Na Neviditelném psu se čas od času rozproudí diskuse o Bohu a víře v něj. Názor ateisty představil Václav Urbánek ve svém článku Tajemství pralesa, ze dne 2. června 2014, s nímž vedla 4. června polemiku Ivana Gálová (Bůh ateistů určitě neexistuje). Následoval názor Milana Dřevojánka (Existuje Bůh? Ano ale…) ze dne 6. června 2014, který bych stručně shrnul pod pojem deismus. Bůh je, roztočil svět a ten ho už teď nezajímá, stejně jako nás nezajímá Bůh. Takže máme názor ateisty a deisty. Poněkud opožděně si dovolím reagovat a vysvětlit svůj postoj křesťana.
Svět, ve kterém žijeme, připouští spoustu vysvětlení a hodně jich také vzniklo. Každopádně, každé to vysvětlení musí respektovat věci, které objektivně existují a se kterými nehneme. Žijeme na malinkaté planetě uprostřed nepředstavitelně rozlehlého vesmíru. Naše planeta je obydlena množstvím druhů rostlinné i živočišné říše. My jsme lidé, jediný druh, který si toto vše uvědomuje. Postupně jsme ovládli planetu. Na naší planetě existují zlé věci, se kterými sám nehnu, ať jsem ateista, deista, muslim nebo křesťan – tornádo, smrtelné nemoci, jedovatí hadi, dopravní nehody, války, holocaust a mnoho jiných. Kromě toho, nezávisle na mě, existují věci dobré - sám život, příroda, přírodní zdroje od pitné vody po ropu, obětavost, soucit a láska mezi lidmi a mnoho jiných.
Připustíme-li existenci Boha, potom o něm můžeme říct, že je ve skrytu a dává nám lidem svobodu v tom, co si o něm myslíme. Dává nám i svobodu v našem jednání, myšlení a usilování. Má-li to však být Bůh, potom předpokládejme, že tento svět vytvořil a má neomezenou moc. Pokud řekneme, že ji nepoužívá, dostaneme deismus. Pokud ji používá, potom nepřímo a můžeme tyto projevy ignorovat. V každém případě, Bůh má dost moci na to, abychom se o něm dozvěděli pouze to, co chce, abychom věděli. Pokud připustíme, že s námi chce Bůh komunikovat, rázem tu máme nepřeberné množství zjevení. I když vyloučíme zjevné podvrhy, zůstane obrovské množství svědectví o Bohu. Ano, Bůh se mohl zjevit vícekrát, ale nesmí si odporovat. Svět okolo nás, přírodní zákony, dokonce i takové věci, jako jsou ekonomické zákony či psychologie, nás ujišťují, že Tvůrce toho všeho není psychopat ani schizofrenik. Je nutno si mezi svědectvími vybrat, protože, jak známo, Bůh na přímé výzvy reaguje velmi zřídka.
Kritériem pro svědectví určitě bude historická věrnost a průkaznost zjevení. A tak, zatímco Mohamedovi se zjevil archanděl Gabriel velmi soukromě, Ježíš, vtělený Bůh, chodil veřejně, učil svoje následovníky a diskutoval s odpůrci. Zřekl se násilí a byl popraven. Jeho následníci se zorganizovali až po jeho smrti a, jak vyznávali a dosvědčovali, po jeho zmrtvýchvstání a odchodu. Raná církev byla často pronásledovaná a členství v ní neslibovalo vůbec žádné výhody, vůbec žádnou moc. Spíš naopak. Přesto rostla. Evidentně v ní bylo něco, co lidi přitahovalo. Raná církev je historicky doložena hojně. Sám Ježíš (ale i raná církev) je nejvíce doložen ve spisech dnes souhrnně nazývaných Nový zákon. Určitě mohu pochybovat, přesto jsou v Novém zákoně tak závažné věci, že je důležité ho zkoumat. Osobně jsem přesvědčen, že nejen z historického hlediska není o Novém zákoně pochyb.
Jak už bylo řečeno, pokud je Bůh všemohoucí, sám si vybírá způsoby, jak se dát poznat. Je možné, aby se Bůh vtělil a narodil na zem? Je možné, aby se dal vtělený Bůh zabít? Je možné, aby vtělený Bůh vstal z mrtvých? Určitě na to má. Ano, odporuje to lidské představě použití moci, představě mocného Boha, který by měl odstranit všechno zlo a udělat mi můj život pohodlným. Odporuje to i představě neosobní síly, která tu tak nějak je a kterou si mohu naklonit. Místo toho tu máme Boha, který miluje a touží po důvěře a touží po tom být milován. Je to snad něco, co Bůh nemůže? Nebo snad nesmí? Může mít Bůh vlastní názor na mě a na svět nebo mohu mít pouze já sám názor na Boha?
Připusťme na chvíli možnost, že tento svět je dějištěm něčeho většího, než je jenom bezcílné plození, žití a umírání. Něčeho, co není na první pohled vidět, a přesto to všichni cítíme. Mám na mysli konflikt dobra a zla. Ten se dotýká každého člověka a žádný člověk se nechce stát obětí zla. Vyprávíme dětem pohádky, kde dobro vítězí a zlo je potrestáno. Sami v našich životech toužíme po dobrých věcech – zdraví, bezpečí, dostatku, spravedlnosti, lásce. Všichni toužíme, a přesto se těchto věcí někdy zoufale nedostává. A co hůř, sami se stáváme nástroji zla.
Co když jsou ale moje osobní provinění tou největší překážkou, proč nemohu s Bohem komunikovat? Víme, že pokud udělám něco zlého, nestačí říct „promiň“. Ani náš občanský zákon něco takového nepřipouští. Kradu-li a jsem chycen, nestačí vrátit odcizené. Budu potrestán. Pokud je Bůh dobrý, nemůže přehlížet zlo. Pokud je dokonale dobrý, budou jeho požadavky přísnější, než požaduje náš světský zákon, i přísnější, než co požaduje dobré vychování. Pokud je Bůh tvůrcem a vlastníkem světa, pokud nás vytvořil a dává nám dost prostředků na život, potom smí stanovit trest. Tím trestem, vlastně spíš důsledkem, je vyloučení z jeho přítomnosti. Toto je smrt. Bůh zkrátka nikoho nenutí, aby byl s ním. Aby ho respektoval. Ale ani když uznám svoje viny, dokonce se omluvím, pořád to nestačí. Pořád nebylo spravedlnosti učiněno zadost. To je špatná zpráva.
Ta dobrá zpráva je, že sám soudce se rozhodl vyřešit problém trestu. Bůh – Ježíš Kristus nastoupil trest za odsouzené. Sám Bůh zaplatil. Po každém už jenom chce, aby to uznal. Uznal svoje viny. Uznal, že je nedokáže odčinit, a přijal, že Ježíš nesl jeho trest (nejenom smrt na kříži, ale právě to odloučení od Boha). Jedině tak je možné přijít do osobního kontaktu se Stvořitelem.
Je to bláznivé? Bezpochyby je. Má na to nekonečně mocný Bůh právo? Bezpochyby má. Existuje nějaký důvod, proč by to bylo nemožné? Podle mě neexistuje. Funguje to? Za sebe a množství jiných mohu říct, že to funguje. S odstupem let potvrzuji, že to, že jsem s Bohem vstoupil do vztahu skrze Ježíše Krista, že jsem dovolil, aby mě měnil, bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Bůh není mrtvá žába, kterou mohu na stole nezávazně pitvat a potom hodit do koše. Je živý a dává se poznat těm, kdo ho hledají.
Autor je evangelikální křesťan