Na vyvýšeném ostrůvku u lesa, v místě z jedné strany obtékaném potůčkem a z druhé mohutnou řekou, žila spokojeně rodinka pěti králíčků. Všechno měli téměř u nosu. Jídla a pití byl na ostrůvku dostatek, a když se jim zachtělo změny jídelníčku, přeskočili potůček a vydali se do nedalekých polí a zahrad. Prostě téměř idyla.
Jenomže jednoho dne přišla opravdu velká voda a ostrůvek byl najednou uprostřed široké vodní plochy. Králíčci z ostrova však byli „za vodou“. Jídla a všeho potřebného měli dostatek a ze zkušenosti věděli, že velká voda zanedlouho zase ustoupí. Protože byli hudebně nadaní, tak si společně zazpívali:
Polevím z vysokejch otáček
Pohoda, klídek a tabáček
Půl dne noviny číst a pak cigáro
Pohoda, klídek a leháro.
Zpívali docela hezky, jen malý Flíček trošičku falešně. A radovali se ze života. Ale najednou uslyšeli volání o pomoc. Rozhlédli se kolkolem a uviděli nedaleko vlka Rafáka zápasícího s mohutným vodním proudem, který už polykal „andělíčky“. Táta Ramlík si však věděl rady a bleskově vytáhl z nory smotek chlupatého provázku, který nedávno nalezl na jedné zahradě a zapracoval do výstelky hnízdečka. Jeden konec přivázal na keř rostoucí těsně u břehu a druhý pustil po proudu.
Vlk z posledních sil změnil plavecký styl z „ouška“ na kraul… a za chvíli už naprosto vyčerpán funěl v bezpečí na ostrůvku. Dýchal sám, a tak Ramlík ani nemusel použít umělé dýchání z čumáčku do huby.
Vlk tiše ležel, odpočíval. Králíci ho nechali na sluníčku a vydali se na pozdní oběd. Jenomže vlka z letargie brzy probudil podivný zvuk. Chvíli zkoumal, co by to mohlo být, a pak na to přišel. To mu kručelo v žaludku.
Vyřešil to snadno. Zabil králíky a postupně je sežral. Ale ta povodeň byla opravdu velká, a tak i vlk nakonec umřel. Hlady.
Jaké z této bajky plyne poučení:
„Nezachraňuj nikoho, kdo by tě později mohl zabít a kdo nakonec stejně umře hlady.“