Veřejnost netrpělivě očekává novelizaci zákona, která má zabránit „kšeftování s chudobou“, totiž zneužívání různých příspěvků na bydlení majiteli ubytoven. Odhlédneme-li od skutečnosti, že by stát měl především bojovat s chudobou, a nikoliv s „kšeftováním“ s touto chudobou, nelze se při čtení navrhované novely zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ubránit rozpakům.
Problém je v tom, že v zásadním požadavku, totiž aby z částek poskytovaných jako příspěvky na bydlení nebyly saturovány zisky majitelů ubytoven, však k žádné změně nedochází! Obdobně, jako je tomu nyní, totiž i v novelizovaném znění § 34 zákon stanoví, že do odůvodněných nákladů na bydlení se započítává nájemné jen do výše „která je v místě obvyklá“, tak jak tomu mělo být dosud! Je jistě na místě se ptát, proč by se nyní mělo k výši obvyklého nájemné přihlížet, když se tak dosud nedělo. Problém bude bezpochyby v tom, že zákon neurčuje postup, jak má být výše obvyklého nájemného zjištěna. Sotva to může příslušný úředník „zjišťovat“ vlastní volnou úvahou.
Občanský zákoník stanoví v § 2249 postup, který musí nájemce a pronajímatel zachovat, než se obrátí na soud, aby ten výši obvyklého nájemného stanovil, ale to asi nebude pro tuto problematiku příliš praktické.
Další rozpaky vzbuzuje novelizované ustanovení § 33, kde se stanoví nová významná povinnost nejen pro žadatele o příspěvek, ale také pro obce. Nově je zde totiž řečeno, že nárok na doplatek na bydlení nevznikne, pokud žadatel bez vážného důvodu odmítne možnost přiměřeného bydlení, které je povinen hledat.
To je jistě správné, ale „za tímto účelem je osoba také povinna o pomoc při získání takového bydlení požádat obec, ve které má trvalý pobyt či ve které se zdržuje (v které z nich? – pozn. aut.). Obec je v těchto případech povinna příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi na jeho vyzvání sdělit, zda ji osoba o pomoc při získání přiměřeného bydlení požádala, zda osobě nabídka takového bydlení ze strany obce byla učiněna a zda tato nabídka byla osobou akceptována.“ Při vědomí toho, jaké osoby o tento doplatek žádají, bude realizace této zcela zbytečné povinnosti obtížně realizovatelná, nehledě k dalšímu zatížení obcí zbytečnou administrativou.
Zvyšování kvality bydlení je jistě správné. V novelizovaném § 72 se však nově stanoví, že k žádosti o dávku musí být přiloženy „doklady, na jejichž základě je možné získat údaje potřebné k hodnocení standardů kvality bydlení jiného než obytného prostoru podle § 33b“, přičemž tento paragraf vyžaduje, aby takový prostor splňoval požadavky „vyhlášky o technických požadavcích na stavby“. Otázek se nabízí hned několik: jak si má žadatel takový doklad opatřit, a pokud jej nepředloží, nebude dávka vyplacena? Kde a jak bude nadále takto neúspěšný žadatel bydlet?
Je chvályhodné, že se vláda snaží rychle vyřešit problémy dávno neřešené, ale ani kvalita a schůdnost navrhovaných opatření by neměly být přehlíženy. V této podobě novela zákona současnou situaci nezlepšuje, nereaguje na změny v oblasti bydlení, které přinesl nový občanský zákoník, a neodpovídá současnému stavu společnosti.
Právo, 14.7.2014
Autor je právník, zástupce veřejné ochránkyně práv