„Je 25. října 3015. Milióny občanů ze severní Evropy, kteří ve snaze o přežití nekontrolovaně prchají před blížícími se ledovci na africké území, trpí horkem.
Díky velmi „úspěšnému“ boji proti klimatickým změnám a zejména proti kysličníku uhličitému se navrátila doba ledová. Investice stovek biliónů eur do boje s “globálním oteplováním“ se ukázala jako skutečně velmi funkční a k překvapení evropskými penězi hojně dotovanou skupinou klimatologů vyvolala masivní a neuvěřitelně rychlé globální ochlazení.
Nutno přiznat, že vlády i občané států severní Afriky, na rozdíl od již dávné syrské krize, kdy občané evropských zemí vítali nelegální uprchlíky transparenty a dárky, mají k eurouprchlíkům podstatě jiný přístup. Odchytávají je hned na pobřeží a hromadně je pak převážejí na území za pohořím Atlas, kde jim dočasně, za jedno euro denně, pronajali pouštní území o rozloze 200 kilometrů čtverečních. Vůbec jim nevadí, že uprchlíkům je na poušti horko, a dokonce jim nevyhověli ani s požadavkem na dodávku klimatizačních jednotek. Barbaři!“
To představitelé evropské unie jsou jiní frajeři. Ti vědí, co se sluší udělat, když je příslušníkům invazních jednotek zima. Nevadí, že tito lidé mohli v bezpečí zůstat například na některém k tomuto účelu vybraném a unijními penězi financovaném středomořském ostrovu, kde by mohli žít v podnebí srovnatelném s tím, z něhož uprchli.
Ne, žádnému z těch, kteří trvají na tom, že chtějí žít pouze a jedině v Německu, Švédsku, Anglii a Francii, nejde ve skutečnosti o život, ale pouze o peníze.
Proto by při oddělování politických uprchlíků od ekonomických imigrantů stačilo položit jim jen jedinou, jednoduchou otázku:
„Kde chcete v Evropě žít?“
Jediná správná a pro občany Evropy přijatelná odpověď by zněla: „Kdekoli, kde nás přijmou!“
Jakákoli jiná odpověď - neodkladně provedená internace a následně nekompromisní vyhoštění.