Takhle nějak začínají zbytečné revoluce. Stát, otravný sám o sobě daněmi, silničními kontrolami a politikou, za normálních časů jakž takž funguje. Tedy, přinejmenším, zaručuje snesitelnou míru neklidu a předvídatelnosti věcí. Proto ho lidé tolerují. Když ale právo, které je oním lepidlem a zárukou ochoty hledat společného jmenovatele, přestane platit, stát se stává jenom formou útlaku. Demokracie není vládou lidu, ale vládou pravidel, která dovolují lidem nejrůznějších zájmů se domlouvat, a v míru postupně ustanovovat, co je právo a spravedlnost. Jen pokud taková pravidla existují pro všechny stejně, může demokracie fungovat. Jenom pokud zákon platí pro všechny občany stejně, bez ohledu na jejich postavení, majetek či vliv, zaručuje demokracii a mír. Jinak je zákon jenom nástrojem k ovládání obyčejných lidí.
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman je bezesporu nejvzdělanějším a nejpoctivějším člověkem, který kdy tuto funkci zastával. Nikdy nebyl spojen s ničím a nikým z prostředí, označovaného za justiční mafii. A patří mu uznání za to, že se proti této nejnebezpečnější z mafií chtěl postavit. Je jenom smutné, že poté, co veřejně uznal svojí porážku, nedokáže odejít a postavit se justiční mafii v otevřeném střetu.
Nejvyšší státní zástupce reagoval na dva články, zveřejněné v deníku Právo na začátku srpna. Vyplývá z nich, že policejní odposlechy prokázaly značně nestandardní jednání pražské městské státní zástupkyně Jany Hercegové, která ovlivňovala projednávání v několika korupčních kauzách ve prospěch obviněných, včetně lobbisty Romana Janouška. Stejná paní dokázala dříve zastavit vyšetřování korupce ministra Pavla Drobila (ODS), tehdy dokonce písemným příkazem své podřízené, které zveřejnil týdeník Respekt. Pavel Zeman si vyžádal informace z olomouckého Vrchního státního zastupitelství, ale po prostudování došel k názoru, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 14.10.2011 sp. zn. 12 Ksz 4/2011) není možné tyto informace použít pro potřebu případného kárného řízení proti Janě Hercegové, „neboť byly získány výhradně za podmínek a pro účely trestního řízení“.
Zmíněný judikát patří mezi největší ostudy české justice. Vznikl na objednávku a na základě iniciativní žaloby tehdy Vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampuly proti plzeňské krajské státní zástupkyni Marii Polákové. Ta z policejních odposlechů zjistila, že její podřízený státní zástupce vynáší informace a radí policií vyšetřovanému „podnikateli“. Neváhala, a podala na něj kárnou žalobu. Nejvyšší správní soud potom rychle rozhodl, že informace z policejních odposlechů se proti státnímu zástupci použít nesmějí, i kdyby prokazovaly cokoliv. A že se doktorka Poláková vlastně dopustila šikany.
Tehdejší prezidentka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová označila Rampulův postup za nevídaný. Rozhodla se ji dokonce v kárném řízení zastupovat a tvrdila, že Rampulův postup může státní zástupce zastrašit. "Budou zvažovat, zda vůbec podávat na své podřízené státní zástupce kárné návrhy tehdy, pokud si nebudou stoprocentně jisti výsledkem u soudu, tak aby následně nemohli být za případné šikanózní jednání postaveni před soud oni sami" – řekla v roce 2011. Dnes Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová mlčí – a kárné žaloby nerozdává... Formálně je přece vše v pořádku, rozhodl „nezávislý“ soud…..
Vlastimil Rampula byl donucen z funkce odejít, jako advokát od roku 2013 zastupuje jistého Ivo Rittiga, ale žaloba, kterou podal už vlastně na odchodnou, škodí dodnes.
Zlomený Pavel Zeman se v této chvíli mlčením stává spoluviníkem. Pouhou kulisou a zástěnou vlády mafie, která již stačila ovládnout stát. Stačí si počkat, protože ministři, vlády a nejvyšší státní zástupci přicházejí a odcházejí, jen mafie zůstává. Až do chvíle, kdy se jí někdo skutečně postaví. Tu hru na formální právo, ve kterém neplatí spravedlnost, ale shluky písmen paragrafů, totiž mohou hrát všichni. I Pavel Zeman, Lenka Bradáčová nebo ministryně Helena Válková. Jenom musejí mít trochu odvahy.
Státní zástupce skládá po svém jmenování do rukou ministra spravedlnosti slib. Kromě jiného v něm slibuje: „Při výkonu funkce státního zástupce i v soukromém životě budu chránit důstojnost svého povolání." (§18 (3) zákona o státním zastupitelství) Za porušení slibu lze státního zástupce odvolat.
Podle § 24 (2): Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce…. Státní zástupce zejména… c) nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů.
§ 28
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.
§ 30 (c)
Za kárné provinění lze státnímu zástupci uložit odvolání z funkce.
Ohrožuje konání státních zástupců, spojovaných s korupčními kauzami, jako jsou paní Regecová či Máchová „důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce?“
Nejvyšší státní zástupce i ministryně by s trochou odvahy ve stejném zákoně našli i další možnosti, jak postupovat proti mafii nakloněným státním zástupcům. Co by řekli paní Regecová a Máchová, kdyby je na šest měsíců přeložili třeba na ministerstvo nebo na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, kde by po celou dobu mohly třeba přenášet šanony v archívu? Jenom ta odvaha kdyby nechyběla.
Důvěra v prosazení spravedlnosti nebyla od pádu komunistického režimu nikdy tak nízká, jako je tomu dnes. Už nestačí mlčet a čekat na lepší příští. Ti, kdo v systému státního zastupitelství a v justici ještě věří v právo, které platí pro všechny stejně a které neslouží mocným, by se konečně měli rozhněvat. Mají možná poslední šanci. Rozhněvejte se, prosím. Takhle nějak totiž začínají zbytečné revoluce.
Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)