Byli soudruzi jen amatéři?
"Bode o nás inspekce",ohlásil nám vzrušeně o velké přestávce spisovnou hanáčtinou k nelibosti češtinářů ředitel naší malé školy. "Eště, že je to podle pláno," dodal s úlevou. "Te drohy só nebezpečny, protože přendó akorát dež neco inspektorovi nepasoje nebo dež si nekdo stěžoje. Náš inspektor je sakramenske mazané lišák. On přende na všecko. Jedenkrát sme tode potřebovale jedno třido navíc, ale děcek nebelo a chtěle sme mět nějaky přesčase, tak sem ohlásil jedno třido vic. ... Přešíl a zrovna chtěl hospitaco do té třide. ... Tak to prasklo. Ten mně venadal... No, šak ani včel nemáme česty svědomí. Máme v rozvrho štere hodine načerno. Václave, zkontróluj ešli só od tech hodin všecke zápise. Ostatni také zkontróĺujte všecke zápise do třídních knih, abe hrále s plánem. Předsedi komisí mně do pondělka oděláte aspoň tře zápise. Franto, na tebe je spolehnoti, pravdaže máš te gázmaske vpořádko? ..."
Toto se událo za doby tlejícího socialismu v jeho šedesátých létech. V té době platila nikde nepsaná zásada: Dejte pokoj inspektorovi, on dá pokoj vám.
Škola a společnost se úspěšně prodírala k osmašedesátému roku. Až ve společnosti začala probíhat diskuse. I o škole. Nastalo oživení v práci a monotónnost pominula. Vpád varšavských přátel z Moskvy tomu učinil přítrž.
A přišla nová inspektorka. Blondýna, nevzdělaná, bez aprobace, s naučenými hesly, kterých bylo vždy vyvěšeno pro normalizační potřebu dosti. Přišla se zlobou v očích, se zlobou pramenící někde u Aurory, zlobou od Prvního revolucionáře, který "neznal slitování …". Kam vstoupila, či vpadla, z té školy musel někdo odejít. Jako odpadlík Leninovy víry. Ze své školy, ze které ji strana povolala kosit své kolegy, vyhodila hned šest bývalých kolegů. Slušný počin. Kam? K asfaltérům, k závozníkům, do obchodů za pult, … V té době servilní kolegové, s menším duševním a pracovním potenciálem, ožili. IQ byl nahrazován poučkami na politických školeních a kazatelé násilí, diktatury proletariátu a poučovatelé z krizového vývoje měli vedlejší příjmy. Komunisté vyhazovali komunisty, nestraníci udávali nestraníky, aby je pak bolševici také vyhodili. Byla normalizace. Vyloučen, vyškrtnut, kárán byl komunista. Záznamy v kádrovém archu obdrželi nekomunisti. Slib věrnosti režimu, jako předstupeň kolaborace, museli ústně i písemně složit všichni, co chtěli ve škole setrvat. Školství vstoupilo do stadia mravní hniloby. Naše inspektorka si sakramentsky dávala pozor na ty, kteří budou v budoucnosti rehabilitováni alespoň hubou, aby moc nezpychli a nebyli chváleni. Nekontrolovalo se to, jak kdo učí, proč se neprobralo učivo, ale jaká hesla byla vytýčena na začátku hodiny, zda hodina vůbec měla ideový, rozuměj, bolševický cíl.
I stařečci v Ústředním výboru však přišli na to, že k výuce potřebují i normální kantory a nejen servilní mluvky z politických školení, že nelze pokračovat v ponižování bilakovským poučováním. Zahájili, jak jinak, kampaň. Jmenovala se Nová koncepce. Každý z učitelů napíše práci a bude vyzkoušena jeho způsobilost a rázem zde budeme mít novou školu. S novými metodami i novým obsahem. Nad tím vším budou bdít rudá vlajka a množiny. O množinách se bude diskutovat všude. Od mateřských škol po školy vysoké, v dílnách, v družstevních stájích i v klubech důchodců. Myšlenka třeba dobrá, provedení prováděné ideology selže a zajde do ztracena. Mluvky samy nelze naučit myslet a vůbec už ne, aby učili myslet děti.
A tak jsme si zazpívali, že "všechno bude fajn", a dali se do práce. "Nejsme jako oni", a proto jaksi úmyslně jsme přehlédli, jak se do čela, i k inspekci, derou lidé, kteří o sobě prohlašují: "Také jsem cinkal." Ve skutečnosti počítal děti a učitele chodící do kostela a hlásil dále, psal servilní články do komunistického tisku, udával na OV KSČ a likvidoval kolegy, kradl.
