Mediální arbitři s námi hrají nepěknou hru
Mainstreamoví novináři nám nezapomenou téměř každý den připomenout, že jsme „xenofobní a zaprdění“ Čecháčci, kteří by se měli otevřít uprchlíkům. Občas nás postraší, jindy téměř přátelsky domlouvají a někdy nás zcela obyčejně citově vydírají. Denně při své práci pročítám zahraniční média, takže si dovoluji o sobě tvrdit, že jsem velmi dobře informovaný. Patrně více, než by se českým médiím hodilo. Ač tomu naši pyšní mediální páni neuvěří, komentáře Taberyho, Fendrycha, Palaty, Macháčka či Šafra vynechávám: Nepřinášejí nic nového a jsou si podobné jako vejce vejci. Z pozice elitářů tito pánové neustále poučují, kárají a vychovávají své údajně xenofobní čtenáře. Bohužel zapomínají, že celá řada českých čtenářů ovládá angličtinu nebo němčinu.
Žádný strach, přistěhovalci jsou kořením všech západních společností. Jsou vlastně úplně stejní jako českoslovenští imigranti, kteří v roce 1948 či 1968 utíkali na Západ. Toto časté srovnání, které používají novináři, již sotva vyšli ze školy, velmi pokulhává. Na rozdíl od muslimských přistěhovalců se ti naši nikdy nesnažili své zvyky a náboženství v nových zemích někomu vnucovat. Nesestěhovávali se všichni do jedné čtvrti, aby v ní absolutně ovládali své okolí a místní obyvatelé se tam obávali chodit. Když se někde dalo hovořit o české čtvrti, chodili tam místní rádi na pivo a bůček. To se jistě nedá říci o přistěhovaleckých čtvrtích Londýna, Paříže a dalších evropských metropolí. Kdybych byl nyní hostem v pořadu Hyde Park, jistě by po mně redaktorka Barbora Kroužková chtěla důkazy a zdroje, ze kterých jsem čerpal své „xenofobní“ informace.
Nuže, o tzv. „no go zónách“ informuje např. prestižní americký think tank Gatestone Institute, jehož předsedou je bývalý velvyslanec Spojených států při OSN John Bolton. Jde o poměrně obsáhlou a podrobnou studii z letošního února, která se věnuje no go zónám ve Velké Británii. Renomovaný profesor Soeren Kern v analýze vysvětluje, že v tzv. no go zónách vládnou muslimští přistěhovalci a fakticky zde již neplatí zákony hostitelské země. Nemuslimové zde čelí bezpráví a náboženskému zastrašování. Do mnoha těchto zón se již obyvatelé Velké Británie obávají vstupovat. Tyto oblasti jsou dle poznatků profesora Kerna živnou půdou pro radikální islamismus a považuje je za „vedlejší produkt desítky let trvající politiky multikulturalismu“. Kern uvádí, že tato problematika je velmi dobře zdokumentována, ale multikulturalisté existenci těchto zón přesto popírají. Část z nich se potom cíleně zaměřuje na diskreditaci a umlčování těch, kteří tyto analýzy publikují.
Naštěstí ne všichni se nechají umlčet a dál pokračují ve své práci. Jedním z nich je profesor David Coleman z Oxfordské univerzity, který předpověděl, že při pokračování současného demografického trendu se Britové stanou ve své vlastní zemi za padesát let menšinou. Má smysl dodávat, co by to znamenalo? Toto přitom netvrdí žádný Okamura nebo Konvička, které by mohli naši mediální arbitři setřít s tím, že jsou xenofobové. Tuto studii vypracoval profesor z Oxfordské univerzity, víme? Zkuste jej označit za xenofoba, jestli si troufáte. Ve stejné analýze je citována také studie realizovaná think tankem Demos, ze které vyplývá, že Britové bílé pleti opouštějí ty části země, kde se muslimští přistěhovalci stávají většinovou populací. Dovolíte si, pane Macháčku, Tabery a spol. nazvat tyto lidi xenofoby? Máte podobnou zkušenost jako oni, abyste je mohli soudit? Obávám se, že nikoli. Jistě, moralizovat za psacím stolem je přece tak snadné...
Čas od času se odváží píchnout do vosího hnízda i přísně politicky korektní BBC, která je údajně vzorem pro Českou televizi. BBC se před deseti lety „odvážila“ odvysílat dokument Jiřího Ovečky „Já muslim“, po kterém už raději nic podobného ani nezkusila. Angličtiny znalí čtenáři si mohou vychutnat dokument z produkce BBC, který mapuje uplatňování práva šaría ve Velké Británii. Stojí to za to, ale dobře vám po jeho shlédnutí rozhodně nebude. Kdyby tento článek náhodou četl např. šéfredaktor Svobodného fóra Pavel Šafr, který nazývá kritiky současné přistěhovalecké politiky „burany“, tak znovu připomínám, že ten dokument pochází z BBC. Je tedy toto veřejnoprávní britské médium plné xenofobních buranů? A když už jsme u těch videí, jistě bych měl poslat nějaký odkaz na záběry ukazující, jak to chodí v oněch „neexistujících“ no go zónách. Jedno najdete např. zde, další zase zde. Upozorňuji, že se skutečně jedná o Londýn, nikoli o město někde na Blízkém východě. Silnějším náturám doporučují záběr z řádění muslimských hlídek(sledujte od času 1:15) v no go zónách. A dvě povedená videa třeba také zdea zde.
