Co to je a proč to funguje
Článek byl napsán jako příspěvek do sborníku Svobodných k ústavním změnám.
Původně jsem chtěl do sborníku přispět poměrně rozsáhlou statí, ale vzhledem k omezení osmi tisíci znaky jsem se rozhodl vypíchnout lidové veto a pokusit se ho zařadit do souvislostí. Další dvě velké ústavní změny mají totiž mnohem větší podporu.
Zákon o rozpočtové kázni neboli dluhovou brzdu dnes podporuje kdekdo a v řadě zemí už se ústava v tomto smyslu změnila. Povinnost schvalovat zvýšení daní referendem má aspoň mezi našimi příznivci také jednoznačný ohlas, alespoň co jsem dosud zaznamenal.[1]
Jak funguje lidové veto ve Švýcarsku
Zákony již schválené federálním parlamentem jsou podrobeny referendu, pokud do 100 dní od jejich přijetí podepíše petici 50 tisíc občanů nebo osm kantonů.[2][3][4] Referendum se musí konat, pokud je navržena změna ústavy nebo pokud je navržen vstup Švýcarska do multinárodní entity, jako je Evropská unie. Mnoho zákonů na všech třech úrovních bylo tímto mechanismem — lidovým vetem — zamítnuto. Často stačí pouze hrozba referenda k tomu, aby bylo od návrhu zákona upuštěno.
Několik autorů, např. Liechtenstein (2009) nebo Hannan a Carswell (2008) argumentovalo, že instituce jako tato zpomalují politický proces, což má za následek nižší počet přijatých zákonů a Frey a Stutzer (2002) ukazují, že přispívají ke stabilitě a štěstí. O několika úspěšných aplikacích lidového veta jsme psali v Laissez Faire:
- Švýcaři v referendu odmítli zdanění bohatých
- Graubündeňané odmítli dotace pro turistické spolky
- Graubündeňané zamítli financování olympiády
- O dalších švýcarských referendech jsem psal ve vlastním článku Pět referend v jeden den = vzor moderní demokracie
Proč není lidové veto nic nepřípustného
Spousta konzervativců a lidí odchovaných klausismem 90. let vidí referendum jako něco od zlého. Obdobný názor zastávala ostatně Margaret Thatcherová, která se — pohříchu v jiném parlamentním systému — stavěla proti referendu o setrvání Británie v EHS. Chtěl bych se s touto pozicí vyrovnat, protože je to častý argument mezi našimi příznivci.
Lidové veto nepatří do parlamentního systému
Ano, dřív tam nepatřilo, protože si elity rády hýčkají svoji moc. Ale dnes se referendy rozhoduje nejen ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku, ale také v mnoha a mnoha státech USA, na různých úrovních v Německu a dokonce i ve Velké Británii, zemi tak pyšné na svůj parlamentní systém.[5] Tak jako se postupem času přišlo na to, že jedna komora je málo a že tato komora potřebuje korektiv v podobě druhé komory nebo veta hlavy státu, přichází se dnes na to, že i referendum může fungovat jako takový korektiv.
Pokud může zákony přijaté parlamentem vetovat jiný přímo zvolený reprezentant, např. libertariánský guvernér, nevidím důvod, proč by zákony nemohli vetovat sami občané.
Teorie veřejné volby
Ano, politiky si volíme proto, aby se tématu věnovali profesionálně a abychom se my prostí občané nemuseli takovými věcmi zabývat a měli "klid na práci". Ale ekonomická teorie veřejné volby v posledních desetiletích dokázala teoreticky objasnit to, co vidíme každý den: proč politici nereprezentují voliče, ale v lepším případě reprezentují sebe, v horším případě potom lobbisty.
Koncentrované výhody a rozložené náklady (rent-seeking), log-rolling, teorie byrokracie, baptisté a bootleggeři… a další a další fenomény, které škola veřejné volby zkoumá, jsou fenomény zcela reálné a jsou na každodenním pořádku ve všech zastupitelských demokraciích včetně těch dobrovolných, jakými jsou např. akciové společnosti. Zájemcům doporučuji studium děl Jamese Buchanana, Gordona Tullocka, George Stiglera a dalších. Možná by nebylo na škodu, uspořádat na toto téma další svobodnou besedu.
Parlamentní systém tak funguje ne proto, že by poslanci byli zlí lidé. Zpravidla jsou poslanci uvězněni ve vězňově dilematu (obzvlášť v poměrných volebních systémech!) a vlastně ani nemohou jednat jinak. Hodit vidle do tohoto zaběhnutého systému může ústavní změna nebo nějaký outsider — přímo zvolený vetující guvernér nebo lidové veto.
Vede přímá demokracie k politické nestabilitě?
Správně nastavená ne, naopak k politické stabilitě přispívá. Je pravda, že v Kalifornii s tím mají problémy, ale tam je přímá demokracie okamurovská, nikoliv švýcarská. Možnost odvolávat politiky (vzpomínáte, jak se dostal k funkci Arnold Schwarzenegger?) a špatně nastavená lidová iniciativa. Jakkoliv jsem příznivcem i lidové iniciativy,[6] uznávám, že je tento mechanismus velice náchylný ke špatné implementaci a potom může způsobit spoustu nechtěného. Možnost odvolávat politiky je absolutní nesmysl a jsem proti. Poslanec má čtyřletý mandát a neexistuje důvod, proč by ho někdo měl odvolávat. Pokud vláda vládne špatně, parlament ji odvolá. Absolutně k tomu není potřeba referend.
