Ještě jsem nevychladl, a tak asi není správné se svěřovat. Člověk má věci dělat s chladnou hlavou a s rozmyslem. Ale vem to nešť! O co jde? Když jsem byl v USA, tak mi jeden emigrant řekl moudrost: "Tady platí slovo vyslovené stejně jako napsané!" Odsunul jsem to spolu s jinými jeho prostopravdami do říše zapomnění. Jenže později, když jsem začal pracovat na Západě, jsem se mu v duchu mnohokrát omluvil. Na rozdíl od jiných pitomostí, které trousil, je toto pravdivé. Tedy tam v zemi kapitálu a vrahů z Wall Streetu.
Žiji teď převážně v Praze a se svou dětinskou důvěřivostí jsem již několikrát narazil. Uvěřil jsem lidem, že když něco slíbí, tak to i za hodinu platí. Naposledy jsem si "naběhl" včera dopoledne. Mám rád staré ameriky, a tak často pročítám inzeráty zabývající se touto tématikou. Našel jsem auto, které se mi vždy velmi líbilo a bylo i za slušnou cenu. Zavolal jsem majiteli, že bych měl o vůz zájem, jestli je stále ještě na prodej. A on že je a že ho mohu vidět na parkovišti jednoho super-hyper. Protože bydlím nedaleko, jezdím tam občas i nakupovat a toho auta jsem si tam všiml. Domluvili jsme se, že si auto přijedu prohlédnout.
Sešli jsme se na parkovišti. Mladý sebevědomý manažer mi k tomu autu moc nešel, ale budiž, nekupoval jsem toho pána, ale auto. Bylo moc pěkné a dobře jezdilo. Trochu mne zarazilo, že pán, zaměstnaný v tomto řetězci jako tiskový mluvčí, mě na rozloučenou zásobil několika "motivačními hesly", asi zapomněl, že nemluví ke svým podřízeným. Řekl jsem si, že hoch to s tak vymytou hlavou asi nemá lehké.
Domluvili jsme se, že druhý den zavolám, protože jsem měl zase odjet do zahraničí. Druhý den jsme se domluvili, že on připraví smlouvu a já do pátku přivezu peníze. Již ve středu jsem měl peníze v ruce, tj. den poté, co jsme se dohodli, že auto koupím. A tak jsem mu radostně po návratu z banky volal, že peníze mám a že si pro auto mohu přijet hned. Dostal jsem studenou sprchu, že auto je již prodané, že dal přednost svému kamarádovi. Dovolil jsem si namítnout, že jsme se na něčem dohodli, ale onen sebevědomý hoch mne utřel, že kdo dřív přijde, ten dřív mele.
V počítači jsem měl mail, že se omlouvá, ale že auto již prodal. Dobrá sviňárna, že? A hlavička služebního mailu hlásala, že je managorem řetězce, který byl vyhlášen "obchodníkem s potravinami roku". No, jestli má tento řetězec všechny managory takového zrna, tak to nám pomáhej pánbůh!
Tak jsem sebral peníze a jel je zase vrátit do banky, kde na mne koukali jak na magora. Když jsem se vrátil domů, otevřel jsem mail a tam jsem měl vzkaz od onoho odborníka na obchodní vztahy, že poté, co jsem mu poslal poslední větu z předešlého odstavce, že ví, že udělal dobře, že mi auto neprodal. Takhle se chová profesionál, který chodí na pravidelná školení prostým lidem nazývaná "výplach mozku"?
Pominu-li poplatky za výběr a vklad peněz, čert je vem, zůstává ve mně pocit hořkosti a přesvědčení, že s takovými, promiňte mi ten výraz, přizdisráči máme ještě do Evropy hodně daleko.