S napětím jsem očekával, jak to bude ponovu. Ohlásili se. Až po mnoha létech od převratu. Ne jeden, ale přímo inspekční útvar, spíše však inspekční smečka.
S dostatečným předstihem jsme dostali jejich seznam. Než vstoupili, byli jsme všichni zvědaví, jak se v inspekci projeví popřevratové řeči. Zvědavější byly kolegyně. Rozprostřely sítě a zjišťovaly, kdo z inspektorů je kdo. Výsledky zjištění naznačovaly nevalnou pověst týmu. Informace byly ověřovány přímo na školách, na kterých inspektoři působili.
Vedoucí inspekce, která svoji aprobaci tajila, se před nástupem na kontrolní úřad proslavila tím, že v zápisech dělala pravopisné chyby. Byla za to často napomínána, což uváděla jako pronásledování minulým režimem. Tak se dostala k inspekci. Její manžel pracoval ve školství také. Pracoval? Kradl.
Dějepiskyni jsme znali z dřívějška. Ta u nás řešila dříve opakovanou stížnost na špatné vyučovací metody školy. Stížnost opakovaně podávala jedna podnikatelka, protože její syn neprospíval. Na hodnotících poradách opakovaně zaznívalo, že je ve výuce apatický a ignoruje veškeré úkoly. Opakované nelichotivé zápisy inspektorky a podněty ke zlepšení práce školy ředitele rozlítily. Předal věc kriminální policii pro podezření, že syn podnikatelky požívá drogy. Na základě tohoto podání policie objevila celý drogový gang. Ze školy byl vyloučený nejen náš student, kterému se tak křivdilo, ale i jeho sestra studující na obchodní akademii.
K uvedené drogové skupině měl velmi blízko i syn další členky inspekčního týmu. Bylo zjištěno, že tato inspektorka pro mateřské školy si přijde s naším gymnáziem tak vyrovnat účty. Její syn opakovaně, poněkolikáté zahajuje studium na zdejších středních školách. A nedaří se mu a nedaří. Je to tak beznadějný případ, že nepomáhá ani inspekční křeslo matky.
Biolog psal oslavné články na bratrskou agresi v osmašedesátém do místních novin. Jako tehdejší zástupce ředitele by si chtěl opravit zaváhání a svou servilitou se chtěl vrátit do lůna strany. Neúspěšně. Zpět ho nevzali. Anulování členství nyní používá k popřevratovému kariérnímu růstu.
Ekonomickou prověrku školy provede jiná dějepiskyně. Převrat ji zaskočil. Podanou žádost ke členství u komunistů rychle vzala zpět a vstoupila k ODS. Dotáhla to až na ministerstvo. Druhým rokem je na inspekci. Vzali ji tam ale s podmínkou, že inspekce na školách nesmí provádět sama. Jako doprovod k ní musí být přiřazen opravdový inspektor.
Estetik se předvedl až při inspekci. Ten vynikl obzvlášť. Zasloužil si proto i zvláštní stať: Vstříc státní maturitě (Neviditelný pes, 21.3.2011).
Inspektoři si vyžádali mnoho kil papírů, které už jim tam stejně opakovaně byly zasílány. Vedoucí blondýna si přišla osobně v den, kdy ředitel zrovna projednával případ krádeže jednoho našeho studenta. V samoobsluze ukradnul litrovou flašku rumu. Výjimečný student toho měl už na svědomí více. Inspektorka si vyžádala účast na jednání. Když toto jednání vrcholilo, přerušila je. Vyzvala ředitele: "Pojďte se mnou!" A zavedla ho ke vstupním dveřím školy: "Pane řediteli, zde končí vaše pravomoc. Co dělají studenti za touto čárou, vás nesmí zajímat. … Prohlédla jsem si váš školní řád. Nikde se nezmiňuje, že škola bude trestat studenty za krádeže mimo objekt. Navíc váš školní řád neobsahuje práva studentů. Do nástupu inspekce to doplníte!"
Prohlédla si také zběžně některé zápisy: "Důtka za to, že slečna přelezla opakovaně zábradlí a vstoupila do kolejiště? Neexistuje. Je to mimo areál školy. … Napomínání, že studenti kouří pod okny bytu staré paní? Neexistuje. Ať si paní zavře okno." Divné uvedení, divná představa o škole od vedoucí týmu vstupující na komplexní inspekci: "Vám nic není po tom, co studenti dělají mimo školu." Triumfální vstup do školy.
