Zaměstnanci jsou pro ministerstva méněcenní lidé
Začátkem tohoto roku (18.1.2014) vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví společné stanovisko k postupu při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Toto stanovisko si dovolím citovat:
„Vzhledem k tomu, že se po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku dne 1.1.2014 vyskytují pochybnosti o tom, jak postupovat při posuzování odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, MPSV a MZ sdělují tento právní názor:
Nadále se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb., a to s ohledem na § 394 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.“
Problém spočívá především v tom, že nový občanský zákoník (dále jen NOZ) zrušil vyhlášku č. 440/2001 Sb. k 1.1.2014 s tím, že podle nové úpravy v NOZ náleží odškodnění v daleko a podstatně vyšší míře než ve zrušené vyhlášce. Zřejmě podle ministerstev se má na odškodnění zaměstnanců dále pořádně šetřit. Toto bere za rozhodující pojišťovna, která odmítá v současnosti hradit pojištění podle NOZ. Zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni a nedají více, než jim bude refundovat pojišťovna.
Poškozeným zůstává zaměstnanec!
Problematiku si dovolím shrnout do dvou bodů:
1) Logické chyby v uvažování úředníků ministerstev.
2) Rozpor stanoviska s ústavním řádem České republiky.
Ad 1) Stanovisko ministerstev se odvolává na ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Právní úprava úrazového pojištění má nabýt účinnosti až 1. ledna 2017. Proto se má podle ministerstev postupovat podle již zrušené vyhlášky až 31.12.2016 a odškodnění zaměstnanců má být podstatně nižší než u jiných občanů.
Chyba v uvažování úředníků spočívá například v tom, že berou Parlamentu ČR pravomoc zrušit právní předpis. Vyhláška byla novým občanským zákoníkem k 1.1.2014 bez jakýchkoliv výhrad zrušena v ustanovení § 3080 pod položkami 237 a 238. S žádnou částečnou platností vyhlášky zákonodárce nepočítá!
Shora uvedené ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce, na které se odvolávají ministerstva, nikdo výslovně nezrušil, přestože toto ustanovení § 394 odst. 2 odkazuje na již neplatnou vyhlášku. Odkazuje na množinu, která neobsahuje žádný prvek. Jde o zcela prázdnou množinu, jejíž obsah je nutné vyjádřit číslem 0. Proto je toto ustanovení zákoníku práce zcela nepoužitelné a neaplikovatelné, i když formálně nebylo zrušeno.
Již z tohoto jediného důvodu odporuje stanovisko ministerstev právnímu řádu České republiky. Nelze zde hovořit o právním názoru, přestože stanovisko se tak samo označuje.
Je nutné v plném rozsahu aplikovat nový občanský zákoník a poskytnout zaměstnancům podstatně vyšší odškodnění než podle zrušené vyhlášky.
Ad 2) K tomu je třeba dodat, že stanovisko je zcela v otevřeném rozporu s ústavním řádem České republiky.
Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Jakákoliv privilegia v oblasti lidských práv, právě tak jako diskriminace jednotlivce či skupiny jsou v rozporu jak s přirozenými principy lidství, tak s touto ústavní Listinou.
Toto ustanovení čl. 1 není výkladem ministerstev respektováno. Skupina zaměstnanců má mít
podstatně méně práv než jiní občané. Občan, který je v roli zaměstnance, nemá počítat s právy ve stejném rozsahu, jako občan, který je v jiné roli. Musí podle úředníků počítat s méně právy a s právy v menším rozsahu.
Naopak práva garantovaná Listinou nemohou být žádným způsobem zrušena, a to ani právním předpisem jakékoliv právní síly,zákonem ústavním, ani většinovou vůlí lidu vyjádřenou v referendu. Dodáváme k tomu, že nemohou být zrušena ani protiústavním výkladem k tomu spojených ministerstev.
Čl. 2 odst. 2 Listiny stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Toto se v daném případě nestalo. Stanovisko bylo vydáno zcela mimo oprávnění obou ministerstev.
Čl. 3 odst. 1 Listiny stanoví, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Na rozdíl od toho jsou zde občané diskriminování, pokud jsou v roli zaměstnanců.
***
Stanovisko nebylo vydáno ve Sbírce zákonů nebo jiné úřední sbírce. Není po formální stránce pramenem práva. Proto není co rušit. Jakékoliv ze zúčastněných ministerstev bez ohledu na postup druhého ministerstva by se mělo od stanoviska distancovat s ústavně konformním zdůvodněním.