Do jedné školy nastoupil nový ředitel a hned začal nutit podřízené učitele, aby na žáky působili důsledně podle Makarenka.
„Musíme je překovat kolektivem pro kolektiv,“ vysvětlil jim.
Všechna díla sovětského pedagoga měla nyní čestné místo v knihovničce ve sborovně, hned pod bustou Lenina. Učitelé si v nich museli listovat, aby potom v diskuzi v rámci porady obstáli.
Češtinář Říha měl ve své třídě dva problémové žáky: Celnera a Vaňouse. Celner se nepřezouval a Vaňous kradl, většinou svačiny. Domluvy a tresty nepomáhaly, a proto na ně učitel zkusil vyrukovat s Makarenkem. Na Celnera použil Makarenkovu metodu kruhu. Před tabulí se udělalo trochu víc místa, žáci utvořili kolem provinilce kruh a sami kritizovali jeho přestupky. Říha se pohyboval po obvodu kruhu a poňoukal žáky, zejména pionýry:
„Jen mu to řekněte!“
Celner z nezvyklé situace značně znervózněl a hned druhý den si přinesl z domova bačkory.
Na Vaňouse však metoda kruhu vůbec neúčinkovala. Na všechny výtky se drze pochechtával a hned následující přestávku odcizil pravítko. Bezradný učitel tedy prolistoval všechny svazky ve sborovně a nakonec přece jen našel poučení, jak podobný případ vyřešil Makarenko. Ten měl mezi svými svěřenci bezprizorného hocha, kterému se přezdívalo „Chmatáček“. To proto, že každou věc, kterou viděl, se snažil ukradnout. Nic nepomohlo - ani osobní pohovor, ani postavení do kruhu. Makarenko proto použil metodu pedagogického šoku. Zavolal si delikventa do své pracovny a řekl mu: Tady máš 100 rublů. Prosím tě, buď tak hodný a odnes ty peníze na poštu. To byl pro malého zloděje šok! Že jemu někdo svěřuje tak veliký obnos. Byl z toho tak překvapen, že ty peníze zapomněl ukradnout, donesl je na poštu, něco se v něm zlomilo a napravil se.
„To je přesně ono,“ zamumlal Říha sám pro sebe. Na konci dopoledního vyučování, když žáci pospíchali na oběd, zadržel Vaňouse a řekl mu:
„Tady máš 100 korun. Prosím tě, buď tak hodný a kup mi v trafice cigarety Lípy.“
S napětím pak vyčkával, jak to dopadne. Když se odpoledne vrátil Vaňous do školy, potkali se na chodbě. Žák učiteli oznámil, že Lípy došly a k dostání jsou pouze Partyzánky. A předal mu jednu upatlanou krabičku.
„No dobrá,“ pravil učitel. „Tak mi dej peníze nazpátek.“
„Jaké peníze, pane učiteli?“ divil se Vaňous. „Dal jste mi to akorát.“
Co mohl učitel Říha dělat? Nejradši by smradovi rozflákal tlamu, ale to si nemohl dovolit. Dal mu alespoň na vysvědčení trojku z mravů. Tím ale nic nezměnil na tom, že utrpěl značnou finanční ztrátu, protože Partyzánky stály 1,60 Kčs. Zároveň dospěl k názoru, že největším světovým pedagogem byl přece jenom Komenský.