Bývalí Cikáni, nynější Romové, nikoliv Římané. V dobách monotonní totality jsem se o ně začal zajímat po delším rozhovoru s třemi vrahy v plzeňské věznici Bory. Vykonali trest smrti nad jedním ze svých lidí, podezřelým z donášení policii. Krasavice se nabídla s vyhlédnutou obětí se pomilovat a když byli v nejlepším, mstitelské trio se dalo do popravy zardoušením. Denunciant souložník byl rozkuchán na kusy a nacpán do útrob pošlé kobyly. Břich byl zašit a vše zakopáno jako symbol potupy, která doslova šla až do hrobu.
U soudu se vesměs vyskytovali v úloze zlodějské a také jako neplatiči alimentů. Na okresech se úřady s jejich potulnými příslušníky nemazlily. Když na náměstí přijela karavana, dostali policajtské ultimatum do několika hodin z místa zmizet.
Představitelům lidosprávy jsem se zmínil, že jejich vyvezením za humna na sousední okres, kde pak udělají totéž, si takto z nomádů zocelené komunardy nevychováme, a odpovědní soudruzi souhlasili. Ustavila se tedy okresní komise pro řešení cikánské otázky při ONV. Předsedou se stal aktivista školník Peteřík a já jeho zástupcem. Samozřejmě, že naše činnost byla naprosto bezcenná. Tisíciletá tradiční identita se přece nerozplyne v socialismu, i když jim tam přečtu, byť i dvakrát, Engelsův Podíl práce na polidštění opice.
Majitelé tmavé pokožky měli ale v tehdejším období hanebných padesátých let značnou výhodu: u soudu je nečekala třídní spravedlnost, ale paternalismus, typický pro zanedbané divochy, oběti kapitalistického útlaku, zralé pro správnou převýchovu. Předpokládaný přerod správným směrem se ovšem neobešel bez potíží růstu. Například na jaře 1959 v Praze - Košířích z hospodské rvačky vzniklo zabití a z pohřbu zabitého honba a zlé zacházení s Cikány. Největší mně známá událost tohoto druhu byla takvaná občanská válka tachovská z roku 1956. Tachov je západočeské pohraniční městečko, v němž se od husitského vítězství v patnáctém století nic pozoruhodného nepřihodilo. Po roce 1945 němečtí usedlíci museli do odsunu a na okres se dostaly všelijaké živly. Jak víme z Ameriky, "melting pot" není jednoduchá záležitost, jak i potvrdil střet volyňských Čechů a cikánských zlatokopů. Řada bojovníků skončila v nemocnici a za mřížemi.
- - -
Po svém ilegálním úprku k imperialistům a novém vystudování, v roli kantorské jsem musel publikovat a jedním z témat, která mě nepřestala zajímat, byla tahle cikánská záležitost. (Nékoho by třeba ještě mohla zajímat má studie "Communist National Minority Policy: The Case of the Gypsies in Czechoslovakia", Soviet Studies, Glasgow, U.K., č.4, 1969, s.421-443). Zrovna před několika dny jsem při hledání nějakých svých materiálů uviděl několik desetiletí stařičké index cards s čísly 31 až 167, právě s touto tématikou. Teď tedy s příležitostí posoudit, co je již dokonale mrtvé či třeba ještě poněkud přežívá:
"V ČSSR žije 215 000 cikánů, z toho 162 500 na Slovensku. Zatím však jen 10 000 rodin z 33 650 získalo nové životní návyky a splývá s ostatním obyvatelstvem. Ostatní žijí v nevyhovujících podmínkách. V 11 869 chatrčích se tísní na 15 500 rodin a přes 2000 rodin bydlí ve zdravotně závadných bytech. Z 52 000 dětí chodí pravidelně do školy pouze 33 000." (Svobodné slovo, 25. ledna 1967)
"Československo, pravděpodobně jako první stát na světě, zavádí pro svých 150 000 cikánských obyvatel od letošního roku povinnou školní docházku." (Kultura 58, č.43, 23. října 1958.)
