Asi před čtrnácti dny prováděl jistý celní úřad kontrolu zaměstnanců pracujících na jedné pražské stavbě. Kontrolovali celkem asi 260 osob a z toho 188 osob nemělo pracovní povolení, neboli pracovali takzvaně načerno. Cizinci, kteří nemají řádné pracovní povolení, se dají docela dobře vykořisťovat nízkou mzdou, protože jsou rádi, že jsou rádi. Že si vůbec mohou něco vydělat. Ti druzí, zřejmě místní „nezaměstnaní“, jsou také předmětem vykořisťování. K pracovní podpoře si ještě něco málo vydělají.
Nejde o žádnou výjimku. Zejména na velkých stavbách, na nichž je značný pohyb pracovníků, se to „černými pasažéry“ jen hemží. Hovoříme o rozvoji a růstu ekonomiky, avšak je-li postavená na podvodech, tak jakýpak růst.
Hovoříme o morálce, ale jeden můj známý se vyjádřil, že by to dělal také tak. Že vlastně se takto pomáhá těm, kteří nemají práci. Bohužel, opak je pravdou.
Zákon předpokládá statisícové až milionové pokuty. Ještě jsem nikde nečetl, že by je nějaká stavební firma dostala. Asi všichni, kteří mohou pokuty udělit, uvažují jako ten můj známý. Což je úděsné.
Ta agenturní zpráva, že prováděl onen celní úřad kontrolu na jedné pražské stavbě, ji označuje jako „stavbu rozsáhlého bytového komplexu v pražské Uhříněvsi“. Už i ti, kdož ke zprávě dali podklady, a ti, kdož zprávu vydali, chrání podvodníky tím, že neuvedou, o jakou firmu šlo.
Možná, že bychom se divili, že mezi její manažery a majitele mohou patřit lidé, kteří vystupují jako vtělení cnosti. Pečlivě vychovávají své děti, volí správné strany a zdraví sousedy. A přitom jde o podvodníky a lháře, protože jak jinak nazvat jejich zlovolné a zlodějské jednání.
Neexistuje žádný zákon, který by zakazoval ve zprávě o tom, kolik lidí pracovalo na té či oné stavbě načerno, zveřejnit jméno firmy a jména jejich majitelů. Možná bychom se divili, kdo všechno k těm podvodníkům patří. A proč to neděláme? Inu proto, že se nám to zdá neetické. Zatímco zneužívání špatné sociální situace lidí a okrádání státu se nám etické zdá. Kampak se to řítíme?