Co následovalo.
Vedoucí inspektorka si pozvala sama vybrané děti ze tříd. Bez přítomnosti ředitele či zástupce školy, bez přítomnosti jiného inspektora je vyslýchala. Otázky byly výrazně laděny proti škole. Směřovaly k tomu, aby studenti negativně hovořili o škole. Tento způsob nelze vystopovat ani v období nejhorší normalizace. A normalizační soudruzi byli nějací kabrňáci.
Učitelé byli sezváni na ráno. Mateřinková inspektorka rozdala dotazník gymnaziálním učitelům: "Máte jet na dvouměsíční pobyt na pustém ostrově. Vše je zajištěno, můžete si však s sebou vzít pouze tři společníky. Vybíráte z Vašeho pedagogického sboru, koho si vyberete? A koho byste si nevybral(a) v žádném případě? O kom si myslíte, že by vybral Vás?" Sociometrickým dotazníkem z rukou diletantské inspektorky chtěla zjistit atmosféru ve škole. Reakce sboru nebyla jednoznačná. Všichni až na jednoho odmítli. Odmítnutí odmítnul jen kolega fyzik. Na uvedenou otázku odpověděl, že by na ostrov jel: "Vzal bych si s sebou paní vedoucí z kuchyně a dvě sympatické kuchařky. A oprostil bych se na dlouhou dobu od takovýchto stupidních dotazníků." Po této provokaci následovalo ječení dvou inspektorek v ředitelně, které komentoval školník: "Přemýšlel jsem, zda nemám do ředitelny neohlášený vstoupit s minimaxem." S dotazníkem se kolegové odebrali za psychologem z filozofické fakulty. Zděšeně odpověděl: "Odmítnutí je jedině správný postoj učitelů." A kterýsi dobroděj ze sboru dokonce vyvěsil odpověď psychologa na školní nástěnku. Následovalo další ječení.
Ekonomická poloinspektoka – dějepiskyně hodnotila hospodaření školy jako neefektivní. Škola vykázala ztrátu. Průšvih! Ztráta však byla způsobena vybrakováním rozpočtu v důsledku ochranných ekonomických balíčků státního rozpočtu. Balíčkové snížení rozpočtu bylo oznámeno škole 15.12.! A s překročení souhlasil i úřad.
A vyvrcholení? Při hodnocení inspekce se inspektoři v ředitelně pohádali. Značně. Ti solidní nemohli vydržet diletantství svých kolegů. V rozbouřené atmosféře na otázku ředitele, o co se opírají při hodnocení, odpověděla vedoucí, že je to, co bude zaznamenáno, jejich názor. Hle, názor, nikoli zjištění, jako podklad pro hodnocení. Názor, který nemá opěrný bod, bude sloužit jako podklad pro hodnocení. Inspektorka triumfovala: " A k inspekci budou přiloženy utajené dokumenty!"
Zážitků z nevšední inspekce bylo daleko více. Vždy když si pročítám výroční zprávy České školní inspekce, protože jsou nečtivé, srovnávám si je s Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti a vzpomenu si na inspekci u nás. Je mi líto, že na mrzutý stav našeho školství musí upozorňovat mezinárodní organizace. Je mi líto, že ekonomové dokonce propočítávají ztráty způsobené nekvalitním vzděláváním.
Pan ministr při svém nadcházejícím projevu při výročí jistě vzpomene na Jana Ámose. Jistě i průkopník vzdělávacích postupů by souhlasil, že je potřeba při nástupu každého ministra něco změnit. Změna učiní vždy výuku zajímavější. Je třeba změnit začátky vyučování, třeba změnit délky přestávek, třeba je potřeba vyhodit sedmnáct tisíc kantorů bez papírů. Především je však třeba se zabývat kvalifikovaností a mravní úrovní inspektorstva a školských úředníků, kteří špatný stav ve školství způsobili. O tom se však pan ministr nezmiňuje.
Když však pan ministr bude řešit násilnosti ve školách, když žáci sprostě napadají kantora, nechť doporučí jako reakci učitele na vyhraněnou situaci agresivního darebáka ministerskou formulku: "Jestli jsem tě naštval, tak promiň!" (To je citace z Metodického doporučení … z MŠMT.)
Pro cyklus Nejsme jako oni