Přínos letního času je v tom, že většina lidí může lépe využít svého volna
Předminulou neděli bylo krásně; co víc, byl to první letošní den s letním časem. Ti nejaktivnější vyrazili už ráno, většina však až pěkně po obědě: odpoledne se lesy a luka zaplnily houfy turistů, zahrádkáři sadili a okopávali, silnice skrápěli potem staří i mladí cyklisté, alespoň na procházku do parku vyrazily celé rodinky. I stařeček se stařenkou poseděli na zápraží, aby zaslouženě prohřáli staré kosti. Všichni tito lidé nemuseli spěchat domů také díky tomu, že se jim odpoledne právě prodloužilo o hodinu.
Prodloužilo se i panu Ladislavu Jaklovi, ten však nejspíš chystal už doma další verzi svého každoročního nadávání na letní čas - zatímco dříve svůj článek recykloval rok co rok beze změny, v posledních letech ho čtenářům nabízí pokaždé v trochu jiné podobě (naposledy v pondělí), vždy nicméně stejného obsahu: i když už na Hradě nesedí, ani v Klausově institutu zjevně ještě píchačky nezavedli, takže stále podléhá iluzi, že tak jako on i ostatní si svůj denní režim volně mohou naplánovat podle vlastní vůle.
Pan Jakl letní čas vidí jako nesmyslné nařízení, srovnatelné snad jen s tím bruselským o křivosti banánů. Správně přitom uvádí, že čas je objektivní danost, určená konkrétní zeměpisnou délkou té které oblasti – domnívá se proto, že umělé posunutí takovéhoto přírodního rytmu je formou násilí na lidech, popřením kosmického řádu. Argumentuje, že žádné světlo proto večer o hodinu déle nebude, stejně jako se z pětistovky tisícovka nestane – a v tom je právě jeho fatální omyl: "Delší večer nezařídíme tím," píše Jakl, "že tomu okamžiku, kterému jsme do minulého týdne říkali osm večer, budeme najednou říkat devět večer. Tím se delší den neudělá, jen tomu budeme jinak říkat. Peníze se nerozmnoží tím, že pětistovkám začneme říkat tisícikoruny."
Já však ze zkušenosti vím, že zatímco za pětistovku mi nikdo tisícovku nedá, tu hodinu k dobru v létě opravdu mám. Prostě proto, že ač je moje pracovní doba po celý rok dána od sedmi do čtyř, v létě chodím díky umělému posunu času vlastně na šestou, a tak můžu domů vlastně už ve tři – a je to tak lepší, člověk si víc užije venkovních radovánek, jeho volný čas se skutečně prodlouží, ač samozřejmě nikde v přírodě žádné hodiny nepřibylo ani neubylo a den jich má nadále rovných 24. Využilo se jen lépe toho, že v létě svítí slunce déle než v zimě. Takže žádné kejkle s časem, pouze jeho racionálnější nastavení.
Pro ty, co nejsou zcela pány svého času, je to velmi důležité. To se samozřejmě lidí typu pana Jakla netýká: ten je na tom podobně jako královna Marie Antoinetta, co se podivovala, proč nespokojený lid nejí teda namísto chleba koláče – o některých aspektech života běžného člověka nemá tušení. Myslí si asi, že nabídky práce o všelijakých pracovních dobách se povalují na ulici, jen si zvednout tu správnou, každý podle svojí nátury. Domnívá se, že obslužnost obyvatelstva funguje všude jako v Praze. Úplně přehlíží, že většinu společnosti tvoří zaměstnanci odkázaní jak na režim svého zaměstnavatele, tak i na harmonogram veřejné dopravy, obchodů a služeb.
Skoro každý je nucen se obecně nastaveným časem řídit, byť mu svoboda "dělat pekaře nebo popeláře" samozřejmě zůstává, třebaže jen hypoteticky, neboť v praktickém životě to s prací a výdělkem není tak jednoduché, jak si pan Jakl myslí. Zastánce letního času nelze ovšem odbýt takovým narcistickým krasořečněním, stejně jako by zase bylo levné panu Jaklovi odpovědět, ať jde tedy dělat prodavače do supermarketu nebo číšníka – problém není v tom, kdo se čím má živit, ani v tom, že by byl letní čas dalším nesmyslným bruselským nařízením, pokračováním ve "výmyslu generálů z první světové války". Tak otázka nestojí - je třeba se spíš zeptat, čemu (či komu) ten letní čas slouží.
Argument o jeho energetické úspornosti je totiž dnes již překonán – je-li vůbec nějaká, pak zcela zanedbatelná. Původní účel zavedení letního času tedy již neplatí. Přesto zůstal u nás i v Evropě zachován a má své odpůrce i obhájce. K čemu tedy může být dobrý dnes?
