodovali o přidělení desítimilionových a stamilionových grantů na výzkumy spojené s globálním oteplováním. Nelze od nich očekávat prohlášení, že to s tím globálním oteplováním nebude tak žhavé. Právě opak je skutkem. Mezivládní panel pro klimatické změny, IPCC, tvrdí, že si můžeme být na 95 % jisti, že dosud mírné oteplení od roku 1950 se změní. Předpovídá, že do konce tohoto století se světově oteplí o 1,5 až 4 oC. To je velikánské rozmezí. Takže se autor ptá: Jaký je to konsensus o číhajícím nebezpečí? Vždyť je to blábol. Autor skutečně použil anglické slovo babble. Jenže komentátoři všechny racionální pochyby ignorují, do jednoho pytle dávají každého nesouhlasícího a všichni diskutéři jsou označování za odpůrce (deniers) a kacíře. Tak bylo celkem neutrální slovo „odpůrce“ posunuté svým významem na roveň zastánců holocaustu. S ohledem na vážnost situace pak někteří politici mluví o nastolení času činů. Nehanbí se přitom falšovat výsledky průzkumu veřejného mínění z malého vzorku účastníků nereprezentujícího seriózní společenství (Obama).

Následuje série skandálů. Nebudu zde opakovat Ridleyův komentář, jen uvedu jména jednotlivých aktérů: Peter Gleick, Stephan Lewandowsky, Rajendra Pachauri, Vijay Raina, Sayed Hasnain, Michael Mann, Richard Tol.

V dalších kapitolách svého eseje Matt Ridley ukazuje i na prospěšnost diskusí s klimaskeptiky. Věda se více otevřela veřejnosti a to vedlo k demokratizaci ve vědeckém myšlení. To se neobešlo bez vyhrůžek a různých forem šikany nejen ze strany politiků, ale i vědeckých společností a univerzit. Autor eseje zasvěceně informuje o řadě z nich. Přesto však díky téměř neomezovanému toku peněz, vlivem bulvárního chování většiny médií a hlouposti (nebo neomalenosti?) velkého počtu politiků se může zdát, že vítězí názory klimatických alarmistů. A to za jakoukoliv cenu.

Porovnejme si s objektivností eseje Matta Ridleyho výroky tří politiků, jak jsem je vybral z médií po 13. listopadu 2015. Každá příležitost ke zviditelnění klimatických katastrof je dobrá:

Francouzský prezident Francois Hollande 14.11.2015 (a l ́issue du Conseille de défense, Paris): „Světová klimatická konference Paříž 21 se bude konat.“ Poznámka: Jedná se světovou klimatickou konferenci 30. listopadu až 11. prosince 2015, COP-21, která má nahradit Kjótský protokol. Závěry, pokud se k nim dospěje, budou závazné pro všechny státy OSN, se značnými finančními závazky pro USA a EU.

Paul Krugman, nobelista, profesor ekonomie a pravidelně píšící komentátor do New York Times napsal v těchto novinách 16. 11. 2015 (str. A23): „Prezident Obama má stoprocentně pravdu, když popisuje klimatickou změnu jako největší hrozbu naší civilizaci. Terorismus nemůže zničit naši civilizaci, ale globální oteplení to může způsobit.“

Dodávám, že Krugman nenapravil můj hořký pocit o zneužití médií a veřejných pocitů novinářským závěrem, v němž píše, že cílem teroristů je inspirovat terorem, protože to je jediné, čeho jsou schopni.

Gina McCarthyová, šéfka EPA, Americké agentury pro ochranu životního prostředí, prohlásila 13. 11. 2015, několik hodin po teroristických útocích v Paříži: „Můžete se zeptat kteréhokoliv amerického vojáka, co považuje za největší bezpečnostní hrozbu. Odpověď bude vždy stejná: klimatická změna, způsobená lidstvem.“



zpět na článek