Aby se nechodilo každý týden k nějakému referendu, je logické, že se stanoví jenom třeba tři termíny ročně, kdy se bude rozhodovat o lidových vetech do té doby shromážděných. Politici tak budou mít čtvrt až půl roku (100 podpisových dní + doba do termínu referenda) na dostatečné vysvětlení toho, proč je ten přijatý zákon dobrý a vetován by být neměl.
Co se automatického odvolání parlamentu týče, je to takový maximální požadavek. Logika tohoto požadavku není ta, že se bude každý čtvrtrok volit nový parlament, nýbrž ta, že parlament bude nové zákony navrhovat nanejvýš obezřetně. Smysl to dává a dá se od toho dobře ustupovat při kompromisním jednání, protože to není nic, na čem by lidové veto viselo.
Na druhé straně je nutné uznat, že by to svádělo politiky a politické aktivisty k sestřelování vlád referendem. Doporučoval bych spíše parlament po prohraném referendu neodvolávat. Připadá mi to jako zbytečný destabilizační prvek.
Nulifikace porotou
Zajímavým fenoménem, o kterém se moc neví a nemluví, je v tzv. jury nullification, která se používá v anglosaském právním systému. Pokud obžaloba splní svoji úlohu a dokáže, že obžalovaný trestný čin spáchal, porota má stále právo vynést rozsudek nevinen, pokud se domnívá, že zákon nebo jeho aplikace není spravedlivá. V anglosaském precedenčním právu to má za následek faktické zrušení zákona.
Připomínám, že se jedná o jury of peers, tedy o porotu složenou z prostých spoluobčanů, kteří by měli víceméně reprezentovat populaci dané jurisdikce — v případě USA tedy daného státu Unie — nejedná se o žádný výbor elitářů. V New Hampshire nedávno parlament schválil zákon, který advokátům dovoluje informovat porotu o jejich právu na nulifikaci.
Pokud může vetovat dvanáctičlenná porota, často až poté, co zákon napáchal obrovské škody, proč neumožnit totéž všem občanům státu ještě předtím, než zákon začne ty škody páchat?
Kdyby existovalo lidové veto, Margaret Thatcherová by neprosadila XY
Pravdivost této výtky je přinejmenším sporná, protože Margaret Thatcherová vyhrávala volby poměrně suverénně. Navíc tato výtka zapomíná na to, že kdyby existovalo lidové veto, dost možná by Margaret Thatcherová nebyla zapotřebí, protože pokládám za pravděpodobné, že zejména masivní znárodňování a zvyšování daňových sazeb do nebeských výšin by mohlo u referend narazit na odpor. Velká Británie by taktéž nikdy nevystoupila do EHS.
Ale ano, lidové veto samozřejmě někdy zamítne zákon, který by se mi líbil. Lidové veto není libertariánský diktát, není to geniální nástroj na zavedení nirvány. Ale zlepšuje fungování politického systému tím, že lépe odráží zájmy voličů.
Pokud jsou občané (prý lůza) dostatečně moudří na to, aby mohli volit zástupce do parlamentu, mohou určitě sami hlasovat i o zákonech. Každý argument proti referendu je v konečném důsledku argumentem proti demokracii.
—
[1] Zde se sluší podotknout, že stejně dobře může posloužit ústavní článek o maximální výše daně. Parlamentu by to dalo větší volnost hýbat s daní, aniž by muselo rozhodovat referendum, a přitom by stále existovala možnost zablokovat vysoké zdanění v referendu.
[2] Zběžně jsem se díval na zákon, kterým se ty občanské petice řídí, připadal mi velmi podobný tomu českému ohledně prezidentských peticí. Zajímavé, že ve Švýcarsku to funguje. Velkým rozdílem bylo to, že švýcarský zákon stanoví podpisový podvod jako trestný čin. Jak úřady ověřují podpisy, jsem rychle nenašel.
[3] Osm kantonů je méně než třetina. U nás by tomu odpovídalo např. pět krajů.
[4] Lidovému vetu nepodléhají pouze zákony, ale také některá rozhodnutí federálních institucí a mezinárodní smlouvy.
[5] Británie sice doposud zažila pouze dvě celostátní referenda (a třetí je na spadnutí), ale na nižších úrovních jsou v poslední době referenda běžná.
[6] Lidová iniciativa — občané mohou navrhovat vlastní nové zákony včetně zákonů rušících existující zákony. Lidové veto — občané mohou pouze vetovat zákon již schválený, který ale ještě nevstoupil v platnost.
—
Reference
Bruno Frey a Alois Stutzer: Happiness and Economics: How the Economy and Institutions Affect Human Well-Being, 2002
Daniel Hannan a Douglas Carswell: The Plan: Twelve months to renew Britain, 2008
Hans Adam II. von und zu Liechtenstein: Stát ve třetím tisíciletí, 2009
James M. Buchanan: spousta zajímavých děl
Gordon Tullock: taktéž
George Stigler: zajetí regulátora a další
Převzato z Mmister.com se souhlasem autora.
Autor je šéfredaktor webu Euroseptik.cz a časopisu Laissez Faire