Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Lidská práva lidoopům?

1.1.2015

Trend je součástí společnosti, kde si lidé vymohli práva a odmítají odpovědnost

Argentinský soud prohlásil osmadvacetiletou orangutaní samici Sandru za „nelidskou osobu“ a přiznal jí některá „lidská práva“ včetně práva nebýt nespravedlivě vězněna. Ačkoli se lidoop narodil v zajetí a v zoo strávil celý dosavadní život, na základě rozsudku zoo opustí. Ve volné přírodě by Sandra nepřežila. Přestěhuje se proto do jedné brazilské rezervace.

90 procent lidských práv myším?

Hnutí za lidská práva pro lidoopy odstartovalo se zrodem mezinárodní organizace Great Ape Project (GAP) v roce 1993. Její duchovní rodiče filozofové Peter Singer a Paola Cavalieriová jsou přesvědčeni, že jen tak lze zabránit lidem, aby lidoopům ubližovali. Za dvě desetiletí existence dosáhl GAP uznání lidoopů za osoby nejen v Argentině, ale i ve Španělsku, na Novém Zélandu a v dalších zemích.

Argumentace ve prospěch lidských práv pro lidoopy se opírá o fakt, že se nám v mnoha ohledech podobají. Lidé s nimi například sdílejí až 98,7 procenta dědičné informace. Britský genetik Steve Jones z University College London namítá, že s myšmi máme společných 90 procent dědičné informace. „Přiznáme proto myším 90 procent lidských práv?“ ptá se Jones.

Odpověď na Jonesovu otázku nabízí právník Gary Francione z Rutgers University v americkém Newarku, který odmítá, aby byla lidská práva přiznávána jen lidoopům. Požaduje pro všechny vnímavé tvory jedno společné právo: nebýt vlastněn člověkem. To podle Francioneho znamená, že by lidé neměli chovat v zajetí vůbec žádná zvířata. Nejen lidoopy, ale ani hospodářská zvířata, jako jsou prasata, ovce či skot nebo psi a kočky, o laboratorních myších nemluvě.

Právo a zodpovědnost

Argentinský soudní verdikt nás staví před dlouhou řadu otázek. Je na programu dne bojovat za lidská práva pro zvířata ve světě, kde tato práva nemají garantována miliony lidí? Budou se naše kočky nebo psi nakonec těšit větším právům než děti z třetího světa otročící za nelidských podmínek v dílnách a továrnách? Opravdu nedokážeme ochránit zvířata před lidskou zvůlí jinak, než že ze zvířete uděláme právní kličkou napůl člověka? A není paradox, že vedeme soudní spory o to, zda je orangutan osobnost, nebo ne, a přitom naší vinou volně žijící orangutani nezadržitelně vymírají? Za poslední dvě desetiletí ztratili orangutani 80 procent plochy svého přirozeného prostředí a jejich počty klesly za deset let o třetinu. Dnes jich žije na Sumatře a Borneu asi čtyřicet tisíc.

Proti přiznání lidských práv lidoopům se staví i jeden z předních světových znalců těchto zvířat Frans de Waal působící na Yerkes Regional Primate Research Center v americké Atlantě.

„V naší společnosti přiznáváme práva jen těm, kdo jsou schopni nést zodpovědnost,“ říká de Waal. Lidoopi ani delfíni nebo sloni však zodpovědnost necítí.

Práva a zodpovědnost jsou dvě strany jedné mince. Snahy přiznat zvířatům lidská práva bez zodpovědnosti jsou součástí poměrně rozšířeného trendu zvedat ze země minci práv a zodpovědnosti tak, aby nám v ruce zůstal jen „orel“ práv a „hlavu“ zodpovědnosti jsme nechali ležet tam, kde je.

Proč se šimpanzi nedočkají vakcíny proti ebole?

Ochránci zvířat si osobují právo výrazně omezit biomedicínský výzkum zákazem pokusů na zvířatech, ale nehodlají převzít zodpovědnost za boj s chorobami. Lékařům a biologům zůstala zodpovědnost za vývoj léků proti metlám současného světa, ale jejich možnosti pro dosažení těchto met byly silně okleštěny. V situaci, kdy je svět postaven před hrozbu epidemie eboly, se pak všichni shánějí po lécích a vakcínách, ale málokdo se ptá, nakolik ztížilo omezení testů na primátech jejich vývoj.

Ebola neohrožuje jen lidi. V Africe na ni masově hynou i šimpanzi a gorily. Byla sice vyvinuta vakcína, která by mohla lidoopy chránit, ale ta by se nejprve musela otestovat na lidoopech držených v zajetí. V důsledku drastického omezení av mnoha zemích dokonce úplného zákazu testů na lidoopech se ale tahle vakcína nikdy vyrábět nebude a žádného lidoopa nezachrání.

Společnost, kde si na jedné straně lidé vymohli práva a odmítají zodpovědnost, zatímco druzí nesou tíhu zodpovědnosti bez toho, že by k tomu byli vybavení potřebnými právy, nemůže správně fungovat a není ani spravedlivá. V takovém světě se nežije dobře nejen lidem, ale v konečném důsledku ani zvířatům.

Autor je biolog, profesor ČZU a pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi.

LN, 30.12.2014



zpět na článek