Vydání bulvárního pořadu Reportéři ČT z 16. června 2016 je dalším důkazem, že se Česká televize občas zpronevěřuje svému poslání a místo poskytování objektivních vyvážených informací manipuluje s veřejným míněním podáváním účelově zkreslených zpráv. Bylo by jistě zajímavé vědět, kdo jí vybírá terče a určuje směr, kterým má být pošpinění jejích obětí vedeno.
První díl pořadu se zabýval trestním řízením soudním, které se týká údajně nezákonného vydání licencí pro dvě solární elektrárny, vlastněné holdingem miliardáře Zdenka Zemka. Jejich vydání skutečně provázejí neobvyklé okolnosti: dodavatelská firma předložila k licenčnímu řízení padělanou revizní zprávu, ředitel licenčního odboru Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) Luděk Pražák si hrozbou resignace vynutil na tehdejším předsedovi ERÚ Josefu Fiřtovi souhlas k opakovanému ohledání elektráren dne 31. prosince 2010, když při předchozím šetření se prokázalo, že nejsou dokončeny, a posléze úřednice Ilona Florianová se podrobila přání nadřízeného a místo slavení Silvestra čekala do pozdních večerních hodin na dodání výsledků ohledání, aby mohla vystavit licence.
V prvním dílu pořadu se bulvárníci vrhli jako na hlavní obžalovanou na Alenu Vitáskovou, mocnou předsedkyni ERÚ, které se bojí a kterou nenávidí majitelé všech solárních elektráren, kteří vědí, že licence na jejich provoz získali nefér způsobem. Již tím je dána bulvární účelovost pořadu, protože ve skutečnosti tato dáma byla k ostatním devíti obviněným „přihozena“ až dodatečně a podstatná část obsahu obžaloby se jí vůbec netýká. V době, kdy byla vydána licence, kterou žalobce zpochybňuje, ještě snad ani netušila, že se stane předsedkyní ERÚ, ani v něm nepracovala. O tom, že je něco skutečně v nepořádku, se vlastně dověděla až od policistů, když přišla podat vysvětlení k trestnímu oznámení, které ještě před jejím příchodem do úřadu podal její náměstek Antonín Panák. Ten neměl tolik slušnosti v těle, aby ji o probíhajícím policejním vyšetřování informoval.
Postavení obžalovaných ve vztahu k žalované skutkové podstatě je různý. Je zde skupina pracovníků dodavatelské firmy, kteří se dle obžaloby podíleli na pořízení a předložení padělané revizní zprávy. Vedle nich poněkud osamoceně stojí revizní technik Vladimír Čimpera, jehož revizní zprávy ze dne 5. a 6. prosince 2010 posloužily jako základ pro padělek, ale v době jeho zhotovení byl prokazatelně nemocen. V této souvislosti na okraj podotýkám, že revizní zprávy nejsou dokladem o dokončení výstavby elektrárny, ale posudkem na bezpečnost elektroinstalací ve stavu, v kterém se nacházejí v době revize.
Dále jsou obžalováni jednatelé společností, formálně vlastnících elektrárny, dvojčata Alexandr a Zdeněk Zemkovi, o nichž je žalobce přesvědčen, že za účelem získání licence před půlnocí 31. prosince 2010 souhlasili se všemi lotrovinami pracovníků dodavatelské firmy, pokud si je přímo neobjednali.
Přímo na vydání licencí se tehdy podíleli dva výše zmínění obžalovaní pracovníci ERÚ. Luděk Pražák si vynutil ohledání elektráren dne 31. prosince 2010, ale v kritický den čerpal dovolenou a do dění zasahoval jen telefonáty. Jeho podřízená Ilona Florianová alespoň zčásti jednala pod jeho tlakem jako nadřízeného. Luděk Pražák měl jako jediný z obžalovaných prokazatelné opakované styky se Zdeňkem Zemkem, otcem obžalovaných dvojčat.
Obžalované Michaela Schneidrová, bývalá ředitelka licenčního odboru ERÚ, a Alena Vitásková, nemají s počínáním výše zmíněných osob nic společného. Obě přišly do úřadu až v druhé polovině r. 2011.
Michaelu Schneidrovou viní žalobce z toho, že zastavila řízení o povolení obnovy licenčního řízení, které zahájil její předchůdce. Jednala tak s vědomím, že nadřízený náměstek předsedkyně ERÚ Antonín Panák připravil opačné rozhodnutí. Reportéři si nevšimli, že se rozhodla po konzultaci s odborníky na správní právo a následný posudek externí advokátní kanceláře hovoří v její prospěch. Bulvárníci možná ani netuší, že okamžitou reakcí na neudělení nebo odebrání licence by zcela jistě byla správní žaloba soudní nebo možná i mezinárodní arbitráž (na projektu Zemků je zainteresována Commerzbank A.G.), jejichž výsledek může být úplně jiný, než si myslí žalobce a bulvár. Za vyvolání prohraného sporu by ředitelka licenčního odboru určitě nedostala pochvalu.