"Přišlo jich přes 30. Roztrhaní, špinaví, zavšivení.... Cikány jsme vydrhli, ostříhali, nepoznal bys je. Denně na to praskne jedno mýdlo. Soudružka učitelka si je získala. Do školy se těší a mám radostný dojem, že tenhle elán tak rychle nevyprchá. Skupinová rada projednávala další pomoc pionýrů cikánům. Pionýři, kteří bydlí blízko cikánského sídliště, zajdou ráno pro cikány při cestě do školy, odpoledne je navštíví a pokusí se s nimi se spřátelit.Narážíme však stále na řadu potíží. Rodiče zakazují dětem se stýkat s cikánskými dětmi. I někteří učitelé ohrnují nos nad nepříliš voňavou výchovou." (Mladá fronta, 14. září 1958)
"První cikánský kurs, s kterým v Praze začal ONV 1, ukazuje, že cikánští občané mají o vzdělání zájem. Jedna třída už pomalu nebude stačít." (Večerní Praha, 8.dubna 1959)
"Do konce třetí pětiletky se mají všichni obyvatelé cikánského původu v naší republice naučit číst a psát. Ukázalo se, že neúčinější metodou bude individuální péče a vyučování přímo v cikánských rodinách." (Svobodné slovo, 28.prosince 1959)
"Na bratislavské lékařské a právnické fakultě skončilo už vysokoškolské studium několik občanů cikánského původu. Mnozí občané cikánského původu se podílejí na správě a řízení státu. A ti, kteří pracují na různých pracovištích, přijímali hodnotné závazky k XI. sjezdu a celou svojí prací pomáhají budovat socialismus." (Josef Hrabina - Pravda, 20.srpna 1958.)
"Ministerstvo školství a kultury uspořádalo 29. října v Národním klubu v Praze aktiv o otázkách převýchovy cikánského obyvatelstva.... Nejdůležitější úkoly nyní jsou: Vysvětlovat cikánský problém veřejnosti a působit na ni." (Rudé právo, 30.října 1958)
"Převýchova cikánského obyvatelstva je akt socialistického humanismu, a proto vyžaduje socialistické metody. Správnou cestu nastoupili v tomto směru v Trutnově. Členky výboru žen převzaly nad jednotlivými rodinami patronáty.... Velký sovětský pedagog A.S. Makarenko napsal, že hlavním pomocníkem vychovatele je optimismus. Trutnovské ženy ho mají - a práce se daří." (Rudé právo, 29. března 1959).
- - -
Byla to budovatelská doba převážného jásání a sdělovací prostředky o negativech jen pramálo sdělovaly a nevzpomínám si, že bych se byl někdy o cikánské kriminalitě něco dočítal. Kritika se soustřeďovala na všelijaké nedostatky, slyšené i z vysokých míst: "Mluvit o dovršení kulturní revoluce a nevyřešit tzv. cikánskou otázku je nadále nemožné, prohlásil 19. ledna dopoledne na besedě s pražskými novináři náměstek ministra školství a kultury inž. B. Pelíšek. Za posledních dvanáct let už byla podniknuta řada jednotlivých akcí pro zvýšení kulturní úrovně občanů cikánského původu, které však měly jen dílčí úspěchy..... Občanů cikánského původu se u nás odhaduje asi na 150 000, z toho asi 40 000 žije kočovným a polokočovným způsobem.... Uvážíme-li, že 80 % občanů cikánského původu je dosud negramotných, že se dožívají o 15 - 20 let nižšího průměrného věku." (Rudé právo, 20.ledna 1959).
