Koncem zimy roku 1949 už na Štvanici trénovali jen dva hráči: brankář Modrý a útočník Drobný, oba dva mistři světa v ledním hokeji. Drobný už by se raději pustil do tenisu a pošilhával po antukových kurtech, ty však dosud nebyly upravené. Proto vyhověl přání kamaráda a střílel na něj jednu tvrdou ránu za druhou. Tu vyjela na led krasobruslařka Ája Vrzáňová, taktéž mistryně světa.
„Nemohli byste už přestat?“ oslovila hokejisty. „Nerada bych dostala pukem někam.“
Hráči skutečně za chvíli skončili. Sedli si na hrazení a snažili se při krasobruslařčiných skocích a piruetách zachytit co nejvíce jejích půvabů. Kromě toho si také povídali.
„Myslím, že v létě zdrhnu,“ pravil Drobný. „Ti komouši jsou stále odpornější.“
„Já se vystěhuju legálně,“ řekl Modrý. „Ministr Kopecký mi slíbil, že mě pustí do Kanady. Zachytám si v NHL, mají tam o mě zájem.“
„Ha ha, směji se,“ zasmál se Drobný. „Odkdy věříš bolševikům? Co praví staré české přísloví? Kdo uteče, ten vyhraje.“
Modrý neodpověděl. Vrzáňová si mezitím vyzkoušela několik figur a v blízkosti hokejistů zakončila svou produkci piruetou. Hráči zatleskali a Drobný se zeptal:
„A co ty, Ájo? Taky utečeš za kopečky?“
Vrzáňová si udělala další kolečko, skočila axelpaulsena a odpověděla:
„Ája ještě neví.“
Uplynul rok a všichni tři mohli na Štvanici jen vzpomínat. Jaroslav Drobný emigroval v červenci a vyhrál pak nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon. Ája Vrzáňová znovu vyhrála mistrovství světa v krasobruslení a už se do Československa nevrátila. Bóža Modrý byl spolu dalšími hokejovými reprezentanty obviněn z velezrady a odsouzen na 15 let vězení. Udělal chybu, že staré přísloví nebral vážně.