Dne 17. listopadu 2014 jsme byli svědky masivních protestů veřejnosti proti prezidentovi republiky Miloši Zemanovi na pražském Albertově. Prezident se stal terčem kritiky po svých výrocích na státní návštěvě v Číně a po svém vulgárním vystupování v rozhlase. A protesty nadále pokračují. Otázkou ale je, co vlastně vypovídají o naší společnosti.
Jsme stále stejní
Souhlasím s názorem, že společnost má být aktivní nejen v době voleb, ale i v běžném životě (bohužel u nás už nebývá aktivní ani u těch voleb). Jestliže se tato společnost ale zmůže jen na vyřvávání po ulicích a házení předmětů na své zvolené zástupce (ať už je volili, či nikoliv), pak mám pocit, že to o ní něco vypovídá. Totiž to, že jsme se od dob starého Říma či středověku zřejmě nikam neposunuli. Lidé žádají veřejné zesměšňování, pranýř atd.
Obraz společnosti
Slyšel jsem argumenty, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Ovšem je naše situace vskutku tak zoufalá? Vláda, jakož i přímo volený prezident jsou jen obrazem společnosti. Dojem, že nahoře je nějaká morální a intelektuální elita, je mylný, jestliže tito lidé přicházejí do vysoké politiky z běžného občanského života. A co si budeme nalhávat – většina společnosti nejde pro vulgarismus daleko. Jistě, je zde ona část společnosti, které se tento stav nelíbí, ovšem pokud se snižuje k vyřvávání na ulicích a házení vajíček, tak jen dosvědčuje starou známou pravdu, že národ má takovou vládu (a prezidenta), jakou si zaslouží. A jestliže tito lidé manipulují dav, aby na ulicích „řval za ně“, tak nejsou o nic lepší.
Mně se také nelíbí určité prezidentovy kroky, ale osobně by mě zajímalo kolik z lidí, kteří tak halasně proti Zemanovi demonstrují, si skutečně alespoň dohledalo a poslechlo ten rozhovor z Lán, kolik z těch lidí skutečně ví něco o Pussy Riot, kolik z nich opravdu sledovalo vše, co prezident dělal nebo říkal v Číně, atd.?
Srážka s realitou
Když jsem prvně zaslechl prezidentovy výroky z televize, řekl jsem si, že se zřejmě zbláznil. Ovšem nedal jsem jen na řeči v televizi a snažil jsem se dohledat další informace. Ať už to byl třeba zmíněný záznam rozhovoru nebo třeba nějaké bližší informace o zmíněných Pussy Riot.
Jak vidím ve svém okolí, většina lidí o tom vlastně neví víc, než co říkali v televizi. Z celého rozhovoru znají jen onen slavný výrok „kunda sem, kunda tam“, bez dalších souvislostí. Co dělal Zeman v Číně, je jim srdečně jedno, a tak o nějakém dotčení z proklamací ohledně podpory či nepodpory lidských práv nemůže být řeč.
Nebuďme pokrytci a nehrajme si na to, že to většinu společnosti zajímá - většinu společnosti zajímá jen to, co bude stát zítra pivo a cigára a ne nějaká práva v Číně. Bohužel…
Mediální válka
To, co nyní sledujeme, je obyčejná válka vyvolaná médii za účelem sledovanosti a z touhy mít téma na několik měsíců. Ostatně kdyby se o Hovorech z Lán nemluvilo v televizi, pomalu by ani nikdo (až na pár intelektuálů) nevěděl, co tam Zeman říkal, natož aby to věděly děti. Opravdu znáte nějaké děti, které poslouchají Hovory z Lán a které by se mohly urazit prezidentovými výroky? Já ne. Dobře, možná to mohlo slyšet pár dětí politiků, ovšem v naší politické kultuře je to jistě nemohlo urazit.
Zkrátka a dobře - tohle není o politických názorech lidí, natož národa. Tohle je prostě pouhé masmédii vyvolané šílenství, kam si lidé chodí zařvat, aniž by vlastně věděli proč. Podobně jako si jdou zařvat a porvat se na nějaký fotbalový zápas a podobně.
Demokracie davu
Já nepopírám, že část společnosti se cítí uražená, že mnoho lidí skutečně ví, proč protestuje. Ale tito lidé protestují články, rozhovory a intelektuální diskusí. Předkládají argumenty, proč jim Zeman nevyhovuje a proč je, dle nich, špatný prezident. A to je dobře, protože to je podle mě demokracie. Demokracie, o jakou bychom měli usilovat. Demokracie intelektuální, nikoliv „demokracie davu“.
Demokracie davu, to je to, oč usiluje třeba takový Tomio Okamura se svým voláním po referendech o skoro všem. A skutečně si vy, kdož se považujete za intelektuály, myslíte, že kdyby „plebs“ měl možnost hlasovat o všem, že by to byla demokracie, po jaké toužíme? Kdyby si společnost vyřvala tresty smrti a cigára zdarma a veřejné mučení atd.? Opravdu tohle chceme?