"ČSM a cikáni. Míjeli jsme za vesnicí skupinu všelijakých stlučených chatrčí, před nimiž se popelily polonahé cikánské děti. Hlavou vířila neodbytná otázka. Proč tihle lidé ještě dnes takhle žijí? Některé závody, kde jsou mladí cikáni zaměstnáni, zakládají pro ně nejrůznější vzdělávací kroužky. Ve většině případů se však kroužky rozpadají.... Problém je i školní docházka části cikánských dětí. Rodiče je posílají do školy opožděně a děti pak ve vyučování nestačí ostatním. Skončí-li mladý cikán školní docházku, ošívají se leckde v závodě přijmout jej do učení. Jaký div, že pak bují všelijaké názory o tom, že cikání nic nedovedou, že se žádnému řemeslu pořádně nevyučí." (Mladá fronta, 14.srpna 1958.)
"Máme ještě na školách děti, které se chovají k cikánským dětem odmítavě, jsou k nim chladné a nenavazují s nimi přátelství, nechtějí vedle nich sedět, ba i matky přicházejí do školy a žádají přemístnění svých dětí. Pohříchu najdou se ještě i takoví učitelé, kteří sami podceňují cikánské děti, neposkytují jim pomoc a jen mávnou rukou, že beztak z těch dětí nic nebude." (Jolana Lorková, Pravda, 21.března 1959)
"Cikánský problém zůstává. Jde o to najít práci pro více než 95 000 cikánů a dbát, aby si zvykli na pracovní disciplinu a dosáhli potřebné kvalifikace. Zatím ovšem 43 % z celkového počtu cikánů v produktivním věku vůbec nepracuje. A zároveň přibývá případů, že závody v duchu nové soustavy řízení se jich jako málo produktivních pracovníků raději zbavují, než aby se dostávali na úroveň ostatních pracujících Převážná část cikánů se totiž spokojuje s nízkou mzdou, protože přídavky na děti jim je bohatě doplňují." (Zemědělské noviny, 25.února 1967).
"Pražský rozhlas potírá odpor občanů proti cikánům.... Eduard Lacko z Nového Jičína praví: ´Jsem cikán a pracuji jako dělník ve Stavosvitu. Postrádám trochu zájmu o to, jak převychovat všechny cikány, jak jim pomoci, aby se zbavili všech špatných vlastností.. Píšu vám to proto, že bych si přál, aby všichni cikáni v ČSR žili tak jako já. Mám domov a práci. Syna jsem dal vyučit malířem pokojů a dcerka je švadlenou.´ Mluvíme o věci proto, že ještě ne všichni cikáni mohou a umějí tak dobře žít." (Pražský rozhlas, 19.ledna 1959).
"Pomalu jsou to dva roky od vydání stranického dokumentu o práci mezi cikánským obyvatelstvem.... Zatím se totiž nezřídka stává, že se někteří funkcionáři národních výborů neřídí stranickými směrnicemi..... A bývá to i tak, že cikánské rodiny (aby se prý nejitřila veřejnost) nadále odstrkují do stísněných a zdravotně nevvyhovujících jizeb." (Rudé právo, 15.března 1960.)
"Problém s cikánským obyvatelstvem trvá. Copak na ně vůbec ještě něco platí? Náš MNV se už několikrát usnesl, že potrestá Juliuse M. vystěhováním z obce. Jednou mu dokonce sám předseda dal peníze na cestu. A Julius M.? Peníze utratil a máme ho tu dodnes. Jeho družka K. byla odsouzena na 15 měsíců za krádeže na opilých. Trest nenastoupila, protože je neustále v jiném stavu a podle svého vyjádření do vězení nepůjde, kdyby měla rodit každým rokem. S bytovou situací je to vůbec nejhorší. Byt demolují a bez souhlasu MNV se prostě přestěhují do jiného. Jan H. bydlí už ve 23. bytě. Všichni sice nejsou stejní... X.Y. by si byt zasloužil. Od r. 1953 pracuje nepřetržitě v jednom závodě. Je jich v jedné místnosti osm, do nového nábytku se dala houba." (Osvětová práce, 3.října 1962)
"Bytová otázka, to je to najbiednejšie, čo je u súdruhov cigánského povodu." (Práca, 8.února 1958).
