Když jednoho dne v r. 2010 přicházel Jan M. rušnou pasáží do své kanceláře, z davu se vynořila plnoštíhlá tmavovláska středního věku, která se k němu přilichotila jako ke starému známému. Později se od vrátných dověděl, že na něj čekala několik dní. Připomněla mu, že „je přece Hanka“, a šla hned „na tykačku“. Jan M. se rozpomněl, že se jedná o jakousi Hanu Š., která se před lety chvíli stýkala s jeho dcerou. Otupilo to jeho obvyklou nedůvěřivost.
Tehdy vystupovala jako novinářka. Teď ale vyprávěla, že je právnička, právě se rozchází se zaměstnavatelem a chce se osamostatnit jako advokátka. Jejich rozprava skončila tím, že jí Jan M. nabídl pomoc při rozjezdu samostatného podnikání podnájmem místnosti ve své kanceláři.
Společenská Hana Š. se pak činila. Do kanceláře za ní přicházeli četní klienti. Setkávala se i se zákazníky Jana Š. a seznamovala se s jeho obchody. Jan M. ji připustil k některým svým jednáním a na jedné zakázce začali pracovat společně.
To byla veřejná tvář jejího podnikání. Krátce po jejím zahnízdění v kancelářích Jana M. jej začala vyšetřovat policie na základě vykonstruovaného obvinění, podle něhož měl prostřednictvím policisty, synovce své známé, získávat údaje z policejní databáze o podnikatelích, které pak použil k vydírání. Jan M. se ve skutečnosti s policistou vůbec neznal a vyšetřování rychle skončilo. Teprve s velkým zpožděním mu došlo, že Hana Š. se u něj seznámila s jeho známou, která často mluvila o synovci-policistovi, čímž jí dodala stavební kameny pro historku, kterou dodala policii.
Vyšetřování bylo důvodem k zahájení odposlechů jeho telefonů a později k umístění zařízení pro prostorový odposlech v kanceláři Hany Š., do které často přicházel. Jejich pokračování i po skončení neúspěšného vyšetřování umožnilo trestní oznámení pro podezření z uplácení, které Hana Š. podala na Jana M. krátce po nastěhování do jeho kanceláře.
V rámci spolupráce na jeho zakázce uskutečnila Hana Š. jednání na jistém ministerstvu. S vědomím, že jejich mobilní telefony odposlouchává policie, mu po schůzce zatelefonovala, že jí úředník podal lístek se sdělením, že „na tomto úřadě za 50 tisíc nikdo ani papír nezvedne“. Později přiznala na policii i před soudem, že si historku vymyslela, aby dodala důležitost svému trestnímu oznámení.
Záhy na to byl Jan M. skutečně obviněn z úplatkářství. Hanu Š. policie příležitostně vybavovala odposlechovým zařízením a odposlouchávala její rozhovory s Janem M. Zprávu o úředníkovi, požadujícímu úplatek, samozřejmě zaznamenala.
Až v této fázi se Jan M. dověděl od společných klientů, kteří si Hanu Š. prověřili, že není advokátka, ba ani nemá právnické vzdělání. Bezprostředně nato z jeho kanceláře zmizela. Její sekretářka se z nového působiště hlásila jako „advokátní kancelář doktorky Hany Š.“.
Díky spolupráci Hany Š. s policií se Jan M. dostal před trestní senát. Hana Š. působila jako svědkyně obžaloby. Past ale opět nesklapla: soud zprostil Jana M. obžaloby.
V průběhu soudního procesu konečně pochopil, že Hana Š. po celou dobu působení v jeho blízkosti pracovala proti němu s policií. Nemělo ho to překvapit: kdysi mu vyprávěla, že spolupracovala s policií při vyšetřování korupce na Magistrátu hl.m. Prahy.
Také se teprve tehdy dověděl, že se jedná o recidivistku, která je právě ve zkušební lhůtě z šestého podmíněného trestu.
Proti používání šestinásobné recidivistky jako policejní donašečky a provokatérky, vybavované zpravodajskou technikou, opakovaně brojil spolek Šalamoun. Podle státních zástupců se ale vše dělo v souladu se zákonem.
Nepříjemnosti Jana M. skončily pravomocným rozsudkem v říjnu r. 2012. Po dlouhé přestávce se pak oba uviděli znova dne 7. října 2014. Neuvěřitelná série šesti podmíněných rozsudků za podvody skončila a přešla v tresty „natvrdo“. Hanu Š. přivedla eskorta v poutech z výkonu trestu do soudní síně, zatímco Jan M. seděl mezi veřejností. Dokazování skončilo. Odezněly závěrečné řeči, po nichž po poradě senátu jeho předsedkyně vynesla rozsudek se souhrnným trestem odnětí svobody v trvání sedmi let, jímž se trestní rejstřík Hany Š. obohatil o devátý záznam. Odsouzená i žalobkyně se vzdaly odvolání, takže rozsudek je pravomocný.
Rozsudek pokrývá dva úseky života Hany Š. V r. 2007 vystupovala jako osoba s vlivem na přidělování obecních bytů. Za příslib obstarání bytu vybírala až statisícové částky. Byty samozřejmě neobstarala, většinu peněz nevrátila. Způsobila škodu ve výši 4 227 009 Kč.
V době „hnízdění“ v kanceláři Jana M. nabízela za úplatu různým zájemcům služby trestněprávní povahy, jako např. vyjednání odkladu nástupu trestu nebo zařízení podmíněného propuštění. Sliby neplnila, peníze nevracela. Soud jí uložil povinnost uhradit poškozeným téměř 2 miliony Kč, s dalšími nároky je odkázal na civilní řízení.
Po velkou část doby, v které Hana Š. páchala trestnou činnost, žila ve společné domácnosti s policejním důstojníkem. Netuším, zda věděl o jejím svérázném podnikání. Stejně tak nevím, zda o něm věděli policisté, kteří ji celé roky používali ke špinavé práci. Pozoruhodná je i skutečnost, že na nepodmíněné tresty došlo až po šesti podmíněných, i velký časový odstup mezi trestnou činností z r. 2007 a jejím odsouzením v r.2013. Za příběhem recidivní podvodnice se skrývají tajemství ze zákulisí trestního řízení, jež by se slušelo odkrýt, ale nikdo kompetentní je raději nechce znát.