Pan Robejšek zveřejnil v sobotu na NP článek Vládnout znamená řídit podstatné, který v podstatě poukazuje na to, jak koncepce, nutné k zodpovědnému vládnutí, strategické plány, dlouhodobé výhledy jsou nahrazovány výnosy reagujícími na okamžité situace a nálady. Vše musí být uzákoněno, regulováno, následně kontrolováno a nešvary postihovány, ale funguje to?
Začátkem devadesátých let byla ochotně zrušena závaznost většiny technických norem a ty, jež zůstaly, jsou na rozdíl třeba od Sbírky zákonů přístupné jen za poplatek. A výsledek? Nejednotnost ve vlastnostech stejně označených výrobků, jejich časté závady vzhledové, hygienické, bezpečnostní. Pravda, u těch závazných lze na internetu dohledat nejrůznější výklady, ale i ty správné bývají často neúplné, zastaralé a nereagují na pozdější změny.
Nebo jiný jev. Jsou organizace, které přehlížejí ustanovení zákoníku práce, třeba o povinných přestávkách nebo práci přesčas, ale mají interní předpis, jak často mohou pracovníci od pásu jít na záchod a jak mohou trávit vyhrazené minuty na odpočívárnách. A protože se to snadno kontroluje, je to kontrolováno velice důsledně.
Není se ale čemu divit. Příkladem nám jde sama EU, jejíž rada je v tvorbě a vydávání směrnic velice aktivní. Ale ani státy, kraje a města se nedají zahanbit. K tomu, co přijmout musí, si rády ještě přihodí. Abych nechodil daleko, jen z poslední doby: neumíme si poradit s výkupem kradených kovů, ba i papíru, zakážeme jeho výkup od všech občanů. Neumíme vyřešit problém s parkováním v ulicích, omezíme ho všem, i dopravní obsluze. Stoupl počet zraněných a usmrcených cyklistů či lyžařů, všem nařídíme nosit ochranné přilby, teď se jedná i o vestách. Jaké to žně pro městské strážníky, kteří teď budou moci sprdnout i babičku jedoucí za slunného dopoledne s kytkou a konvičkou na hřbitov (vlastně jim se ani nedivým, když nemají žádné páky na psí hovínka či na čtyřkolkáře řádící po cestách i necestách).
Ale uvědomují si tvůrci všech těchto regulací, že se tyto mohou snadno stát i kontraproduktivní? Účinnou formou protestu bývá to, že nespokojení začnou striktně dodržovat všechny předpisy a nařízení. Již to tu bylo a ti výše uvedení z toho vždycky měli zamotanou hlavu. Za nutností dodržení předpisu se může skrýt i snaha vyhnout se činnosti, do které se mi nechce, Na ilustraci a tak trochu i na odlehčení uvedu jednu příhodu z našeho města:
Na frekventované ulici auto srazilo kočku a druhé podstatně narušilo její soudržnost. Někdo z kolemjdoucích zavolal Technické služby. Za chvíli přijela multikára s dvěma chlapíky. Okoukli situaci a prohlásili, že nemají oprávnění k nakládaní s uhynulými zvířaty. Byla tedy zavolána městská policie. Opět dva příslušníci, tentokrát s autem, a opět stejný argument, proč s tím nic nezmohou. Ale dohled převzali a navíc zavolali veterináře. Ten samozřejmě nepřijel, zato poskytl číslo na nejbližší středisko kafilérie. Tam dispečer kompetentnost k zásahu uznal, ale okamžitě pomoci nemohl, měl všechny vozy na výjezdu.
Situaci vyřešil referent MěÚ, který jel náhodou kolem. Když uviděl hlouček strážníků a občanů a nechutný flek na vozovce, zastavil. Po zjištění, co se stalo, vyndal z auta igelitku, pomocí druhé, kterou mu někdo podal, ostatky shrnul, nabral a odvezl do Technických služeb. Jestli je později kafilérka odvezla nebo jsou tam dodnes, nevím, stejně tak nevím, zda zmíněný referent nebyl za svůj čin potrestán či alespoň pokárán. Oprávnění k nakládání s uhynulými zvířaty určitě neměl.
Můžete namítnout, že je to prkotina, nicméně precedens tady je. Čím více směrnicí, tím více možností jak co řídit, kontrolovat a koho postihnout, ale i jak se čemu vyhnout a hodit věc na jiné. Vlády, kraje, města – jen tak dál!