Článek Ondřeje Neffa Nová pomocná stráž? v jeho internetovém deníku Neviditelný pes má až příliš mnoho chyb. Postupně je uvádím.
Představa pana Neffa, že se jak „k pivnímu hlasu hospody čtvrté cenové skupiny“ dá automaticky přiřadit, že se jedná o hlasy hlupáků a opilců, je představou mylnou. Dávno zde neplatí socialistické srovnání. Můj přítel takovou levnou hospodu provozuje. Lidé do ní chodí nejen kvůli ceně, ale také kvůli tomu, že si chtějí s někým popovídat mimo zaměstnaní. Nezřídka se zde domluví práce pro instalatéra, zedníka a dokonce tu kamarád přesvědčil tesaře, aby mi udělal na chalupě drobnou práci. O žádné hlupáky, kteří se zde opíjejí do němoty, se dávno nejedná. Jejich názory jsou nezřídka podloženy dobrým postřehem a zkušenostmi, které jsou přinejmenším zajímavé. Zatracovat apriori postoje těchto lidí je povýšenost. A pokud se politici shodnou na nějakém názoru i s touto skupinou českých občanů a voličů, tak to rozhodně žádná chyba není.
Další Neffova citace: „Není nejmenší objektivní důvod, proč by nemělo vzniknout dobrovolné těleso zaměřené na udržování veřejného pořádku.“ Musím naopak argumentovat, že je zatraceně mnoho objektivních důvodů proti takovým tělesům právě v České republice.
Kdyby se nelichotivé spojení "policejní stát" přidělovalo podle počtu policistů v zemi, bylo by Česko žhavým kandidátem. "Máme 430 policistů na sto tisíc obyvatel. Na Slovensku to je 250, ve skandinávských zemích 200." (zdroj) Plány na 43 tisíc a více policistů jsou realitou. Má smysl, abych zde argumentovat, že celé Československo mělo v době třídních represí k 1. září 1950 celkem 47 185 příslušníků různých bezpečnostních složek? (zdroj). Má to smysl.
A nesmíme zapomenout, že zde máme zákon o Policii ČR (zákon č. 274/2008 Sb. - tzv. změnový zákon), jehož součástí je i velká novela zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii. A s obecní policií se dnes už běžně setkáváme. Počty jejích příslušníků uvádět nemusím, protože každému čtenáři musí být jasné, že se celkovými počty uniformovaných policistů blížíme do nejslavnějšího období ministra vnitra Rudolfa Baráka (1953-1961), který disponoval skoro stotisícovou represivní armádou. A k těmto počtům se mají zřídit další „asistenti policie“? To myslí někdo vážně?
Argumenty o tom, že někdo někde cosi má zorganizované (v článku je uváděná Jižní Korea), vyvrátím jednoduše, že to může být zcela vytrženo ze srovnání, kolik policistů a jiných bezpečnostních složek tento stát má. A zda se vůbec při tak odlišné mentalitě našich národů dá něco takto mechanicky srovnávat. Argument, že jsem téměř všechny asijské země navštívil (Jižní Koreu také) a hovořil někde dokonce i s vládními činovníky, přeci jen uvést musím, protože kulturní zvyky ovlivňují společnost a co někde funguje, jinde je prakticky nemožné. Takové Japonsko je ukázkovým příkladem.
Převádění českých dětí na přechodech pak v Praze na Jižním Městě vidím každý den, dělají to muži a ženy v policejní uniformách a dělají to mimochodem velmi dobře. Další Pomocnou stráž VB k tomu nepotřebují.
Pan Neff pokračuje: „Záleží na nastavení kompetencí a než se začnou nastavovat, bylo by dobře o věci debatovat. Aby debata měla smysl, měla by být založena na jiném základu než na reminiscencích.“ Moje argumenty jsou především v počtech a z toho vyplývajících nákladech. Přidám ale ještě další, neméně důležité. Většina mých přátel velmi tvrdě pracuje. Ráno odjíždějí do práce, mnozí cestují po EU i po světě a volný čas mají opravdu jen o víkendech - a někdy ani to ne. Ale i kamarádky, které pracují na úřadech, mají úřední dny a jsou tam až do večera.
Tak kdo je ten občan, co bude mít ten čas a bude si hrát na „asistenta policie“? Nezaměstnaný? Válečný veterán, který už nesehnal práci? Budeme dělat nábor u bezdomovců?
A což až se začnou hlásit členové nepřizpůsobivých skupin nebo radikálních politických stran? Navlékneme jim policejní pásky na rukávy?
Můj osobní odstřel nápadu pana Chovance (který mimochodem zřejmě nepochází z jeho hlavy, neboť autor se dá vystopovat, kdyby se novináři jen trochu snažili) není žádnou trapností, jak to Neff uvádí, a opět cituji: „Principiálně je Chovancův nápad dobrý a kdyby se rozumně realizoval, posloužil by dobré věci. Hlavně v tom, že by posílil pocit sounáležitosti s komunitou. Blbé řeči ten pocit sounáležitosti jen narušují.“
Pan šéfredaktor si ve svém zápalu asi nevšiml, že české vlády začasté nedělají národní politiku pro všechny občany, ale dost výhradně stranickou a jen pro některé občany. Míněno na všechny vlády. I proto je Chovancův (ne)nápad nerozumný a neposlouží dobré věci. Sounáležitost s komunitou je výborná myšlenka, ale těžko se jí dosáhne tím, že jedna část této komunity (jaká by to asi byla?) bude vedle všech dnes už přebujelých policejních složek kontrolovat tu druhou zaštítěna titulem policejního asistenta. Ten Chovancův nápad je více než blbý. Ten nápad je nebezpečný.
Nezávislý kandidát na senátora za Občanskou konzervativní stranu