A Alena Vitásková se měla provinit tím, že ji v jejím počínání nezastavila a ani ji po protestech Antonína Panáka nepotrestala. O záměru měla být informována jejím emailem na soukromou emailovou adresu. Alena Vitásková popírá, že by jej četla. Kromě toho, že se zde pracuje s nezákonně získanými důkazy, chybí jakýkoli důkaz o její reakci na něj, tedy o projevu souhlasu nebo o jiném pokynu. Přísná formalizace úředních postupů uvnitř ERÚ jí ani nedovolila, aby na takto doručený vzkaz jakkoli reagovala.
Žalobce i bulvární reportéři trpí utkvělou představou, že obě dámy měly blízký vztah k Zdenku Zemkovi st. a jednaly s úmyslem mu prospět. Netuším, z čeho zpravodaj Reportérů usoudil, že uskutečněné dokazování před soudem tuto domněnku potvrdilo. Seděl jsem ve stejné soudní síni jako on a mám rovněž vlastní zvukový záznam. Podle mého hodnocení se naopak tato paranoidní představa zcela rozplynula.
Reportéři i žalobce pak pominuli okolnost, že Alena Vitásková na pochybnosti o správnosti rozhodnutí Michaely Schneidrové reagovala standardním postupem. Především je nechala přezkoumat externí advokátní kanceláří a když zjistila, že probíhá policejní vyšetřování, zahájila z moci úřední přezkum, který vedl k obnově licenčního řízení. To se již ale dostáváme mimo půdorys obžaloby.
Alena Vitásková není hlavní postavou procesu, jak se snaží divákům namluvit bulvár. Hypotetická škoda má původ v jednání účastníků děje z 31. prosince 2010. Jejím jednáním již další škoda nevznikla.
Reportéři si shodně se žalobcem nevšimli další skupiny osob, které hrají v souzeném skutkovém ději významnou úlohu. Jsou to pánové Josef Fiřt, bývalý předseda ERÚ, Blahoslav Němeček, jeho náměstek, a Antonín Panák, tehdy ředitel odboru, později oznamovatel trestního oznámení a náměstek Aleny Vitáskové. Všichni tři měli pochybnosti o dokončenosti Zemkových elektráren a snažili se Luďka Pražáka zastavit. Když se jim to nepodařilo, nezahájili hned po 1. lednu 2011 bleskovou akci k nápravě. Kdyby Josef Fiřt využil okamžitě své pravomoci stejným způsobem jako později Alena Vitásková, licence by byly odebrány nebo obnoveny dříve, než nastoupila do úřadu. Dnes jsou pánové „uklizení“ ve společnosti Ernst&Young Consulting a nikoho aktivně neohrožují. Zůstali mimo pole zájmu orgánů činných v trestním řízení. V řízení vystupují jako svědci. Tak čistý příklad selektivního postupu orgánů činných v trestním řízení se hned tak nenajde.
Odnětí licence bylo nakonec přece jen připraveno ještě před nástupem Michaely Schneidrové. Jen se nikdo neměl k tomu, aby je podepsal. Antonín Panák je chtěl předložit k podpisu Michaele Schneidrové, která jako nová v úřadě nemusela tušit rizika, spojená s chybným odnětím licencí. Jenže chytré děvče se mu vzepřelo.
Reportéři prohloubili bulvární charakter reportáže dalšími podpásovkami. Účelově vybrali z některých svědeckých výpovědí úseky vytržené z kontextu, které pak pojednali tak, aby dávaly přesně opačný smysl, než měly. Posbírali několik svědků, kteří měli dokázat, že se elektrárny dokončovaly až po 1. lednu 2011. Neví se, kdo to byl, a identitu nejdůležitějších z nich musí dokonce redakce chránit. Tyto důkazy-nedůkazy nebyly prověřeny standardním způsobem, takže ve skutečnosti je jejich vypovídací hodnota nulová. Netvrdím, že elektrárny byly k 31. prosinci 2010 dokončeny, pouze míním, že z takových výpovědí nelze vyvozovat žádné závěry. Použitelné jsou pouze ke špinění. Ovšem špína z nich na Alenu Vitáskovou pro pozorného diváka nedopadá, i když přání reportérů bylo asi opačné. Pochybná svědectví se totiž týkají pouze vydání licencí dne 31. prosince 2010, na němž se nepodílela.
Přidáme-li k tomu všemu drzost reportéra, který nehorázným způsobem vynucování rozhovoru obtěžoval zjevně vyčerpanou Alenou Vitáskovou, vidíme, že redakce zapadla do bahna bulvárnosti hodně hluboko a za peníze daňových poplatníků poskytla veřejnosti zkreslený obraz procesu. Připomíná mi to pořad TV Nova „Na vlastní oči“ v době jeho nejhlubší pokleslosti.