Nedělní finále MS ve fotbale a zasloužené vítězství Německa proti drsné Argentině vyložilo na světlo Boží jednoznačně ty vlastnosti, které činí nejen z německých fotbalistů, ale vůbec z Němců jako národní entity světového leadera. Ohromná disciplina, soudržnost, schopnost podřídit individuální schopnosti zájmům celku, velká psychická odolnost, vysoká morálka a obrovská vůle po úspěchu. Je to znát nejen ve fotbale či v jiných sportech, ale je to znát v ekonomice, je to vidět v Německu na každém centimetru krajiny a měst či vesnic: pořádek, čistota, výsledek souhrnu všech těch shora vyjmenovaných vlastností. Kdo z nás to má.
Ten, kdo viděl chladnokrevně a skvěle koučujícího a střídajícího Joachima Löwa, kdo viděl Bastiona Schweinsteigera v neděli jezdit po zadku téměř po celé ploše hřiště, jeho nasazení a jeho poničené nohy a tvář, měl před sebou pěkný přiklad churchillovského „blood, sweat and tears – prolitý pot, krev a slzy“ bolesti ve prospěch výsledku celého týmu a Německa. Pak už nikoho nemohlo překvapit, že malý hbitý Mario Götze předvedl, že Němci jsou navíc dnes i vynikající v dokonalé kopací technice: nádherný a kouzelný gól v plném kalupu. Viděli jsme na vlastní oči zosobnění vůle po úspěchu, které je dobré promítat všem, co chtějí něco dokázat nejen ve fotbale, ale povšechně vůbec dokázat cokoli, zosobnění známé pravdy, že úspěch není zadarmo a že je dobré si brát takové vzory a ne vzory v šíbrech dojících rozpočet tohoto státu a územních celků s pomocí trojských koní v parlamentu, ministerstvech, úřadech a radnicích.
Vidět úspěch získaný tak, jak jsme jej viděli na nedělní noční obrazovce, je velký zážitek, na který se nedá jen tak zapomenout, a je dobré si způsob, jak jej bylo dosaženo, čas od času připomenout.