Dostal jsem nádherné video z Duxfordu, letiště, kde byla obří letecká show k poctě všech letců, kteří obětovali své životy za druhé světové války. Nádhera! Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsme s kolegou Láďou na tomto letišti nedaleko Londýna trávili každou volnou chvilku. Prvně jsme tam byli v roce 1989 v den, kdy to v Praze komunisti odpískali. Tehdy se ještě smělo zcela volně do hangárů, kde se opravovala a renovovala letadla. Tam jsme s mechaniky a s mistry slavili pád vlády jedné strany. Uprostřed nádherných letadel a skvělých lidí. Že to potom dopadlo trochu jinak, než jak jsme si tehdy naivně představovali, to je jiná věc.
V dubnu uplynulo osm let od okamžiku, kdy se Láďa rozhodl odejít dobrovolně z tohoto světa. Nikdo z nás nestál tehdy nablízku a nikdo mu nepodal ruku. Já byl místo něj v práci, protože se na něj sesypal celý svět. Nabízel jsem mu, že ho odvezu k doktorovi, který mu pomůže. Věděl jsem, že chodil k nějaké doktorce do Slaného. Letadlo mělo zpoždění a já měl trochu času. Viděl jsem, že je úplně na dně. Odmítl, že jeho matka je také lékař a že pojede za ní. Znal jsem jeho rodiče, takže jsem věděl, že je to zbytečné, že oni ho z hlubokých depresí určitě nedostanou. Ale nenechal se přemluvit. Nevím, kam nakonec jel, ale v noci mi volal z domova, evidentně opilý, že se mi omlouvá a že mě druhý den ráno v práci, kde jsem byl již třetí den a noc, vystřídá. Nevystřídal, už nikdy nepřišel. Náš kamarád Martin ho našel doma oběšeného. Hrůza! Člověka napadá, co mohl všechno udělat a neudělal, že jsem mu mohl zachránit život. Nemohl a neudělal jsem to!
Na Láďu jsem si vzpomněl, když nás od rána do večera Nova s Primou masírují Džambulkou. Sebevražda téměř v přímém přenosu! To se ty dvě pijavice, které se na ní přilepily a těžily z ní několik let, mohly víc snažit! To nikomu z těch, kteří Džambulku léta hltali, nepřipadalo divné, že když se ti dva pitomci porvali, že u toho byla vždycky televize? Čirou náhodou? Že když udělala pěvecká hvězda osmdesátých let nějaký malér, tak tam opět byla televize? A z čeho asi žila, ze zpěvu to jistě nebylo. Zpívat nikdy neuměla a mám dojem, že za posledních dvacet let ani nic nenazpívala. Ale dost možná, že se mýlím. Tato hudba není mým šálkem čaje a vytrvale ji čtyřicet let ignoruji.
S příchodem nových pořádků přišel i bulvár. Začalo to Špíglem a dnes je to Blesk a další. Nedávno jsem se chtěl koukat na dokument o bulváru, který byl anoncován Českým rozhlasem. Byl jsem na to zvědavý. Vydržel jsem se dívat asi pět minut, bylo to nad mé síly. Jakýsi Pavel Novotný, o kterém tvrdili, že je nekorunovaným králem bulváru, tam plácal neskutečné hovadiny. To, že si šlapal na půlku abecedy, dobrá, není televizním hlasatelem, to by nevadilo, ale kultura jeho vyjadřování, tedy projevu, byla hluboce pod hranicí snesitelnosti. Jediné, co jsem pochopil, bylo, že se ten člověk má extrémně rád a že sám sebe nesmírně obdivuje. Měl jsem rád herce Petra Novotného. V dobách, kdy hrál ještě divadlo a nestal se všudypřítomným a nesnesitelným bavičem. Zuzana mi řekla, že toto je jeho syn. Proboha, proč ho tatínek nemlátil za výslovnost a vyjadřování? I když byl Petr později všude a dvakrát, nedala se mu upřít dobrá výslovnost a v dobách, kdy byl hercem a později uváděl koncerty Greenhorns, i kultura projevu.
Martě Kubišové zakázali komouši zpívat a za pár let na ni většina lidu prostého zapomněla. My, posluchači Radia Svobodná Evropa, jsem věděli, že tato skvělá zpěvačka byla mluvčí Charty. Byla a je to vynikající zpěvačka, a přesto o ní po pár létech nikdo nic nevěděl. Iveta Bartošová přes dvacet let nic nenazpívala a když zpívala, tak byla silně podprůměrná, a přesto se o ní a o jejích eskapádách díky bulváru neustále psalo. Paní Nula byla denně v novinách a televizi. Proč, proboha?
Když zemřel pan prezident Havel, byly noviny plné vzlyků a vzdechů, mnohdy od lidí, kteří mu za jeho života nemohli přijít na jméno. Kdosi o tom řekl, že to je "funerální festival"! Co je ale potom proboha toto? Když zemře úplná nula, tak se týden na Nově o ničem jiném nemluví. Dej jí pánbůh lehkého spočinutí a nám už konečně pokoj!