Zrušit komunistickou stranu by znamenalo odstranit velmi potřebnou personifikaci minulosti.
KSČM svou existencí odvádí pozornost od politiků s letitým zázemím strany a tajné policie, kteří, propojeni s podsvětím, zemi skutečně řídí. Její předseda Filip si v televizním rozhovoru po prezidentských volbách dokonce pochvaloval, jak se mu dobře s bývalými soukmenovci v ostatních stranách spolupracuje. Je to pochopitelné, protože ti cítí sílit vítr z levoboku a stáčejí plachty.
Před kolapsem „východního bloku“ se tito lidé pohybovali v temnotách, kam nebylo slušné vstupovat a kde ve funkcích reprezentovali abnormalitu režimu.
Teď jsou všude! Nepotrestaní, majitelé značných majetků z privatizací a plných kont v zahraničí sedí na vysokých postech, ale ani to jim nestačí! Ve svých publikacích a rozhovorech se snaží dezorientovat mladé lidi a drze povyšují svoje tehdejší chování na přednost. Například jeden z kandidátů na prezidenta, velmi ambiciozní dlouholetý straník, v televizním pořadu povýšeným způsobem oznamoval, že pouze v komunistické straně bylo možno ovlivňovat dění a pomáhat lidem. Jinými slovy, nestraníci společnosti škodili a političtí vězni si svoji situaci způsobili sami. Byl to výsměch desítkám tisíc lidí, kterým minulý režim zničil životy. Umocněná chucpe!
Za zmínku možná stojí postřeh, který zazněl v debatě při prezentaci jedné z knih pana Luďka Navary: „Nezištnou pomoc dotyčný vyloučil už svým vstupem do strany...“
Barvy minulosti blednou a informace o životě veřejně činných lidí, o jejich politických postojích v minulém režimu a o rodinách, v kterých byli vychováváni, zcela chybí. Ministr musí jít za mříže, aby se noviny osmělily zveřejnit, že vyrůstal v rodině udavače. Televizní debatu s odcházejícím prezidentem moderoval syn člověka, který po propuštění z krátké vyšetřovací vazby si ihned běžel stěžovat svému příteli, prezidentovi, přímo na Hrad. Za jeho povedené „obchody“ stát zaplatil deset miliard. Můžeme skutečně čekat objektivně vedený rozhovor od jeho syna, který po něm zdědí mnoho milionů? Nový prezident se po tomto chlapci také okamžitě sháněl, když v rámci své předvolební kampaně v televizi natáčel rozhovor. Proč asi?
Nebo záchranná brzda demokracie, Ústavní soud. Tato klíčová instituce, která bude ještě dlouho řízená a, jak se zdá, i sestavována bývalým komunistou, člověkem jehož matka byla vedoucí hradní právní kanceláře prezidenta Klementa Gottwalda. Připravovala rozsudky smrti a vyřizovala nevyslyšené žádosti o milost. A jeho otec obhajoval prokurátora Vaše. Fanatický služebník režimu Vaš vraždil ve zmanipulovaných procesech příliš mnoho a začal být nebezpečný i stranickým špičkám. Byl odstraněn, ale později mu právník Rychetský starší svojí obhajobou zajistil úplnou rehabilitaci. Stačilo patrně poukázat na to, že Vaš, jako prokurátor na svém místě, šel pouze cestou, kterou vytyčil Lenin, a měl naopak vraždit mnohem víc.
Při současné drzosti, s kterou se podobné případy dnes vykládají, byl Rychetský starší statečný obhájce „odbojáře“ Vaše! Úspěšné zastupování zajistilo jeho klientovi spokojený život do jeho devadesáti pěti let, s důchodem dvacet tři tisíc korun měsíčně. A právě toto je výklad práce advokáta Rychetského z úst jeho syna, předsedy Ústavního soudu.
Nemůže být jasnějšího důkazu hodnotového souzvuku syna s otcem.
Je vůbec v lidských silách se vzepřít takto koncentrovanému vztahu k morálním principům v genech již v první generaci?
Údržba záchranného zařízení demokracie, Ústavního soudu, nemůže být v lepších rukách.
O velikosti podílu genů na vývoj člověka se odborníci sice rozcházejí, ale jsou to odchylky v řádu procent. Prapory morálky komunistických funkcionářů přebírají děti, které do strany již nemusely vstoupit, pokud samy nechtěly, protože vyrůstaly zajištěné výhodami plynoucích z postavení rodičů. Pro komunisty byl rodinný původ nezvratným důkazem viny a nelze tento zrůdný postoj přebírat, ale slogan „nejsme jako oni“ je forma nejširší možné amnestie. Jeho původ lze dohledat v lůně stranické opozice, kam po roce 68 přecházeli i velmi aktivní soudruzi a kam je v průběhu let následovali i nestraníci. Tito lidé byli však pod kontrolou infiltrovaných příslušníků tajné bezpečnosti, kteří zajišťovali krotkost názorových linií a vznik výše zmíněného ujištění „nejsme jako oni“, které odstranilo riziko postihů a připravilo cestu k funkcím a majetkům lidem, kteří měli být většinou souzeni.
