K napsání tohoto článku mě vedlo několik časově oddělených, avšak souvisejících popudů.
První z nich je starý asi měsíc. Tehdy jsem se dozvěděl, že protože mám obavy z šíření islámu v Evropě, trpím islamofobií. A proto patřím do „morální a intelektuální spodiny této společnosti“, tedy dle pana Kopáčka (tituly neuvádím, protože je neznám, ale jistě nějaké má), přednášejícího na teologické fakultě UK.
Dle Wikipedie je fobie úzkostná porucha charakterizována chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí.
Tehdy jsem chtěl panu Kopáčkovi zaslat výše uvedenou definici fobie a ubezpečit ho o tom, že nemám „chorobný, bezdůvodný strach z věcí, situací nebo lidí“, ale zcela konkrétní obavy o věci příští, a nazývat mně proto výše uvedenými tituly o spodině společnosti není fér. Svou touhu po odpovědi jsem potlačil, protože on, jako vzdělaný člověk, definici fobie jistě zná a termín„islamofobie“ používá prostě proto, že to je v kraji zvykem. A navíc, co nějakému Vaškovi záleží na tom, jaký názor na něj má nějaký pan Kopáček. Takže z mé repliky sešlo.
Mezitím se udála spousta věcí, které v posledních dnech gradovaly a přiměly mě, abych nějak reagoval. Kromě střílení a několika zabitých v následujících týdnech mě k tomu vyprovokoval článek pana Hvížďaly s názvem K čemu byla Pegida, Legida, Cegida atd., který jsem četl na NP. Tam jsem se sice nedozvěděl, co je (nebo byla) „Legida nebo Cegida atd.“, takže jsem byl zmaten, proč ten nadpis. Zato jsem se dozvěděl, že Pegida byla hnutí nesnášenlivých, nad kterými zvítězila tolerantní demokracie. Dle mého názoru to byl typický článek psaný na objednávku šéfredaktora (případně někoho jiného) nebo napsaný prostě proto, že novinář musí psát, stejně jako soustružník soustružit a v nějakých časových intervalech z obou něco musí vypadnou.
Dle onoho článku jsou lidé, kteří mají stejně jako já obavy z rostoucího vlivu islámu, nesnášenliví. I tentokrát bych rád prohlásil, že to není můj případ a že pokud bych měl volit mezi kebabem a hamburgerem, volil bych to první. Vůbec mi nevadí, když se ženské v letním parnu zabalí od hlavy k patě, a necítím v tom žádnou hrozbu, je to jejich problém. Na islámu mi vadí něco jiného a tím je přesně to, co pan Hvížďala přisuzuje členům hnutí Pediga. Nesnášenlivost. Přesvědčení, že jako věřící islámu jsem nadřazený nad „nevěřícími“ a Bůh (Alláh) mi nařizuje, abych ty ostatní buď obrátil na víru, nebo zničil.
Velké obavy o smýšlení a směřování současných vyznavačů islámu v ČR ve mně vybudil jistý významný představitel tohoto náboženství v naší zemi názorem, že za masakr v pařížské redakci mohou rejdy tajných služeb (pravděpodobně amerických), podobně jako za útok na dvojčata v New Yorku. Pokud takhle smýšlí islámská komunita u nás, chraň nás pánbůh.
Ale teď se dostávám k poslednímu popudu pro napsání tohoto příspěvku. Byla to informace, že Islámský stát vyzval své příznivce, aby se vmísili do destitisíců ilegálních emigrantů, kteří směřují z bývalé Libye (rozbité po neúspěšném pokusu importovat západní demokracii do této země) do Itálie, a aby přenesli džihád (přeloženo do češtiny teror) do evropských měst.
A to je, spolu s výše uvedenými názory vyznavačů islámu o nás ostatních, moje reálná obava, žádná fobie, tj. chorobný, bezdůvodný strach. A neutěšujme se tím, že u nás žádní islámští extremisté nejsou nebo se zatím neprojevují. Představa, že nám EU naordinuje, kolik běženců musíme vzít, jinak nám zatípnou dotace, jistě přiměje naše čacké představitele, kteří zatím této myšlence vzdorují, aby vyměkli, a byl by v tom čert, kdyby alespoň část z těchto imigrantů nenásledovala příkaz Alláha.
A potom se budeme se divit.