Loni bylo v České republice nařízeno 878 tisíc exekucí. V jejich rámci byl více než 75 tisícům důchodců obstaven důchod.
Nebyl to rekord. Toho dosáhla Česká republika již v roce 2011, kdy bylo nařízeno dokonce 959 tisíc exekucí. V letech 2012 a 2013 počet exekucí mírně poklesl (na 883 000, respektive 776 000). Z této statistiky mi není jasné, kolik lidí se vlastně exekuce týkají, neboť na téhož člověka může být exekuce uvalena vícekrát. Dá se ovšem předpokládat, že exekuce již postihly statisíce lidí, tedy že se týkají podstatné části našeho obyvatelstva. Tito lidé výrazně zchudli, ba v mnoha případech lze říci, že byli ožebračeni. Jejich majetek ovšem – přinejmenším z části – nezanikl; nabyl ho někdo jiný. Z toho logicky vyplývá, že dochází ke značným majetkovým přesunům a naše obyvatelstvo se dělí na ty, kteří jsou ožebračováni, na ty, kterým daný systém vyhovuje a kteří z toho tyjí, a pak na ty, kteří na to nevěřícně hledí a říkají si, že to nemůže dopadnout dobře. (Sám se, jak asi tušíte, řadím do této třetí skupiny.)
Jistě lze říci, že naprostá většina těch, na které dopadá exekuce, si za to „může sama“. Ano, nemá se jezdit metrem nebo tramvají načerno. Ano, je hloupost brát si spotřebitelský úvěr, když nebudeme mít na splátky. Ano, nemá cenu hrát mrtvého brouka a nevyzvedávat si na poště obsílky k soudu. Ano, dluhy se bezesporu mají platit.
Jenže.
Považuji se za inteligentního člověka. Několikrát do roka se mi stává, že mi zavolá kdosi, kdo mi nabízí „velmi výhodnou půjčku“. Už několik let odpovídám hned zkraje, že jsem konzervativní člověk, který si zásadně nepůjčuje. Roku 2009, v době, kdy zuřila finanční krize, se mě v obchodním centru Palladium snažili hned dva naháněči přesvědčit, abych si u jejich banky pořídil výhodnou kreditní kartu. Jeden mě málem dostal. Ano, považuji se za inteligentního člověka. Nakonec jsem se ubránil a nenaletěl.
Tito prodejci mají vymakané a propracované postupy, jak člověka přesvědčit. Svým způsobem je jejich nabídka opravdu výhodná. Ale jen pro člověka, který na to má a který je v určité situaci. Pro jednoduššího člověka nemusí být vůbec snadné se lákání těchto prodejců ubránit.
V poslední době se udělalo alespoň něco proti balamucení lidí, jimž bývá podstrkována k podpisu obsáhlá smlouva, jejíž součástí je velmi malým písmem tištěná informace, která veškerou „výhodnost“ půjčky hází do autu. Lidé mají možnost od smlouvy do určité lhůty odstoupit. Ještě více se snaží zákonodárci i obchodní inspekce ztížit život tzv. „šmejdům“, kteří se soustředí zejména na seniory a nutí je koupit si nějaké nesmyslné či předražené produkty.
Nicméně stoupající počet exekucí dokazuje, že je to příliš málo a příliš pozdě. Stále u nás vládne systém, který je pro drobné dlužníky vražedný a který ze značné části našich obyvatel dělá žebráky. Pokusím se nyní popsat na příkladu, jak celý systém funguje. Netrvdím, že tento postup je běžný, ale je určitě možný. Za mým příkladem jsou konkrétní lidé.
Dejme tomu, že je vyhlášena dražba na majetek dlužníka X. Y. Mimo jiné se draží zemědělská půda, kterou před exekucí vlastnil. Účastníte se dražby, (zpravidla elektronické), vyhrajete, zaplatíte a kromě čekání na zápis v katastru nemovitostí se rovněž stáváte ze zákona účastníkem řízení. Díky tomu obdržíte i tzv. rozvrhové usnesení, kde je v hutné zkratce popsán celý případ. A vy se nestačíte divit.