Nemůžeme si vybrat, komu se narodíme, a někdy je to i komunistický funkcionář. V tomto případě to však byla výhra a drtivá většina by výhody plynoucí z tehdejšího postavení rodičů neměnila ani dnes. Proč také? Principy nikoho nezajímají a vyměnit je za možnost vystudovat nebo se v zahraničí naučit cizí jazyk by nikoho nenapadlo. Dnes mají vysoký náskok v uplatnění před perzekvovanými lidmi, nikdo jim v ničem nebrání, mohou studovat, co chtějí, dělat miliony, ale jediné, co by skutečně dělat neměli, jsou zákony!
Přehlížet vliv angažovaných rodičů s normalizačními konexemi na utváření politiků je pro společnost nebezpečné. Na morální rekonvalescenci je období jedné generace většinou příliš krátké.
V období cinkání klíčů vládla nejistota, ale brzy se potvrdilo očekávání, že hrstky různorodých řečníků z tribun budou snadno ovladatelné, těm ambiciozním byla pouze nabídnuta čestná místa u prostřeného stolu a zavedl se cílevědomý zvyk je pravidelně oslavovat. Ti pouze vyžadovali, jako podíl na vývoji společnosti, právo na tvorbu intelektuálních definic, které jim bylo ochotně poskytnuto, a tvůrci tohoto představení z řad StB začali jednat. Nejdříve vyloupili banky a vzápětí si rozebrali celý stát. Právní systém je ohrozit nemohl, protože zůstal v jejich rukách z minulosti.
Drží se v pozadí a mnoho se o nich neví, ani o rodinách zúčastněných politiků. Tyto informace by veselým čtením nebyly a na cenzuře možná spolupracují zkušení majitelé našich periodik v zahraničí podle receptů na retušování vin ze druhé světové války, nebo je to iniciativa redaktorů samých, kteří jednají podle vlastních zájmů.
Stud to určitě není. Je to pragmatické zamlčování.
Společnost tomu velkou váhu nepřikládá, protože politická strana, kam nesměl podat přihlášku bývalý komunista ani udavač, Demokratická unie, dostala ve volbách v roce 1996 jenom 2,8 % hlasů. Národ neměl zájem mít v čele politiky s čistými štíty a má, co chtěl, ale já osobně chci vědět, v jaké rodině byl vychováván ten, koho volím, a jak se celý život choval. Na tyto informace mám jako volič právo! Nasvěcovat kandidáta veřejných funkcí dostatečně ostře je legitimní obranný reflex demokratické společnosti.
Pro orientaci voliče je ovšem ideální, když je kandidát na nějakou funkci přímo bývalý komunista, nebo příslušník StB, protože ten již nezvratně prokázal, že všechna rozhodnutí, která učiní, nejdříve posoudí z hlediska svého osobního prospěchu.
V Moskvě také leží kopie skartovaných materiálů o lidech z podniků zahraničního obchodu, Prognostického ústavu, soudů, armády, tajné policie a mnoha dalších institucí.
Tato svědectví jsou časované bomby a jejich rukojmí vzdalují Českou republiku od Evropy a stáčejí ji k východu. Někde k nim však musí být klíče i u nás, protože jednu informaci si pod sebou svojí arogancí odpálila manželka odcházejícího prezidenta: zprávu o tisících životech, které měl za války na svědomí její otec. Tito lidé se však pohybují v odolných skafandrech povýšenosti a možná jí ani takový drobný tatínkův „škraloupek“ nevadí.
Ruské tajné služby jsou v naší republice velmi aktivní a svého trojského koně české politiky v Bruselu si pečlivě hřebelcují a živí. Můžeme se jen dohadovat, jak to bylo s pomlouvačným inzerátem v novinách proti panu Schwarzenbergovi v předvečer prezidentské volby, ale příslušnost zadavatele k bývalé tajné policii je prokázána. A máme tady další úsměvný dílek skládačky, inaugurační vázanku nového pana prezidenta v barvách ruské trikolóry. Humornost této „náhody“, jak to vysvětlil jeho krejčí, se vytrácí, pokud si uvědomíme, že náš proevropský prezident bude propagovat přijetí Ruska do EU a z Putinova trojského koně vyběhne, podpírán ochrankou, otvírat brány jistě jako první.
Rusko má značné výhody i vtom, že v jeho sféře by bylo možné nakradené peníze užívat bez hrozby regulérnosti evropského právního prostředí.
Probuďte se, vy mladí, vzhlédněte od svých kariér a zkuste dohlédnout tam, kde budou žít vaše děti! Západní země nebudou otvírat náruč lidem, kteří se neuměli rozhodnout, kam patří.