Odpůrci tvrdí, že letní čas je výmyslem "inženýrů lidských duší", co by rádi "poroučeli větru, dešti". Kritizují zejména dřívější ranní vstávání na jaře, kdy si běžný dělník musí natáhnout budík ne na pět, ale vlastně už na čtyři, ne-li ještě dřív. Ještě hůře to nesou děti, které zase potom večer nechtějí jít spát po večerníčku, když venku přece ještě svítí sluníčko. Mnozí si stěžují na rozkolísaný denní režim a z něj vyplývající psychickou nepohodu, což vede nejen ke zdravotním komplikacím, ale i k pochybením a nehodám.
Příznivci letního času zase tvrdí, že takovouto inženýrskou manipulaci se svým režimem si rádi nechají líbit: delší letní den jim za to stojí. Vedle širších možností pro volnočasové aktivity i proto, že delší působení denního světla na svůj organismus příznivě oceňují. Tito naopak tedy vítají racionálněji nastavený denní režim a z něj vyplývající psychickou pohodu, což vede nejen ke zdravotnímu zlepšení, ale i k lepší koncentraci a prevenci proti nehodám.
Ač jsou tu na jednu a tutéž věc různé pohledy, jedno je jisté: den je v létě opravdu delší než v zimě. Proto nejen člověk, ale i fauna má tendenci být v tomto ročním období aktivnější, k čemuž patří i časnější vstávání. Námitky typu "ranní rose a dobytku člověk neporučí" jsou tedy mimo mísu, neboť jim poroučí příroda sama a onen rozdíl je v průběhu roku až několikahodinový. Z tohoto hlediska je tedy letní úprava času o hodinu jen přiblížením se k přirozenému stavu věcí. Jak ale toto přiblížení komu vyhovuje?
Zdá se, že letní čas vítají zejména zaměstnanci bez malých dětí, co se od jara do podzimu rádi věnují zahrádce či lesu, cyklistice nebo koupání, sportu i relaxaci pod širým nebem. Ty ostatní, takto také méně zdravě žijící, už jen otravuje, musí-li zjara vstávat najednou o hodinu dřív. Že pak venku až do večera krásně svítí slunce, to jim k ničemu není, naopak jsou ještě nuceni zatahovat při večerních zprávách žaluzie. A jsou-li pak - podobně jako pan Jakl – stiženi i alergií na cokoli celoevropského, potom tedy mají o další důvod k nadávání víc.
Letní čas ovšem, ať si kdo chce co chce říká, není žádný byrokratický nesmysl, ale užitečná věc pro každého, kdo alespoň v létě netráví všechno svoje volno doma, v hospodě či jinde mezi čtyřmi stěnami. Je to především více světla a možností žít zdravěji – pro všechny, kdo o to stojí. Možná lidi přeceňuji, ale mám pocit, že takových je stále většina. A ty, co o to nestojí, snad ona plus minus hodina dvakrát do roka nezabije, stejně jako bez úhony přežijí i lety na dovolenou v jiné části světa, často přes celou řadu časových pásem.
Nakonec, argument o tom, že letní čas není ten náš správný astronomický, nýbrž kyjevský, je sice formálně správný, avšak zcela zbytečný. Jak je sice zeměpisnou délkou dáno, ve které části dne se zrovna ona část zemského povrchu nachází, tak zároveň čas sám, tedy hodiny, je v tomto smyslu opravdu jen čistou abstrakcí – o sobě je nepostihnutelný, a tak si ho představujeme analogicky k prostoru, totiž jako body na přímce, jak to popsal Immanuel Kant v Kritice čistého rozumu. Jak si pak lidé toto pomyslné měřítko, jímž své rozvrhy navzájem od jízdních řádů až po televizní programy slaďují, podle svých potřeb tam či onde nastaví, to záleží opravdu jen na nich – čas coby společenská dohoda by měl potřeby dotyčné společnosti odrážet a nikde není psáno, že místní čas musí odpovídat tomu astronomickému. Zkrátka – jaké si to lidé s časem udělají, takové to budou mít: buď jim bude slunce svítit ráno dříve, anebo večer déle.
Letní čas je tedy, shrnuto a podtrženo, geniálně jednoduché řešení, jak lidské činnosti lépe přizpůsobit sezónním změnám v přírodě, aniž by bylo třeba měnit cokoli jiného. Je to bezplatná alternativa ke všem těm drahým fitness-wellness-relaxům. Každý tak získá na půl roku hodinu světla denně k dobru a je pouze na něm, zdali toho využije. Je proto jen namístě, když si přátelé sportu, lesa či zahrádky přejí letní čas zachovat – a nikomu tím neškodí.
Ani panu Jaklovi. Koneckonců, tomu by naopak mohlo imponovat, že jeho přátelé na východ od Kyjeva žijí už tři roky o hodinu napřed po celý rok, i v zimě, takže je teď žádné vstávání o hodinu dřív nepotkalo. Takový celoroční letní čas by byl ostatně dobrým kompromisem, který bych podepsal také.