Nedá mi, abych drobnou glosou nepřispěl do diskuse o případném výkonu trestu pravomocně odsouzeného Romana Janouška.
Shodou okolností jsem před několika dny navštívil ve vazební věznici člověka, kterého jsem potřeboval vyšetřit kvůli znaleckému posudku.
Tento muž má díky svým mnohým odsouzením za svou košatou kriminální činnost bohaté zkušenosti s našimi věznicemi. Jeho trestní rejstřík by vydal na televizní seriál, kterému konec dozajista nehrozí.
První, čím mne zaujal, byla upřímná pochvala českého vězeňství za to, že se díky izolaci v „chráněném prostředí“ věznice dokázal definitivně zbavit závislosti na heroinu. Cituji doslova: „To byla nejlepší léčebna, co mohla bejt.“
V dalším průběhu rozhovoru mně, který dosud neokusil slastí zařízení v minulosti zvaného nápravně výchovným, osvětlil rozdíl mezi vazbou a výkonem trestu. Opět cituji:
„Tady jste zavřenej, jako kdybyste někoho zabil. Tak si to zkuste tady! Tady jste zavřenej celej den na takovýhle kobce.“
Zatímco ve výkonu: „Tam můžete na chodbu, dívat se na televizi, hrát fotbal.“
Takže jsem plně chápal, když mi při loučení po proběhlém vyšetření, kdy ho příslušník vězeňské stráže odváděl do jeho „kobky“, kladl na srdce, abych svůj posudek urychleně zpracoval, co nejdříve předal orgánům činným v trestním řízení a tak uspíšil jeho opětovný „návrat“ z vazebního utrpení do laskavé náruče výkonu trestu.
Takže žádný strach a přeji příjemný pobyt, pane Janoušku.