Toto rozvrhové usnesení může mít například následující skladbu:
Dotyčný X.Y. dlužil městu Božetěchov za cosi 1750 Kč. Dluh z nějakého důvodu neplatil a začalo mu nabíhat penále, dále úrok a smluvní pokuta, případně ještě další příslušenství. Město pohledávku prodalo nějaké obskurní firmě, kterou zastupuje renomovaný advokát, ten podal žalobu, která byla doručena fikcí (tj. dotyčný se o žalobě vůbec nemusel dovědět). Chvilku se počkalo, pohledávka stoupal pomocí smluvních pokut, penále či jiných zařízení. Dotyčný měl třeba hektar pole. Když exekutor dospěl k závěru, že by se exekuce mohla vyplatit, pozemek obstavil a zahájil exekuci. Náklady dále stoupaly. Když došlo k dražbě a vy jste zaplatili např. 52 tisíc Kč, logicky jste se domnívali, že ten nebožák se alespoň dluhu zbavil. Z rozvrhového usnesení se ale dovídáte, že se postupně uspokojily nejprve nároky exekutora, pak advokátů, pak měl teprve přijít na řadu dluh. A ke svému údivu se dočtete, že někde v půli byl finanční výnos vyčerpán, a nedořeknuto zůstává, že onen dluh zůstává celý a tanec s exekucí, přísudky advokátů a dalších prebend začíná znova. Tj. znova se vše nabaluje na onen původní dluh 1750 Kč. Ovšem za předpokladu, že dotyčný ještě něco má nebo se neprozřetelně oženil.
Přitom se nabízí velmi jednoduché řešení. Uzákonit, že exekutor musí nejméně polovinu stržené částky dát na umoření základu dluhu. O zbytek nechť se podělí advokáti a on. To by dalo dlužníkům šanci, že jejich dluh a jeho příslušenství se bude alespoň snižovat a příslušenství též. Ještě lepší by bylo uzákonit, že nejdříve se platí dluh a poté příslušenství, nebo věc alespoň nějak proporcionálně upravit.
Dále je znám daňový kolotoč, kdy někdo nezaplatí daně, lhostejno z jakého důvodu. Stát si přirazí penále, za které se nemusí stydět žádný lichvář. Dotyčný třeba za dva roky zaplatí. Peníze mu nejprve strhnou na penále. Když původní dluh dospěje do částky 200 % (včetně penále), je vyňat z režimu brutálního penále a dostane se do normálního úročení cca 10-12 %. Protože však částky, které nebožák zaplatí, se mu strhnou na penále, daň z druhého a dalších let zůstává neuhrazena a stát mu přiráží opět brutální penále. Shrnuto, když někdo jednou či dvakrát nezaplatí, nemá šanci, protože jeho daňový dluh stále narůstá.
Znovu opakuji: Dluhy se mají platit. A ještě lepší je se vůbec nezadlužovat. Je ale současný stav nějak motivující? Když se bavíte s těmi „lepšími“ bezdomovci, třeba s těmi, kteří prodávají časopis Nový prostor, a posloucháte jejich příběhy, zjistíte, že návrat do normálního života je pro ně prakticky nemožný. I kdyby si našli zaměstnání, většina mzdy jim bude stržena a jim zůstane naprosté minimum, za něž nemají šanci zaplatit si obstojné bydlení. Praha je, jak jsme se v těchto dnech dověděli, místem s nejnižší nezaměstnaností v celé Evropě. Ve městě však potkáváte bezdomovců stále víc.
Je nejvyšší čas s tím něco dělat. Současný stav je hanebný, nemravný … a především špatně skončí.
Někdo může nabídnout, že existuje možnost osobního bankrotu (oddlužení). Ta může nesporně některým lidem pomoci a oni se mohou po několika letech vrátit do normálního života. Osobní bankrot ale pomůže jen některým lidem.
Ano, vím, že existují lidé, kteří prostě řádně žít nechtějí a zůstali by na ulici, i kdyby se podmínky přenastavily výrazně v jejich prospěch. A vím i to, že ne každý, na něhož je uvalena exekuce, skončí na ulici. Nicméně téměř milion exekucí ročně… To mi hlava nebere. Někde je systémová chyba.
Psáno pro Přítomnost