"Bylo by dobře, aby se cítili jako plnoprávní občané i v soukromém životě." (Večerní Praha, 22.září 1958).
- - -
Jen pramálo příslušníků cikánského etnika přežilo nacistický holocaust. Teď jsou jich statisíce, odhady se liší. Snadné je ovšem si uvědomit, že zásluhou jejich rekordní rozmnožovací schopnosti nebude celospolečenských problémů ubývat.
K jak podstatným změnám došlo v porovnání s příklady z doby před půl stoletím? Určitě ubylo analfabetů, žádných již 80 procent. Rozhodně přibylo na vynalézavosti, šikovnosti využívat a zneužívat štědrosti a dosavadní trpělivosti nynějšího welfare state. Tak lze i uspět s vhodným předstíráním politické persekuce a s žádostí o azyl dojnou krávou učinit i státy zahraniční (například Dánsko), ba i zámořské (zejména Kanada).
Po sametovém kotrmelci a při prvním znovunavštívení rodné země jsem v Praze zašel za svým na Hradě úřadujícím přítelem Pavlem Tigridem a tam se mu rozpovídal o nepříjemně přibývajících podobností s americkou černošskou menšinou - třináct procent národa, s nezřídka stoprocentním dopadem na celou společnost. Sebedestruktivní dopad Affirmative Action - domáhání se remediálních výhod "pozitivní diskriminace", což neuniklo pozornosti všemožných cikánských, posléze již romských předáků.
Slavný exulant navrátilec přikyvoval a poslal mě do blízkých dveří k jinému významnému funkcionáři, jenž se ale nezajímal a při první vhodné příležitosti se mě zbavil.
Nic užitečného jsem rovněž nepořídil u Emila Ščuky, tehdy předsedy Romské iniciativy či jak se to tehdy jmenovalo. Nijak nepomohlo, že jsem se dostavil v doprovodu své manželky s částečně cikánskou vizáží
- - -
Nepřehlédnutelné jsou paralely americko- české. Jak černošský, tak romský důraz na eufemismech, politické korektnosti, tuze tak na sensitivity - citlivosti, utraháklivosti, a z toho plynoucí děs z nařčení z rasismu, hříchu nejstrašnějšího.
Banda cikánských holomků přepadne, zmlátí, přizabije či zcela zabije samotinkého gádžu a český stát a media si netroufnou pravdivě to zhodnotit jako rasově motivovaný čin a zločin. Jejich kriminalita - od násilností po rozkrádání čehokoliv kovového - se rozplyne v nezřetelnosti. Velká Amerika poslouží velkým vzorem: i neutuchající vraždění ve vlastních řadách černošských gangů je policejně přikázáno etnicky nespecifikovat. Před pár dny (26.3.2014) v městě Louisville, stát Kentucky, horda černošských výrostků v odhadovaném počtu 200 se pustila do řádění, přepadání, všemožných násilností, avšak za pramalého zájmu politicky korektních medií.
Doba vyžaduje měřit tuze nestejným metrem. Příkladem poslouží Brusel se svými europokrytci hodnotícími stav české rasové harmonie. Též by rozhodně neprospěl zrod profesionálních Romů podle vzoru amerického podvodníka Ala Sharptona.
Má předpověď českého politického počasí: napřed dojde k jistotě zhoršení, zostření stiuace, z níž by se ale mohla vyklubat možnost rozumného vylepšení k vzájemnému prospěchu.
Vesměs jsem citoval zdroje hodně dávné. Uzavírám odhadem z minulého roku:
S ROMY SE NÁM NEŽIJE DOBŘE, MYSLÍ SI NEJVÍC LIDÍ ZA 15 LET. (MFDnes, 22.5.2013.)
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče