Neviditelný pes

PRÁVO: Má být vše skončeno?

22.11.2014

Posudek zní ve prospěch Marty Semelové...

Podle zprávy Lidových novin z 20.11.2014 poslankyně Mgr. Marta Semelová (KSČM) za zpochybňování zločinů totalitního komunistického režimu obviněna zřejmě nebude. Posudek, který si vyžádalo státní zastupitelství, totiž údajně hraje v její prospěch. Jde především o její výroky v televizním pořadu Hyde park z 13.2.2014. Například události z 21.8.1968 byly pro soudružku internacionální pomocí, nikoliv okupací. Vasil Biľak pozitivní postavou. Vyjádřila pochyby, zda u Milady Horákové šlo o vynucená přiznání, za politické vězně se považují lidé, kteří jimi nebyli, měli za sebou jen obyčejnou kriminální činnost. Další výroky jsou uvedeny např. v článku v NP ze 17.2.2014 Soudružka Marta.

Zda je Semelovou možné trestně stíhat pro podporu a propagaci hnutí prokazatelně směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, měli však nejprve posoudit nejprve znalci (konkrétně politologové ze Západočeské univerzity). Nyní má státní zástupce posudek o rozsahu padesáti stránek v rukou. Posudek zkoumal, zda nyní reálně existuje uskupení, které by navazovalo jednoznačně na zločinné komunistické hnutí. To byla hlavní otázka. Aby totiž Semelová mohla být obviněna z propagace hnutí potlačujícího práva a svobody, muselo by podle státního zástupce takové uskupení v České republice reálně existovat. Posudek konstatuje, že v České republice reálně neexistuje hnutí, které by směřovalo k potlačení práv a svobod občana (na levé straně politického spektra). Z tohoto faktu údajně vyplývá, jak se má rozhodnout. Když není koho podporovat (údajně podporovaný subjekt reálně neexistuje), nemůže být spáchán trestný čin.

Dodávám, že proto můžeme očekávat zastavení trestního řízení vůči soudružce Martě Semelové.

S těmito závěry si zdvořile dovoluji nesouhlasit. Ustanovení § 403 trestního zákona hovoří o hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob.

Bezpochyby jde o jazykový výraz. Podle zásad formální sémantiky a logiky jazykový výraz označuje určitý objekt, i abstraktní. Objekt označený daným jazykovým výrazem nazýváme denotátem tohoto výrazu. Vztah mezi jazykovým výrazem a jeho denotátem se nazývá vztah označení (nebo denotace). Denotát je to, co je označeno jazykovým výrazem.

Jazykový výraz a denotát nejsou totožné. To můžeme demonstrovat na větě: „Myš žere sýr.“

Definujme myš ve dvou následujících větách: 1) Myš je zvíře. 2) Myš je jednoslabičné slovo. 1) „Zvíře žere sýr“ je pravdivá věta, 2) „Jednoslabičné slovo žere sýr“ je nepravdivá věta. Jazykový výraz nemůže nic žrát.

Není nikdy podmínkou označení, aby denotát fakticky existoval v reálném světě. To je jasné u pohádkových bytostí, například vodníka. V ustanovení § 403 trestního zákona se hovoří o celé množině hnutí a mezi nimi i o komunismu (např. leninismu, stalinismu), fašismu nebo nacismu. Propagovat a podporovat lze i neexistující subjekt. To dokazuje kult římských císařů jako bohů po jejich smrti. Podporovat neexistující subjekt hmotně nelze, ale morálně ano. Rovněž lze stanovit právní normu trestající za propagaci nebo podporu neexistujícího subjektu. Z historie známe pronásledování pohanů za uctívání pohanských bohů. Denotátem může být hnutí, které reálně neexistuje, ale o jehož podobě existuje dostatečně konkrétní představa. Ani výraz „prokazatelně směřuje“ nedokazuje, že musí jít pouze o reálně existující hnutí, jak usuzuje státní zástupce. Jde o označení vlastnosti denotátu. V žádném případě nejde o vyjádření, zda výraz hnutí označuje reálně existující denotát nebo naopak nikoliv. Pokud hnutí spojuje stoupence názoru, podle kterých je třeba se aktivně postavit proti židovskému dobývání světa prostřednictvím západních demokracií a Židy zbavit státního občanství, pak je určena jeho vlastnost. (Srov. např. Mein Kampf.) Jde o hnutí prokazatelně směřující k potlačení práv a svobod. Jak vyplývá z textu předmětného ustanovení § 403 trestního zákona (spojka nebo v textu, postačuje, že takové hnutí hlásá rasovou zášť). Základní vlastnosti takového hnutí budou stejné bez ohledu na to, zda hnutí reálně existuje nebo naopak nikoliv. (Jde o nacismus.)

