Rád bych se ohradil proti tomu, co o mně napsala Petruška Šustrová v článku Divná setkání. Nešlo mi o to, "navážet se do profesora Patočky", a už vůbec netvrdím, že "nevyzýval Chartu ke studiu lidských práv". Cílem mé úvahy O mravním smyslu Charty 77 je upozornit na to, že klíčem k mravnímu odkazu Patočky pro Chartu je jeho odkaz na Kantovu Metafyziku mravů, který ukryl v eseji O povinnosti bránit se proti bezpráví.
Tato skutečnost mě dlouho zajímala, jelikož se zajímám o osvícenství a také proto, že Patočka se ve své filozofii od "moderního osvícenství" spíš distancoval. Právě z toho důvodu však bylo nutné nastínit vývoj jeho názorů na politickou etiku a zmínit i problematické texty z 60. let.
Tyto problémové texty se již dříve dočkaly kritiky ze strany disidentů Boženy Komárkové či Emanuela Mandlera. Já jsem se pokusil tuto kritiku zmírnit a upozornit na dlouhodobé motivy Patočkovy filozofie.
Všechny tyto texty už byly někde zveřejněny, bylo by ode mne nepoctivé k nim při hodnocení Patočkova "mravního odkazu" nepřihlédnout.
Slovo Charta v článku nepíšu s malým ch, jak tvrdí Šustrová, a myslím, že její následné přirovnání mého článku "k Rudému právu a estébáckým textům" je značně přestřelené a zcela mimo realitu.
Rovněž si kladu otázku, proč paní Šustrová zakazuje mladší generaci, aby se ptala po tom, jaké pojetí lidských práv zastávala Charta 77. Tato otázka je přece samozřejmá u hnutí, pro které se dodržování lidských práv stalo programem. Je přece rozdíl, jestli opozice vyzývala stát k dodržování socialistického práva, nebo jestli se odvolávala na lidská práva jako nadpozitivní hodnotu, podle níž soudí socialistické právo. Tato otázka nevyplývá ze snahy Chartu soudit, ale ze snahy hledat u ní radu v současné situaci, kdy jsou lidská práva účelově zneužívána v propagandě proti Izraeli, často ze strany levicových extremistů či teroristických organizací. Uveďme například petici iniciovanou v roce 2010 organizací International Solidarity Movement, v níž chartista Uhl obviňoval chartistu Havla z toho, že se podílí na porušování lidských práv Palestinců. Člověk se pak přirozeně ptá, zda práva, na která se odvolávala protikomunistická opozice, jsou táž, na která se odvolávají dnes levicoví extremisté.
Jistě, Charta nebyla "studijní spolek", ale vedla teoretické diskuse. Ty se však netýkaly pojetí lidských práv. Na blogu jsem upozornil na to, že o alternativní pojetí práv se pokoušeli pouze křesťané. Mám na mysli evangelickou myslitelku B. Komárkovou nebo katolíka M. Píšu. Určitě jsem tedy neignoroval názorovou rozrůzněnost Charty, jak tvrdí Šustrová. Naopak, rád jsem na blogu upozornil na odlišnost křesťanského křídla Charty, protože se na něj zapomíná a vadí mi proticírkevní kampaň, kterou vede chartistka Lenka Procházková. Uhlův utopistický projekt společenské samosprávy lze těžko považovat za program demokratický, protože v něm odmítá stát i parlamentní demokracii.
Pojetí lidských práv je však otázka, která přesahuje rámec této stručné odpovědi.
Autor je historik a publicista
LN, 6.12.2013