Nedávné výroky prezidenta Zemana týkající se atentátu v bruselské mešitě, kterými poukázal na kořeny islámského terorismu, vyvolaly kritické reakce některých našich politiků. Tyto reakce jsou alarmující, protože ignorují podstatné skutečnosti a jsou odtrženy od reality. Lze jen doufat, že nevyjadřují názor většiny našich ústavních činitelů.
Z reakcí na názory prezidenta Zemana plynou nejméně tyto poznatky:
1. Všeobecná neznalost islámu
Existuje alarmující neznalost koránu a islámu vůbec, jeho cílové strategie, taktiky a historie dobývání světa. Názor na islám si nelze učinit jen na základě intuice a obecných vědomostí o jiných náboženstvích. To proto, že islám je od nich příliš odlišný, neboť to není jen náboženství. Kromě toho muslimové a jejich pomahači záměrně a v souladu s Koránem zamlčují stinné stránky islámu, a tím se snaží vytvořit u veřejnosti jeho dobrý, ale nepravdivý obraz. Pro nemuslimy je důležité vědět, že rozšíření islámu na celý svět formou genocidy je muslimům přikázáno v jejich svatých knihách, přičemž dějiny i současnost dokazují, že se o to opravdu snaží. Dále je pro nemuslimy důležité vědět, jak by se změnil jejich život pod islámským právem šaría. Cílová strategie ovládnutí světa má absolutní platnost a anuluje všechny dobré stránky islámu. Cílová strategie islámu je současně klíčem k vysvětlení aktivit a způsobu myšlení zejména tzv. fundamentalistů a islámských teroristů.
2. Vyčleňování islámských teroristů z muslimské komunity
Je zavádějící dělení muslimů na „ty umírněné“, kterých je většina, a na islámské extrémisty a teroristy, kteří svými teroristickými činy prý poškozují dobré jméno islámu. Toto je ovšem velký omyl, možná úmyslné klamání veřejnosti a lest, ovšem obojí v souladu s koránem. Je nutné si uvědomit, že islámští teroristé nejsou běžní kriminálníci, jak je zná svět. Islámští teroristé jsou většinou lidé hluboce věřící, kteří věří, že svými teroristickými činy plní vůli Alláhovu a neváhají při tom obětovat i svůj život. Příkladem může být hlavní terorista z 11. září 2001 Atta a jeho vroucí modlitba před odjezdem na letiště, která tehdy obletěla svět. Asi by sotva souhlasil s obviněním, že poškozuje dobré jméno islámu. Hluboce věřícím byl bezesporu i Usama Bin Ladin a mnoho dalších.
Právě proto, že jsou to lidé hluboce věřící v Alláha, by si určitě nedovolili takto jednat proti jeho vůli. Legitimitu svých činů přitom opírají o řadu příkazů koránu a islámského zákoníku šaría týkajících se džihádu. Navíc jsou motivováni příslibem odpuštění všech hříchů a okamžitého vstupu do ráje, jestliže v boji „na stezce boží“ zemřou. Pro opravdu věřícího muslima není žádný zločin podle naší etiky tak velký a tak brutální, aby nemohl být ve jménu Alláha spáchán. Kromě silně věřících jsou ovšem mezi islámskými teroristy i takoví, kteří vraždí ze strachu o svůj život před svými souvěrci. Je pravděpodobné, že mnohé ženy-sebevražedné atentátnice volí náhlou smrt roztrháním výbušninou proto, aby se vyhnuly daleko strašnějšímu a nelidskému ukamenování. Domnívat se, že hluboce věřící islámští teroristé budou zneškodněni většinou „umírněných muslimů“, odporuje historickým zkušenostem. Běh událostí snad nikdy neurčovala početní většina, ale fanatičtější a krutější menšina (viz nacistické Německo, bolševické Rusko a další).
3. Obchodní zájmy a loajalita k islámu
Zdůvodňování loajality k islámu obchodními zájmy se objevuje u našich představitelů dosti často. To jen potvrzuje jejich neznalost islámu nebo nezodpovědnost. Dlouhodobá zkušenost je taková, že sebevětší ústupek muslimům nevyvolá jejich uznání, ale pouze urychlí jejich další požadavky. Na konci této řady ústupků bude islamizace naší země znamenající ztrátu demokracie, svobody státu i občanů a jejich lidských práv, devastaci kultury a kulturního dědictví a zásadní změnu života občanů pro člověka odchovaného západní civilizací nepřijatelnou. Malou ukázkou toho může být zmíněný případ prezidentova vyjádření k islámskému terorismu: místo aby muslimové prokázali, že se náš prezident mýlí, požadovali po něm, aby se omluvil. Patří mu dík, že to odmítl. Otázkou je, jak dlouho bude ještě možné v zájmu obchodních vztahů předstírat loajalitu k islámu a vyhýbat se aktivní sebeobraně. Není na čase dát jasně najevo, že jsme ochotni spolupracovat s islámskými zeměmi obchodně, kulturně i jinak a respektovat jejich kulturu a zvyky, pokud nebude důvod se obávat, že muslimové usilují o zničení naší civilizace a kultury a že ohrožují naši existenci? Na takový požadavek má každý stát plné právo, neboť to plyne ze základních biologických principů platných pro všechny živé organismy, tedy i pro člověka a jeho společenství. Chce-li člověk a jeho společenství přežít, nesmí si nechat právo (spíše povinnost) na sebeobranu vzít. Kdyby náš stát vyměnil toto právo za nějaké momentální výhody, znamenalo by to prodávat budoucnost našich dětí a dalších generací, naše kulturní dědictví a svobodu za okamžité hmotné přínosy, které však naše generace obratem spotřebuje.
