Za všechno může marijuana. Možná i za smutný konec dona Juana
Televizi platím jako loajální koncesionář každý měsíc, ale dívám se na ni málokdy. V poslední době mám navíc dojem, že kdykoli ji zapnu, bude v ní někdo mluvit o marihuaně. Nikoli o té nevinné rostlince, nýbrž o lidech, kteří pod jejím vlivem něco zavinili. A taky o lidech, kteří ty viníky statečně pronásledují.
Musíme zvýšit počet silničních kontrol zaměřených na drogy a nakoupit dostatečné množství drugtesterů, prohlašuje nový policejní prezident. Chvíli jsem koukal na obrazovku, jestli se tam někde ve studiu neobjeví někdo další, třeba ministr práce a sociálních věcí nebo nějaký jeho náměstek nebo někdo takový. Každému přece musí být jasné, že jakýkoli významný nárůst spotřeby nějaké návykové látky je sociálně patologický jev, který by měli řešit (ale ze všeho nejdřív důkladně analyzovat) odborníci z oblasti sociální psychologie, sociální patologie nebo sociální práce. Ale nikdo další se tam neobjevil. Takže namísto analytického vhledu a systematického řešení můžeme čekat další represivní zkrat(ku) ze strany státu.
Můj hlavní dojem? Zase tady někdo spěchá. Chtějí se rychlé výsledky, nejlépe hodně konkrétní, aby mohl být někdo pochválen, povýšen a vyznamenán. Za jakou cenu? Za jakoukoli, i za tu, že zase nebudeme příliš vědět, co činíme a proč. Uděláme dva hrdinské kroky vpřed, když je na nás upřena mediální pozornost, a jakmile se novináři vytratí, uděláme potichu tři kroky zpátky. Takhle se to u nás vaří, a neračte se dívat pod pokličku. Mohlo by se vám z toho udělat šoufl.
Škoda. Protože tenhle přístup není ani trochu clever.
Ve skutečnosti nepotřebujeme více drugtesterů v rukou dopravních policistů, ale méně mistrů světa ve spotřebě alkoholu, kteří si v hospodách každodenně prolévají hrdlo tvrdě návykovými látkami a přispívají k vytváření atmosféry tolerance vůči jakýmkoli návykovým látkám, včetně té démonizované marihuany. Nepotřebujeme rychlé výsledky na poli boje s drogami, ale důkladný vhled do skutečných příčin zneužívání návykových látek všeho druhu ve všech patrech naší společnosti. Nepotřebujeme líbivé proklamace z úst nájemných politiků a státních funkcionářů, jako spíše sebevědomou a respektovanou policii vybavenou veškerými potřebnými pravomocemi, aby rychle a účinně odhalovala vietnamské i české vývařovny pervitinu nebo nelegální pěstírny konopí zaměřené na konzumenty z řad hodnotově zmatené mládeže. A potřebujeme také nekompromisní státní zástupce a neúplatné soudce, kteří by policejní práci dotahovali do důsledného konce a pěstitele a vařiče nežádoucích produktů se nebáli tvrdě potrestat nebo dokonce vyhostit ze země bez možnosti návratu. Bez ohledu na případný názor Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku, pouze s ohledem na zdravý rozum a pud sebezáchovy.