Otázku života, vesmíru a tak vůbec má pan Urbánek vyjasněnou (Tajemství pralesa, NP, 2.6.2014).
Z nějakého důvodu ho zneklidňuje, že u někoho to může být jinak.
Kdyby Tomáš Halík měl čas a náladu nahlížet do podobných diskusí, předpokládám jeho odpověď, že ani on v existenci nadpřirozených bytostí nevěří. Pokud by se autor dostal dál, než k názvu knihy, který ho tolik irituje, záhy by zjistil, že pláče na nesprávném hrobě.
Možná by ho překvapilo, že Halík v jistém směru zcela souzní s Dawkinsem a jeho militantními příznivci.
Dětinskou představu moudrého dědy řídící svět z obláčku můžete jistě snadno vyvrátit.
Ale, propánaboha, vždyť vám to nikdo nebere!
Oproti tomu každý, kdo najde odvahu prodlít aspoň chvíli myslí za hranicí prostoru a času, musí mírně řečeno znejistět.
Někoho to přinutí k zamyšlení. Někdo to nechá plavat.
Jiní se drží křečovitě za rukáv taťky Dawkinse a třese se strachy, aby nemusel opustit svůj jednoduchý, ohraničený svět, kde není nic tajemného ani nepoznaného.
Co kdyby za tím plůtkem byla přece jenom nějaká divoženka...
P.S. A co vlastně ten Halík dokázal? To takový Jarda Jágr...