Ve starověku se křesťanské církve zabývaly ze všeho nejvíc evangelizací a ve středověku zase politikou. V obou případech se stejnou chutí a s nemalými úspěchy.
V novém věku (včetně věku přítomného) se církve soustředí především samy na sebe. Což nemusí být nutně tak špatné, pokud to nebude sobecké, pokud to bude spojeno s tím, že půjdou trochu do sebe a podaří se jim udělat to, čemu se v oblasti IT říká aktualizace.
Církve potřebují důkladně obnovit svoji duchovní identitu, výrazně zjednodušit svoji organizační strukturu, nekompromisně zmodernizovat svoje vnější projevy.
Tento proces ovšem může komplikovat skutečnost, že středověk skončil v některých velkých církvích s dlouhou tradicí o několik staletí později než v okolním světě. V některých ohledech dokonce možná ještě trvá.
Další komplikací může být přesvědčení některých náboženských představitelů, že církve jsou tu od toho, aby lidem říkaly, jak mají žít, a lidé jsou tu od toho, aby je živili. Případně, pokud jim bylo živobytí nějakým způsobem nespravedlivě zkomplikováno, mají nárok na právoplatnou náhradu a kompletní odškodnění i s úroky.
Proč? Protože vy nás přece potřebujete! Jenže co když ne?
Církve by měly skoncovat se svou ekonomickou a možná i mentální závislostí na státu. Přestat s trapnými tahanicemi o peníze, domy, lesy, pozemky a deskové malby Mistra vyšebrodského oltáře, protože tyhle právní tanečky poškodí jejich pověst na dalších sto let. Měly by začít hledat nový, eticky čistý zdroj příjmů v podnikatelské činnosti a formou desátků svých členů nebo jiným způsobem hradit platy pastorů, pastoračních asistentů a misijních pracovníků.
Takovéto sebevědomé, ekonomicky nezávislé, komunitě užitečné a svému poslání věrné církve by dozajista přitáhly pozornost mnohých sponzorů a firemních i individuálních dárců.
Pro dobrý příklad netřeba chodit daleko. Největší křesťanská autorita, Pavel z Tarsu, to takhle dělal. Ačkoli cestoval, psal, organizoval a vyučoval v míře pro většinu lidí nepředstavitelné, současně byl schopen postarat se o své příjmy tak, aby nebyl nikomu ekonomicky na obtíž. A tohle učil: Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama. Tak získáte úctu těch, kteří stojí mimo, a na nikoho nebudete odkázáni (1. list Tesalonickým, 4,11-12).
Na ochotě církevních představitelů klást si nové otázky a odpovídat na ně jiným způsobem než dosud závisí do značné míry budoucnost křesťanství v naší zemi. Protože konkurence roste a o slovo se už nehlásí pouze ateisté, ale i mnohá další silná a expanzivní náboženství, především muslimové. A brzy to slovo dostanou.