Velká Británie je ale přece daleko a naši čeští multikulturalisté jistě něco podobného v České republice nepřipustí. Podívejme se do nám bližšího Německa, kde podle aktuálních statistik žije plná osmina obyvatelstva, která je přistěhovaleckého původu. O problémové muslimské (zatím) menšině ví své starosta berlínské čtvrti Neukölln Heinz Buschkowsky. Tam tvoří přistěhovalci 41 % obyvatelstva. Ve své nedávno publikované knize s názvem „Neukölln ist überall“ popisuje bez politické korektnosti hromadné zneužívání německého sociálního systému ze strany zejména muslimských přistěhovalců. Pro naše neznalé novináře připomínám, že Buschkowsky není nácek a rovněž není členem „odporné náckovské“ Pegidy, ale SPD. V Neuköllnu navíc starostuje už nějaký ten pátek, přesně od roku 2001. Sdělení jeho zoufalého výkřiku v podobě výše zmíněné knihy je zřejmé: Multikulturalismus je chiméra, která ničí Německo a bohužel i celou Evropu. Ukázky byly publikovány v deníku Bild. V angličtině jsou dostupné na serveru Gates of Vienna.
Vadí snad českým aktivistům, neziskovkářům a v neposlední řadě mainstreamovým novinářům, že v České republice podobné problémy nemáme? Chtěli by, abychom se i v tomto ohledu přiblížili pokročilé západní civilizaci? Skutečně je hysterické poukazovat na to, že soužití s muslimy v Evropě prostě nefunguje a to, co se děje v Londýně, Paříži, Stockholmu, může v případě neuvážené přistěhovalecké politiky přijít i k nám? Místo toho, aby česká média přejímala studie upozorňující na možné problémy, denně na nás chrlí svoji politicky hyperkorektní propagandu. V rámci jedné takové kampaně tvrdili, že 12 000 Islanďanů chce do svých rodin přijmout uprchlíka. Nakonec se ukázalo, že šlo pouze o jakousi facebookovou skupinu, nikoli i garantované „žádosti“ o přidělení uprchlíků. Každý průměrně zdatný uživatel Facebooku přitom ví, že počet příznivců jakékoli akce se s realitou nemusí vůbec shodovat. Své o tom ví např. skupina Islám v České republice nechceme, která měla před jednou z demonstrací potvrzenou účast snad od sta tisíc lidí, .Dorazily jich maximálně dva, tři tisíce.
Mediální propaganda jede na plné obrátky a nezastaví se před něčím. Před pár dny světová média zveřejnila fotografii utopeného syrského chlapce. Vzkaz byl jasný: Proberte se, vy primitivní xenofobové, za jeho smrt můžete vy. Tklivý mediální příběh přinesl své ovoce, byť přesun z Turecka do EU rodina vůbec nemusela podnikat. Ale celou story nám média samozřejmě zamlčela. Britský premiér nakonec v reakci na to navrhl, že Velká Británie přijme do roku 2020 dvacet tisíc syrských uprchlíků. Labouristé, kteří potřebují po prohraných volbách nové voliče jako sůl, ústy své možné příští vůdkyně Yvette Cooperové požadují mnohonásobně víc. Mezitím se samozřejmě tklivá a ctnostná levicová politička nechala vyfotit s obligátním „Refugees welcome“. Je snad Cooperová hluchá a slepá, že nevidí, jak multikulturalismus ničí její zemi? Jistěže není, dokonce není ani hloupá. Labouristé jsou však v krizi a těžko čekat, že si získají jiné voliče než ty, které uplatí pomocí sociálních dávek.
„Nepočítejte peníze, neptejte se, nekritizujte, mlčte a otevřete svá zatvrzelá srdce,“ vzkazují nám političtí a mediální arbitři při každé vhodné i nevhodné příležitosti. Musíme přece zabránit tomu, aby dál umíraly lidské bytosti, úpěnlivě nás vyzývají. Přitom řešení existuje. Ano, např. u břehů Austrálie uprchlíci již mnoho měsíců neumírají. Austrálie jednoduše zavřela dveře a počet utonulých se rovná nule. Australský premiér Tony Abbott se pokouší zkušenosti své země předat politickým špičkám Evropské unie. Jeho snaha je však marná, naši sociální inženýři raději budou dále šermovat nesmyslnými kvótami a popouzet své voliče proti „nevděčným“ národům východní Evropy, kteří nechtějí ze svých zemí udělat průchoďák. Postoj australské vlády však ukazuje i něco mnohem důležitější než „jen“ to, že dokázala vyřešit problém. Abbott a členové jeho vlády dobře chápou, že musí plnit vůli svých voličů. Bez nich si mohou po příštích volbách hledat jinou práci.
Proto byste si i vy, evropští, potažmo čeští politici, měli uvědomit, že tady nejsme my pro vás, ale vy pro nás. Možná je nyní pohodlně vyhovět hrstce mediálních arbitrů, aktivistů a neziskovkářů, protože vás pak nechají až do voleb v klidu žít. Jenže potom to přijde. Hlasy stovek či tisíců těchto „elitářů“ vás nezachrání. Pokud chcete dál pokračovat ve svých politických kariérách, není možné jít dlouhodobě proti vůli voličů. Kdyby se volby konaly za týden, většina parlamentních stran by hořce zaplakala. Voliči vám nedali hlas, abyste je celé čtyři roky vychovávali a poučovali. Jste pouhé nástroje, prostřednictvím kterých my, voliči, prosazujeme své záměry. Každý nástroj může sloužit delší dobu, ale zrovna tak se může stát nástrojem na jedno použití. Na vaše pozice se třesou další a věřte, že ti budou mnohem ochotnější dělat to, co se od nich žádá. Možná až tolik ochotní, že to nás, voliče, kteří jsme zodpovědní a nepřejeme si žádné zbrklé a násilné kroky, nepříjemně překvapí. Ještě máte možnost takové nepředvídatelné budoucnosti zabránit. Ještě stále třímáte otěže ve svých rukách. Zatím.