V tomto směru je situace vhledem např. k Saúdské Arábii podstatně jiná než nedávno směrem k Číně. Paušální rozhodování není možné, vždy je třeba kvalifikovaně zvažovat konkrétní podmínky.
Ideologická infiltrace – aktuální hrozba
Na rozdíl od islámského terorismu, který je viditelný, existuje ještě druhá taktika džihádu, a to ideologická a populační infiltrace. Ta je v současné době tou hlavní taktikou, skrytou před zraky veřejnosti a politiků, a proto nebezpečnější než islámský terorismus. Daří se ji skrývat zejména z těchto důvodů:
- pozornost veřejnosti je odváděna mediálně daleko přitažlivějším islámským terorismem, který dnes slouží též jako „kouřová clona“ zastírající ideologickou infiltraci.
- je maskovaná chimérickými multikulturními hesly, přestože podle států s dlouholetou zkušeností s multikulturalismem (UK, Francie, Německo) multikulturalismus zklamal a je nereálný. Zklamal patrně hlavně proto, že mírové soužití různých, promíchaných kultur může fungovat jen za předpokladu, že mezi zúčastněnými kulturami není žádná, která by měla ve svém programu nebo se snažila všechny ostatní kultury zotročit či zničit. Islám je snad jediným náboženstvím, které toto ve svém programu má. Nebrat toto v úvahu signalizuje základní neznalost islámu, nebo něco ještě horšího. Kdo trochu zná islám, musí vědět, že žít pod právem šaría by znamenalo pro většinu našich občanů a naši kulturu katastrofu.
Ideologická infiltrace je aktuální hrozbou proto, že se u nás právě etabluje na velmi citlivém místě (u školáků), a to s aktivní účastí našeho obranného partnera-člena NATO, USA. Je neuvěřitelné a záhadné, proč tento náš partner nebojuje s námi, ale proti nám. Více je uvedeno v článku USA a islamizace světa.
Dosud se mělo za to, že islamizací jsme nejvíce ohroženi ze strany EU, která nás nejen nehodlá před islamizací chránit, ale z které naopak přichází hrozba povinného kontingentu převážně muslimů v rámci tzv. „společné imigrační politiky“. Spojené státy, snad kvůli svému boji proti islámskému terorismu, byly považovány mnoha lidmi za naši naději. Uvedený grant financovaný z peněz USA zásadně mění naši bezpečnostní situaci. Tentokrát, na rozdíl od podobné situace v roce 1938, musíme najít odvahu se sami bránit i proti přesile. A to i přesto, že u nás zřejmě již dnes funguje rozsáhlá, muslimská „pátá kolona“. Zatím ještě máme naději se ubránit. Ale jak dlouho?
Současná západní kultura je výsledkem několikatisíciletého vývoje. Zrodila se ze snahy o příjemnější život lidí na Zemi a také z mnoha utrpení, slz a krveprolití. Toto všechno může být ztraceno, jestliže se naše společnost včas neprobudí ze své letargie a nezačne se bránit. Je otázkou, zda se najde dostatek prozíravých a obětavých občanů včetně politiků a novinářů, kteří rozšíří řady tisíců těch, kteří již dnes bojují ve světě za záchranu své civilizace. Jestliže se nenajdou, může to znamenat, že naše civilizace jako celek je již opravdu tak degenerovaná, že ztratila pud sebezáchovy a nezaslouží si proto nic než zánik. Čest budiž památce těch, kteří se o naši civilizaci zasloužili a pro ni trpěli. Hanba těm, kteří ji pohřbívají svoji zaslepeností utopickým multikulturalismem, pohodlností, chamtivostí, nezodpovědností a snad i hloupostí, a připravují pro své potomky nesmírná muka.
Je na vedení státu, aby učinilo příslušné kroky, neboť islamizací je ohrožena bezpečnost státu a jeho demokratický systém. Lze předpokládat, že v mnohých našich ústavních činitelích budou tyto řádky vyvolávat nedůvěru. Je v jejich pravomoci, aby si všechny zde uvedené informace kvalifikovaně prověřili, ovšem nikoliv s pomocí muslimů a jejich domácích pomahačů.
(Informace k tomuto problému z širšího hlediska lze nalézt na webu www.urgent21.cz)