Ustanovení § 403 trestního zákona nerozlišuje, zda denotát (denotát hnutí s určitými vlastnostmi) reálně existuje nebo naopak nikoliv. (Jazykový výraz zde musí existovat v každém případě, protože by jinak text ustanovení § 403 trestního zákona nešlo ani vytisknout. Proto musí existovat denotát tohoto výrazu.)

Doplňuje-li státní zástupce zákon v ustanovení § 403 tak, že lze propagovat a podporovat jen hnutí skutečně existující v reálném světě, přebírá vlastně funkci zákonodárce. Toto jednoduše v zákoně není. Proto porušuje zejména ustanovení čl. 2 odst. 3, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Opomenout nelze ani čl. 15, podle kterého zákonodárná moc náleží Parlamentu ČR. Doplňovat zákon nebo jej měnit může jen zákonodárný sbor, nikoliv výklad státního zástupce.

Právo nemůže jít stranou!

Státní zástupce poukazuje na posudek, který zjistil, že uskupení, které navazuje jednoznačně na komunistické zločinné hnutí, nyní reálně neexistuje.

Pro aplikaci (používání) práva je nutno přísně oddělovat normativní sféru (to, co má být podle práva, co je vlastně právem) a sféru reálného bytí (to, co se reálně děje – skutečnost, realita).

Podle normativní sféry (podle práva) krást se nemá. Ve skutečnosti (ve sféře reality) se krade. K odstraňování odchylky od normativní sféry (od práva) jsou stanoveny tresty za krádež.

V normativní sféře není místo pro leninistická, stalinistická, fašistická nebo nacistická hnutí. To jasně vyplývá z ústavního řádu České republiky. Zákaz těchto hnutí je stanoven zcela jasně. V normativní sféře tato hnutí prostě a jednoduše neexistují. Právo na ně reaguje až sankcemi, pokud zjistí poruchu ve sféře reality. Pro rozhodování soudu je rozhodující právo (normativní sféra), nikoliv porucha ve sféře reality. Například krádež nikdy nebude dovoleným chováním.

Proto soud nesmí reálnou existenci leninistických, stalinistických, fašistických nebo nacistických skupin připustit jako nezbytný předpoklad pro aplikaci ustanovení § 403 trestního zákona. V normativní sféře (ve sféře práva) prostě neexistují a ani existovat nemohou. Soud musí řídit pouze právem.

Do rozhodování soudu se musí tento fakt promítnout tak, že jejich reálná existence nebo neexistence nemá rozhodující význam. Tím soud respektuje ústavní řád, který stanoví jasný zákaz leninistických, stalinistických, fašistických nebo nacistických hnutí. Je to stejné jako při odmítnutí argumentace zloděje, který chce, aby byl zproštěn obžaloby s tím, že jiný kradl také a nebyl potrestán.

Lze dodat, že ani s argumentem o neexistenci leninistických a stalinistických hnutí v ČR nelze souhlasit. Jde například o skupinu podporující Semelovou.

mareksteiner49@gmail.com



zpět na článek