Sociální inženýři a jiní dobráci ať nečtou dál. Jedná se o nekorektní spisek, kde je všechno jinak, než by si naši dohližitelé, politici, radní, státně uznaní psychiatři a především policajti přáli.
Po požití se nesmí řídit - nulová tolerance. Proč, lidé jsou - jak říká české přísloví - „různé“ a stejně různé jsou reakce na požití návykové látky alkoholu. Jsou země, kde se to tak zuřivě neřeší.
To samé platí pro povinné přestávky pro řidiče nákladních aut. Každý je jiný, někdo ujede 500 km a je groggy, jiný bez námahy 1500 km. Co je ale po tom zákonodárci? Pro toho jsme všichni podezřelá individua, se kterými se mluví jen pomocí zákazů a sankcí.
Stejné je to s maximální rychlostí. Od nepaměti uvádějí automobilky na trh stále modernější, rychlejší a bezpečnější auta. Souběžně a nesmyslně s tím se stále omezuje jejich rychlost. Mnohde stačí k omezení i bydliště potentáta anebo místního řvouna, kterému potřebuje obec zavřít ústa, a tak mu nainstaluje před barák příkaz k omezení rychlosti.
Bezesporu existují lidé, kteří řidičák nikdy neměli dostat a kterým řízení auta způsobuje utrpení. I takoví oprávnění dostanou, patrně z přemíry demokracie. Jsou však i jiní, kteří řídí s nadšením a někdy jen i pro potěšení z jízdy samé. Mívávali jsme dříve takové amatérské pravidlo: komu voní benzin, ten dobře řídí.
Tolik tedy úvodem a teď to hlavní. Telefonovat za jízdy, anebo koukat do nepříliš velké navigace na skle uprostřed auta? Tvrdím, že druhé je daleko nebezpečnější. Mít stále přehled, co se přede mnou na silnici děje, a zároveň telefonovat je stejné jako poslouchat za jízdy rádio. A to se smí. Na druhé straně koukat střídavě do dálky na přede mnou jedoucí vozidla a na vozovku vůbec a současně přeostřovávat zrak na na malou navigaci, z jasné vozovky do stínu auta, je určitě rizikovější a řekl bych, že podstatně.
Naši úřední dozorci ale těžko mohou zakázat prodej rádií a navigací, a tak se vrhli na telefony.
Zapnuté rádio nemůže zvenku nikdo kontrolovat a navigace, to je pokrok. Zatím. Však oni si něco vymyslí.
V podstatě jde o to zafixovat si v mysli pár návyků. Třeba tohle: Kdykoliv řídím a někdo mi zavolá, začít úvodní větou: „Já zrovna soustředěně řídím, a tak se nediv, když nebudu nejchytřeji odpovídat.“ Ta věta říká volajícímu, že nemá otravovat s příliš komplikovanými věcmi, a zároveň připomíná řidiči samému, že musí zvýšit pozornost.
Tak snadné by to mohlo být, a bez úřední buzerace.