JUDr. Vojtěch Filip v parlamentní debatě o Asociační smlouvě Ukrajiny s EU prohlásil rozhořčeně, že banderovci „vyvražďovali“ český národ. Pokud to prý nevíme, tak banderovci (Ukrajinská povstalecká armáda – oddíly Organizace ukrajinských nacionalistů) zřídili v českých zemích koncentrační tábory, ve kterých vyvražďovali český národ podobným způsobem jako nacisté Židy.
Bylo by to k smíchu, kdyby soudruh Filip nebyl poslancem českého parlamentu. Že znalost historie je u českých poslanců katastrofální, je známo; jejich exkursy do historie jsou ale někdy takové perly, že by ozdobily i propadajícího žáka prvního stupně základní školy. Poslanec Filip je vysokoškolák s titulem, ale ve svém ideo-historickém zanícení připomíná slavného dominikána, fanatického kazatele Girolama Savonarolu, vládce nad Florencií, ze které vytvořil svůj teokratický stát. Podobný, ale ideo-komuno-autokratický stát musí být snem doktora Vojtěcha Filipa.
Nejdříve tedy k banderovcům, pak ke kouzlům Vojtěcha Filipa s vlastní minulostí. V dubnu 1947 pronikly na Slovensko z Polska první oddíly Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a o něco později, v červnu, vstoupily jednotky UPA pod velením Burlaka, Hromenka a Brodyče i na Moravu. Snažily se proniknout do Rakouska a dostat se do americké okupační zóny. Koncentrační tábory ale cestou banderovci nestačili postavit, protože se snažili postupovat skrytě a s co největším utajením. Byl proti nim poslán Pohraniční pluk SNB „Slovensko“ a v bojích s oddíly UPA padlo 49 československých vojáků. Tolik k vyvražďování českého národa banderovci!
Jak známo, pan poslanec JUDr. Vojtěch Filip spolupracoval jako agent Falmer se Státní bezpečností. Prostě práskal spoluobčany tajné komunistické policii. On však tvrdí, že jej soud očistil a rozhodl, že s StB nespolupracoval. Soud však v době ještě nevytvořené lustrační judikatury rozhodl jinak. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 14 C 167/91 ze dne 21.10.1992 určil, že „navrhovatel JUDr. Vojtěch Filip nevěděl a ani vědět nemohl, že je evidován jako spolupracovník 1. správy Federálního ministerstva vnitra.“ Všimněme si slov „nevěděl“ a ani „vědět nemohl“.
V důsledku šikovně napsané žaloby v době formování judikatury v oblasti určování spolupráce StB se soud zabýval jen subjektivním vědomím Vojtěcha Filipa, zda-li „věděl nebo vědět mohl, s kým vlastně spolupracuje a kdo ho eviduje“. Fakt, že zpravodajská služba (1. správa FMV) byla součástí StB, je dnes pro soud notorietou, a po zjištění této spolupráce (kterou Vojtěch Filip nepopíral ani v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích), by soud po ustálení judikatury v průběhu dalších let rozhodl, že je evidován jako osoba uvedená v ustanovení § 2 odst.1 písm.b) zákona č.451/1991 Sb., tedy jako agent StB.
Řečeno jednodušeji, JUDr. Vojtěch Filip vypověděl, že informace jistým osobám podával, nevěděl však, že jej tyto osoby vedou v nějaké evidenci, a nenapadlo jej to ani při jednom z četných setkání konaných za účelem podávání zpráv. Jak by ho to také mohlo napadnout? Je sice pravda, že tušil, že to má co dělat s nějakým zpravodajstvím, ale nemohl předpokládat, že se jedná o StB.
Po vynesení tohoto rozsudku byly v archivu MV ČR nalezeny další materiály, které byly dosud v režimu utajení, a z těch jednoznačně vyplývá, že JUDr. Vojtěch Filip musel vědět, že spoluprací se „zpravodajskou službou“ spolupracuje zároveň s StB – jde o svazky jeho řídících pracovníků Lubomíra Antala a Františka Hanzalíka, z jejichž obsahu je zřejmé, že agent Falmer věděl, komu podává informace.
Ze srovnání výroku JUDr. Vojtěcha Filipa o banderovcích a jeho neznalosti své vlastní historie mi vyplývá, že pan poslanec o své historii spolupracovníka StB mlží a o historii banderovců toho moc neví.