... na pozadí Duchcova 2013
Jsem roztrpčen. Vše nasvědčuje tomu, že 25. výročí sametové revoluce oslavím jako její pěšák, který se bude zase o trochu víc bát. O svobodu slova, o vlastní bezpečí a fyzickou nedotknutelnost, o spravedlnost v naší postkomunistické demokracii.
Ještě je ale šance, že alespoň o svobodu slova se nebudu muset strachovat. Pakliže odvolací soud osvobodí Ottu Chaloupku v kauze, která souvisí s událostmi, které můžeme můžeme pracovně nazvat „Duchcov 2013“.
Otto Chaloupka byl odsouzen do žaláře. Pravda, podmíněně, ale to nic nemění na tom, že získal cejch zločince. Jenom za to, že vyjádřil svůj názor. To mě děsí. O to víc, že lidé, kteří v Duchcově zpráskali jako psy jiné lidí, nevinné lidi, dostali také podmínku. Jistě, ne všichni z oněch pěti v mediálně známé kauze. Někteří však ano.
Odtud pramení mé obavy. Když se někomu zamane mě jen tak, pro nic za nic, na chodníku dokopat, způsobit mi trauma a obrovské komplikace v osobním i profesním životě (jaké zažili loni v Duchcově napadení manželé), může se snadno stát, že takový agresor ani nepozná vězeňskou celu.
Však si ten příběh, vlastně dvojpříběh, připomeňme. Z obou útočníků, kteří napadli nejprve muže s motokolem a později manželskou dvojici, šel do žaláře pouze jeden. Druhý dostal podmíněný trest.
Stejně tak z obou útočnic, které napadly ony manžele, pouze jedna putovala za mříže. Druhá vyvázla opět s podmínkou.
Jaký signál tím vysílá naše justice směrem ke společnosti? Že život a zdraví lidských bytostí mají v hodnotovém žebříčku mocných pramalou cenu. Jinak by nebylo možné, aby za korupci, finanční zpronevěru a podobné majetkové trestné činy hrozila dlouhá léta za katrem, zatímco za bezdůvodné napadení člověka se (zhusta) uděluji směšné podmínky. Proč mají peníze větší hodnotu než lidské bytosti? Vím, že na vině není jen justice, ale také zákonodárci. Ti určují pravidla hry.
Na počátku duchcovské tragédie byl útok Romů na bílého občana. Ten nedělal nic jineho než to, na co má svaté právo – hájil svůj majetek, který mu chtěli Romové uloupit (motokolo). Dokopali ho a utekli. Pak si, patrně z frustrace z neúspěšného lupu, zchladili žáhu na bílé manželské dvojici. Tu s jinými soukmenovci a soukmenovkyněmi také dokopali. Hle, jaké překvapení: státní zástupkyně i soudkyně rasistický motiv odmítly. Argument žalobkyně: „Kdyby stáli na obou stranách takzvaně bílí nebo černí, ke rvačce by došlo stejně.“ Za prvé, jak to může vědět, to je nepřijatelná spekulace, kterou by musel odmítnout soudce v jakémkoli béčkovém US filmu z justičního prostředí. Za druhé, kdyby oni dva neúspěšní lupiči potkali romskou manželskou dvojici, také by se na ni vrhli jako smyslů zbavení?
Ústecká soudkyně, když hovořila o útočnici, která obdržela tři roky na tvrdo, jakoby s omluvou pravila: „V jejím případě nešlo uložit pouze výchovný podmíněný trest.“ Co to je za výrazivo? Nemá být v takovýchto případech, kdy jde o nejvyšší lidské právo, právo člověka na život a zdraví (útočníci mohli všechny tři oběti zabít nebo jim způsobit celoživotní handicap) trest spravedlivý, ale současně takový, aby bylo zřejmé, že takovéto jednání je v naší společnosti nekceptovatelné? Takto si nejsem jist, že normální občané, kteří nechtějí nic víc, než aby se mohli na veřejnosti pohybovat bez obav z toho, že budou napadeni, získali v tomto smyslu větší jistotu.
Není divu, že Otto Chaloupka napsal na svém facebooku to, co napsal. Jestliže představitel místních Romů, byť neoficiální (ve smyslu demokratické samosprávy), František Tomáš, poté, co byli nevinní lidé dokopáni, vyjádří názor, že se vlastně nic nestalo, pak je ostrá reakce na místě. Ostatně podobně se vyjádřila i starostka Duchcova Jitka Bártová v odpovědi na „Otevřený dopis občanské společnosti – Podpořte shromáždění Čhikatar het/Z bahna ven“, když uvedla, že pro ni osobně „je neakceptovatelné, že útočníci celou situaci po několika dnech vyhodnotili jako banální“.
Někteří naši spoluobčané zřejmě nehodlají přivyknout tomu, že „pouliční rvačky“, svévolné napadání lidí na ulici, lámání rukou a nosů, kopání do hlavy nebo mlácení hlavou o zem není považováno drtivou většinou majority za normální. Ne, v takovém státě opravdu žít nechceme.
O tom, že toto není fantasmagorie jednoho gadži svědčí návazná duchcovská kauza, známá jako „trestná výprava“ kvarteta Romů proti spoluorganizátorovi tamních protiromských demonstrací. Místo něj ale zpráskali další dva nevinné lidi.
Píše-li pan Chaloupka „Lidé už toho mají dost, pane Tomáši. Už nemají trpělivost. A vy je jen každou další provokací posunujete přes tu pomyslnou hranu“, pak má prostě pravdu. Jinak řečeno, Romové tím, jak se chovají (nemyslím tím VŠECHNY Romy, ale ty, kteří se chovají a v Duchcově chovali špatně), nahrávají extremistům, kteří na podobné excesy čekají jako Kolumbovi námořníci na první obrysy pevniny. A pravdu má i v tom, že pokud stát nesplní svoji roli ochránce jejich bezpečnosti, „je jen otázka času, kdy vezmou svou ochranu do svých rukou“. A to je něco, co si žádný rozumný člověk nemůže přát. Protože potom, a v tom má pan Chaloupka opět pravdu, „bude zle“. Jako vždy, když věci dojdou do stadia pouliční občanské války.
Je to vážná věc, velké celospolečenské téma, ne-li pro dnešek, tak pro blízkou budoucnost. Nezbavíme se ho tím, že pošleme Ottu Chaloupku podmíněně do kriminálu. O této problematice je zapotřebí DISKUTOVAT, nikoli kriminalizovat ty, kdo vyjádří svůj názor.
Chovám naději, že odvolací soud se přikloní (jistěže za pomoci z právního hlediska kvalifikovanějších a precizněji formulovaných důvodů) k tomuto pohledu a pana Chaloupku osvobodí.